Strach 2/2

To je tak, když se do toho zažerete :D

---

Bylo znát, že bydlí poblíž přírody a je zvyklý i na tvrdou práci.

Vyhoupl jsem se na koně a okamžitě se chytil sedla. Nedělala mi problém výška, ale ten kůň a Naruto. Seděli jsme na hřbetu tělo na tělo.

"Jestli se bojíš-"

"Jedeme!" vyhrkl jsem ze sebe plačtivě, ačkoli jsem zadržoval slzy. Když se kůň dostal do pohybu, víc jsem se natiskl na Naruta. Bylo těžké udržet rovnováhu, proto jsem koně pevně sevřel nohama. Zapomněl jsem na Narutovu blízkost a jen si dělal starosti s balancem.

"Zrychlíme?" pobídl mě Naruto a popohnal koně ke klusu. To už jsem se začal opravdu bát a pro jistotu se chytil Narutovy ruky. On okamžitě zastavil. "Chceš dolů?" ptal se mě hned.

Jenom jsem mlčky přikývl. Naruto slezl jako první, pak podal pomocnou ruku i mně. Když jsem seskakoval, vpadl jsem mu rovnou do náruče, ale ne, že bych chtěl. Naruto mi hned obmotal ruce kolem těla. Roztřásl jsem se a začal málem plakat. Vím, že bych měl ten strach překonat, ale bylo to těžší než když se řekne.

"Neublížím ti," šeptal mi do ucha, nic jiného nedělal, nijak se nehýbal, aby mě nevyplašil.

"Prosím," zakňučel jsem, ale neměl jsem odvahu ho odstrčit. Na jednu stranu jsem měl strach, že mi provede to samé, co jiní tenkrát, ale na druhou se mi jeho blízkost líbila.

Cítil jsem, jak se v jeho objetí zklidňuju a dokonce jsem ho taky objal. To byl pro mě velký pokrok.

"Zvládl jsi to," usmál se blonďák a pomalu se začal odtahovat. "Šikula," pohladil mě po hlavě a pořádně mě rozcuchal. Věnoval jsem mu nespokojené zavrčení a hned jsem si začal vlasy zase upravovat. Dalo mi práci to dát do původního stavu a on mi to tak zkazí. I tak jsem na něj nedokázal být naštvaný, už jen kvůli těm očím.

Došli jsme k jezeru, kde se koupal včera se svým psem. Posadil mě do stínu pod strom, do ruk mi dal naši svačinu a řekl, ať počkám, dokud se neprojede. Poslušně jsem seděl pod stromem a občas zkontroloval uzlík s buchtami. On jel na nedalekou louku, kde dal svému koni naprostou volnost. Bylo vzrušující pozorovat jeho spokojenou a pobavenou tvář. Už od začátku jsem věděl, že on se nezabývá vůbec žádnými problémy a jen si plně užívá život. To jsem taky dělal, dokud jsem to celé neposral.

Koukl jsem na oblohu. Slunce už pomalu ohlašovalo poledne, až se nechtělo věřit, že jsme tu strávili tolik času.

"Chci ti něco ukázat," oznámil mi, když přijel zpátky. Nechal koně se napít a přivázal ho ke stromu. Společně jsme vstoupili do lesa, kde už nebylo takové horko, ale příjemný chládek. Zastavil se pod stromem, kde jsem se včera zastavil já. Pod stromek, na kterém sídlil dům ze dřeva.

"Nikdo o něm neví, ani moji rodiče," řekl tajemně a větev po větvi začal k němu šplhat. Jen co byl nahoře, chytil jsem se jedné větve a trochu s ní zapéroval. Ne, že bych se bál, že by praskla, ale nevěřil jsem svým rukám. Dříve jsem i trochu posiloval, ale pak jsem to pustil z hlavy. Všechno.

Domek hrál zevnitř všemi možnými barvami a dětskými kresbami. Úchvatné. Už dlouho jsem nic podobného neviděl.

"Stavěl jsem ho tři měsíce," přiznal se Naruto a pohladil dubové dřevo. "Strýc ze sousedství měl nějaké zbytky, když stavěl chatu. A ty malby... nah, ani nevím, proč jsem to tak vymaloval, ale pravda je, že mi to pomáhá zbavit se smutku," jemně se usmál. Zaujalo mě, že někdo jako on je někdy smutný.

"Proč býváš smutný?" zeptám jen se zaujatě.

"Někdy si připadám sám. Mám na farmě tolik zvířat, mámu, tátu a ve škole spustí přátel, ale někdy... jsem prostě jak sirotek," pokrčil rameny. "Vím, že oproti tvým problémům je tohle maličkost, promiň, nechtěl jsem si stěžovat," sklopil pokorně a soucitně hlavu.

"Úplně ti rozumím. Když jsme ještě byli s rodiči za dobře a bratr ještě žil, taky jsem občas měl pocit, že mě nikdo nepotřebuje a nikdo ani neví, že existuju. Pak se všechno změnilo a já poznal, co je pravá samota. Nechtěl jsem nikomu ublížit," pousmál jsem se.

"Nejsi sám, už ne," usmál se na mě Naruto a přátelsky mi položil ruku na rameno. Jak na povel jsem ztuhl a ruku mu odstrčil. Už ale ve mě nevyvolával těm samý pocit, tenhle byl... mírnější. Možná bych i snesl, kdyby se ke mně víc přiblížil. Je to kvůli tomu objetí předtím?

S Narutem jsme se vrátili na oběd, tentokrát hezky po svých. Slíbil jsem si, že na koně s ním už rozhodně nesednu.

K obědu jsme si dali hovězí steak s americkýma bramborama. Všichni jen valili oči, když jsem si už po druhé přidával. Snědl jsem víc než Naruto a to je prý co říct. Pravdou je, že si teď užívám všeho, co se mi podstrčí pod nos a nevím, jak na tom budu, až se zase vrátím domů. Cítím ale, že se měním. Moji mysl omývá optimismus a já začínal být jako ten blonďatý moula. S ním jsem se cítil pohodlněji, bezpečněji, dokonce jsem díky němu začal toužit po společnosti. Najednou jsem si chtěl povídat, smát, hrát s ostatními hry, prostě všechno! Ale doteků jsem se stále ještě bál. Pro mě byl toto velký pokrok.

Jednou večer jsme hráli poker a mně se zavírala víčka, sotva jsem je držel otevřená a to venku bylo ještě světlo. Když jsem se podíval na hodiny, zjistil jsem, že je teprve pul osmé a já jsem takhle ospalý. Věděl jsem ale, co to způsobuje. Moje tělo si vyžadovalo svou dávku, kterou už dlouhou dobu nedostalo. Celý den jsem byl jak na trní, chtělo se mi brečet a raději bych se někde zamknul.

Drogy ale nebyly jedinou příčinnou mojí únavy. Už od rána jsme sbírali brambory na zahrádce Kushiny a chlapi museli nosit bedny. Narutův táta odjel na trh, takže jsme zbyli jenom Kushina, Já, Naruto, Karin a Suigetsu, který se pořád na něco vymlouval. Nejdřív ho bolela ruka, pak si prý zvrtl kotník... Někdy mám vážně chuť ho zabít.

"Už jdu raději spát," oznámil jsem a zvedl se k odchodu. Všichni mi popřáli dobrou noc a hráli dál. Dnešek byl opravdu vyčerpávající, ale byl jsem na sebe hrdý, že jsem to vydržel. Zajímalo by mě, jak bude zítra.

Když jsem zalehl pod peřinu, někdo zaklepal na dveře a bez mého vyzvání vstoupil dovnitř. Zděšeně jsem se posadil. Stávalo se mi, že mám halucinace, ale jen když jsem fakt sjetej.

"Naruto?" nechápal jsem, proč za mnou přišel, navíc vypadal, že mi chce něco říct, ale jako by se zasekl.

"Vy-vypadá to, že v noci bude bouřka, tak jsem přišel zoknovat kontrolu- teda... zkontrolovat okno, jestli je zavřené," zasmál se nervózně a s pohledem na mně se ujistil, že je okno skutečně zavřené, aby se déšť a vítr nedostaly dovnitř. Připadal mi opravdu roztomilý, ale jeho pohled mě znervózňoval. Co mám udělat? Chová se divně, nedokážu se v něm vyznat. Měl bych se taky smát?

"J-jo, díky," odpověděl jsem prostě. Popřál jsem mu dobrou noc, dával jsem mu tím dost najevo, že chci, aby odešel.

"Um... tak dobrou," usmál se jemně a měl se k odchodu. S rukou na klice se rozhodoval, jestli má skutečně odejit, nebo se mi svěřit. "Vlastně jsem ti přišel něco říct," přiznal se a opřel se zády o dveře. "Víš... je těžké se na tebe dívat, jak se trápíš, tak... no... chtěl bych ti pomoct," s červenými tvářemi a sklopeným pohledem na zemi si pomalu sedl ke mně na postel. Trochu jsem se posunul, abych mu udělal trochu místa, ale především abychom se nedotýkali.

"Díky," bylo to jediné, co ze mě vypadlo. Netušil jsem, jak mám reagovat. Děsilo mě, jak rychle se ke mně dostal.

"Miluju tě!" přiznal se s vinou v očích. Hned sklopil pohled do peřiny, jako kdyby provedl něco hodně špatného. "Ale nechci na tebe nijak spěchat. Nechci ani, aby sis myslel, že to dělám kvůli sexu, to v žádném případě! Já tě... mám p-prostě jen rád a respektuju to, jaký momentálně jsi," jemně se usmál. Zůstal jsem na něj civět v šoku. Vůbec jsem nevěděl, jak se zachovat, co říct! Vždycky, když se mi vyznala nějaká holka, což bylo dost časté, omluvil jsem se jí a řekl, že k ní nic necítím. Teď to říct nemůžu, protože mám Naruta rád a... bojím se. "Nemusíš nic říkat, jen jsem chtěl, abys to věděl. Tak... dobrou noc," usmál se ještě zářivěji a odcházel.

"Zůstaň!" vyhrkl jsem ze sebe a sám jsem byl překvapený, kde se ta odvaha ve mně bere. "Nechci být v noci sám..." téměř jsem pošeptal. Nechtěl jsem vědět, jak se tváří, určitě je hodně překvapený.

"Sasuke," oslovil mě, abych zvedl hlavu. "Můžu... tě políbit?" zeptal se opatrně. Asi pět sekund jsem přemýšlel, nakonec jsem mu přikývl na souhlas. Posadil se ke mně na postel a skoro nedotknutelně mi položil dlaň na tvář. Byl jsem z toho lehkého doteku nervózní, ale snažil jsem se to vydržet. "Pokud se bojíš, řekni mi to," pošeptal starostlivě. To už jsem měl v očích slzy, které se ještě daly zadržet. Naruto přidal i druhou ruku na mou líci a krátce na to spojil naše rty.

Zachvátila mě panika a hned jsem ho od sebe odstrčil. Blonďák se však rychle vzpamatoval a uvěznil mě ve svém objetí. Nemohl jsem se hýbat, díky jeho silným pažím, ani jsem se o to nepokoušel. Byl jsem v šoku a měl jsem strach. V hlavě se mi ozývalo několik hlasů, že mě znásilní a měl bych minimálně volat o pomoc. I tak ve mně bylo cosi, čemu se líbila Narutova blízkost a o malinký kousek právě převládala nad strachem.

"Už to neudělám. Neublížím ti," šeptal mi do ucha, to už mi po tvářích tekly slzy jako hrachy. Uvolnil jsem se a vzlykal mu do ramena. Bylo mi líto, že jsem tak hloupý a držím si odstup od lidí. Kdybych se to snažil překonat dřív, možná bychom teď spolu mohli mít sex.

***

Prudce jsem otevřel oči, když se venku zahřmělo. Venku bylo boží dopuštění, příšerná průtrž mračen, díky kterému se příjemně ochladilo. Měl jsem zase noční můru, která mi nedává spát už od bratrovi smrti. I když je to ta samá a vrací se každou noc, pořádně ani nevím, o čem je. Jsem tam já s Itachim a společně si užíváme letní dny. Zničehonic se zatáhne obloha a než na tuto skutečnost stačím upozornit bratra, zmizí a já tak zůstávám navěky sám. Všichni si na mě ukazují prstem ubližují mi. Potom se probudím a zjišťuju, že ten sen není tak daleko od reality.

Otočil jsem hlavu na bok, kde spal Naruto. Ten neměl žádné noční můry, které by mu rušily spaní, proto vypadal spokojeně. Přitulil jsem se víc k němu a ruku jsem si položil na jeho bok, stejně jako on měl tu svou na mém pasu už od večera. Celkem jsem si na jeho blízkost zvykl, navíc když spal, neměl jsem takový strach.

"Sasuke...?" pošeptal rozespale. "Ty nespíš?" rukou mě pohladil po mém štíhlém pasu. Kupodivu jsem neměl strach, ale bylo mi to příjemné a dokonce jsem si přál, aby se mě dotýkal víc.

"Měl jsem noční můru," přiznal jsem.

"Chceš se mi svěřit? Klidně povídej, já poslouchám."

"Už nevím, co to bylo," zalhal jsem, abych ho tím zbytečně nezatěžoval.

"Dobře," usmál se a zavřel oči. Nechtěl jsem, aby šel spát, protože já sám zůstanu vzhůru ještě nějakou tu hodinu. Rukou, co jsem měl položenou na něm, jsem mu zajel pod volné tílko na spaní a prsty ho polechtal na žebrech. Toužil jsem se ho dotýkat víc, stejně jako jsem chtěl, aby i on se dotýkal mě. Strach budu muset překonat, už je načase se ho zbavit.

"Copak to děláš?" usmál se Naruto a chytil mou ruku do své. Zdálo se, že je lechtivý, to mě donutilo se usmát.

"Chci to zkusit, Naruto," přiznal jsem, ale hned, jak jsem si uvědomil, co jsem řekl, se mi sevřel žaludek. Ne, tentokrát to překonám!

"Cože?!" Naruto na mě vykulil oči, jestli se náhodou nepřeslechl. "To přece-! Ne, Sasuke, já s tebou nechci spát! Teda-! N-ne, že bych nechtěl... chci a moc! Al-ale sotva sis na mě zvykl a mít hned sex je trochu rychle... na tebe... nemyslíš?" zakoktal se.

"Zvládnu to," ujistil jsem ho a pro přesvědčení jsem ho políbil. Naruto si mě přetočil na sebe a začal mě vášnivě líbat. Srdce mi bilo jak o závod, když jsem poprvé ucítil jeho jazyk na svém.

"Kdyby sis to rozmyslel... řekni mi to, já se nebudu zlobit," pohladil mě něžně po tváři. Posadil se, takže jsem na něm seděl obkročmo a on tak měl dokonalý přístup k mému krku, který mi poséval polibky a jemnými kousanci. Rukama mě hladil po zádech a na víc se neodvážil. Pak se svými rty dostal až na klíční kost, kde mi taky zanechal několik cucfleků. Bylo to příjemné. V této poloze jsem měl navrch já, takže jsem mohl kdykoli couvnout. Nebál jsem se, ani trošku, dokud mi Narutovy ruce nezůstaly na zadku, teprve pak jsem znejistěl. Opravdu to chci? Jsem připravený?

"Sasuke..." vzdychl mi Naruto do ucha a pánví se pohnul proti mně. Okamžitě jsem se uvolnil, když jsem ucítil ten letmý dotek na mém přirození. Zajímalo by mě, jak to dělá, že mě tak snadno zbavuje strachu.

Ve svých intimních partiích jsem ucítil příjemné teplo a menší cukání. Vzrušoval mě tak rychle, že jsem se za to až styděl. Snažil jsem se to zakrýt tím, že jsem pánev posunul dál od jeho těla, ale blonďák si mého problému v klíně naneštěstí všiml a svou pozornost přesměroval hlavně tam.

"Naruto-!" téměř jsem vykřikl, když se mě dotkl přes látku. Raději jsem si zakryl pusu rukou, abych nikoho neprobudil. Z jeho doteku se mi v břiše zatřepotaly tisíce motýlů, které nakonec usedli v podbřišku.

Když mě jemně třel přes látku, druhou rukou mi zajel pod kalhoty na spaní a prsty mi kroužil kolem otvoru. Trochu jsem se zachvěl, ale ruka v mém klíně dokonale odváděla pozornost, takže jsem ani nepostřehl, když jeden z jeho prstů zmizel ve mně a jemnými krouživými pohyby mě dráždil zevnitř. Tohle byl ale úplně jiný pocit než tenkrát. Naruto si dával záležet, aby se mi to líbilo, nešlo mu jen o svou potřebu.

Otevřel jsem oči a zahleděl se do těch azurových. Byly plné vzrušení a něhy, kterou mi dopřával. Po všech těch problémech s drogami a alkoholem - opravdu si zasloužím někoho takového?

"V pohodě?" zeptal se starostlivě. Přikývl jsem s jemným úsměvem a svou dlaní zaútočil na jeho rozkrok. Přivřel oči vzrušením a své rty spojil s mými. Znenadání jsem se ocitl pod ním, ale neměl jsem strach. Věděl jsem, že je to Naruto, nikdo jiný. Už mi připadalo hloupé, jak se pořád kontroluju, abych nedal nějak najevo, že se mi to nelíbí. Ruce jsem obmotal kolem jeho krku a nechal se opečovávat s maximální něhou. Pak se ve mně něco zlomilo. Když jsem cítil, jak mi stahuje kalhoty, zachvátila mě totální panika a zabránil jsem mu v tom. Chytil jsem mu ruce a nedovoloval mu nijak pokračovat. Roztřásl jsem se a úplně ztuhl. Tohle nebylo ani trochu jiné než tenkrát.

"Neboj se, Sasuke," šeptal mi do ucha, které mi začal cumlat a dobře to pomáhalo. Stisk jsem povolil, on na nic nečekal a rychle mi stáhl kalhoty, abych mu už nemohl nijak zabránit. Stejným tempem sundal svoje kalhoty a znovu se sklonil nade mě. "Věříš mi?" zeptal se mě a čekal na odpověď, která byla bezpochyby kladná. I tak jsem měl trochu obavy. Co když začnu vyšilovat? Už si nejsem tak jistý, jestli to chci.

Naruto se přes mě natáhl do nočního stolku pro lubrikant. Bylo zajímavé, že v podkroví nespí, ale v nočním stolku má takovou pomůcku. Malé množství si vymáčkl na dva prsty, kterými mi obkroužil kolem otvoru.

"Uvolni se, ať tě to zbytečně nebolí," poradil mi a oba jeho prsty zmizeli ve mně. Bylo to trochu nepříjemné, už jen kvůli předchozím zkušenostem, ale Naruto věděl, co dělá a na jaké místo se zaměřit. V rukách jsem mačkal peřinu i s prostěradlem a mohl si prokousnout rty slastí. Naruto přidal na tempu a užíval si pohledu na mě - černovláska svíjejícího se ve slastné křečí pod jeho rukama. Skoro až naléhavě mě začal líbat. Rychle mi docházel vzduch, takže jsem ho nakonec jenom objal kolem krku a nechal ho dělat si se mnou co jen bude chtít.

"Sasuke... můžu...?" zeptal se se štěnečím pohledem a svými prsty ještě od lubrikantu si přejel po vlastní délce.

"Musíš se pořád ptát?" zasmál jsem se a políbil ho. "Už se neptej, Naruto."

"Dobře," usmál se a pohladil mě po tváři. Klekl si s roztaženýma nohama a mou pánev si nadzvedl, aby měl lepší přístup. Pomalu do mě pronikal, i když jsem v jeho očích viděl, že by nejraději nečekal a rovnou přirážel. Pro mě to ale takový prožitek nebyl. Moje snaha překonat strach pomizela a já mu pevně sevřel ruku, kterou mě držel za bok. Nechtěl jsem, aby pokračoval, ale zároveň jsem ho nechtěl zklamat.

"Nezvládnu to," pošeptal jsem plačtivě. Nebyl jsem připravený s někým spát i když jsem si myslel, že tady se všeho zbavím.

"Jsi si jistý? Už jsem celý v tobě," ujišťoval se Naruto a začal se ze mě vysunovat, aby mohl jemně přirazit. Nebylo to tak hrozné, jak jsem si představoval, navíc mě jeho ruka v mém klíně dostatečně rozptylovala. Stále setkal na mou odpověď, kterou jsem mu už nevrátil. On pomalu a s citem pohyboval pánví a v rukou mi třel penis. Byl opravdu jemný, opět a zas mě zbavil strachu. Sklonil se nade mě a začal mě líbat na rty. Spojil naše ruce a nepřestával v činnosti.

"Můžeš... víc..." zasténal jsem. Naruto se na mě zvědavě podíval a hledal jistotu. Neptal se, abych si to náhodou nerozmyslel a jen zvýšil tempo přírazů, až postel začala pořádně vrzat a bouchat o stěnu...

Ráno jsem se probudil v posteli sám, ale na nočním stolku jsem měl přichystané čisté oblečení a monterky. Pominul jsem fakt, že se mi hrabal ve věcech, a raději jsem si to všechno oblékl. Myšlenka, že to pro mě nachystal, byla vzrušující.

Došel jsem dolů do kuchyně, kde se linula vůně lívanců. U plotny stál samozřejmě Naruto, Karin a Suigetsu se ládovali první porcí.

"Dobré ráno, Sasuke!" pozdravila mě Karin zvesela. Hned, jak si mě všiml i blonďák, se zářivě usmál, ztlumil plamen a za pas si mě přitáhl k sobě.

"Dobré ráno," dal mi pusu na líčko a s červenými tvářemi se vrátil k práci.

"Um. Dobré ráno," odpověděl jsem mu s úsměvem a sedl si vedle těch dvou, kteří na mě civěli, až jim málem vypadly oči z důlků. "Co je?" zeptal jsem se a raději si prohmatal obličej, jestli na něm nemám něco zvláštního.

Karin opatrně zvedla ruku a položila mi ji na rameno. Neucukl jsem, jak by čekala, to byl taky důvod, proč mě radostně objala.

"Co se ti tak najednou stalo?" zeptal se Suigetsu.

Zrudl jsem a podíval se na Naruta, který měl v obličeji úplně stejnou barvu.

"Zázrak," vyhrkl jsem ze sebe.

"Aha. Spíš to vypadá, že jste se nějak moc sblížili," konstatoval. Karin mu hned dala pohlavek, prý ať se nesere do našeho vztahu. Musel jsem se usmát. Vztah. Heh, zní to tak hezky, až se toho trochu bojím. Ale co. Ještě několik dní prožiju tady, a pak začnu nový život. Mohl bych pozvat Naruta k sobě, ale nejdřív bych musel uklidit. Koneckonců bydlím sám a nikdo ke mně nechodí...