Noc v hotelu

Juhůůů, další a zatím poslední povídka na přání! :)

Pár: Sasori x Deidara

Čeká vás: romantika, komedie

Věnování: Majo

---

"Deidaro! Deidaro!" volal na blonďatého muže učitel. Zdálo se, že je celou hodinu nějak mimo, taky se to projevilo na plátně.

Blonďák párkrát zamrkal a zaostřil na svůj nedokončený výtvor. Místo postavy může, který jim pózoval, vedl tužku křížem krážem po papíru, až to připomínalo mozaiku.

"Soustřeďte se," poradil mu učitel a pokračoval v cestě zkontrolování ostatních žáků.

Deidara s červenou tváří začal celý svůj nesmysl gumovat a začal od začátku. Nikdy ho nic nerozptýlilo víc, než červenovlasý kluk, který momentálně představoval mořského chlapce. Byl do půlky těla svlečený, od pasu až po konečky prstů u nohou mu zakrýval rybí ocas. Chlapec o ročník výš než Deidara se zaujatě a i trochu povýšeně podíval na napomenutého blonďáka. Vypadal opravdu roztomile, jak se hezky červenal a při každém pohledu na červenovláskovo tělo musel odvrátit pohled.

Sasori se uchechtl a Deidara na něj jen vyplázl jazyk, když se jejich zraky střetly. Znali se už hodně dlouho, proto mezi nimi panovalo pevné přátelství. Každý z nich to však viděl jinak. Milovali se, jen neměli odvahu to přiznat sobě, natož tomu druhému. Sasori ještě nepřemýšlel, co za city vlastně k tomu blondýnovi chová, zatímco Deidaru to zžíralo zevnitř. Nechtěl si přiznat, že by se zamiloval do kluka, zvlášť do svého nejlepšího přítele.

"Byls nějak mimo," smál se mu Sasori. Deidara si jen schoval věci do tašky a s hrdostí odešel. "Copak tě tak vyvedlo z míry?" vyptával se červenovlasý, když ho doběhl.

"Myslel jsem na mořské panny," odvětil blonďák uraženě. "To jsi musel mít volnou hodinu zrovna teď? Kreslení zátiší mi nikdy nešlo," brblal si pro sebe.

"No tak, nebuď hned kakabus! Zvu tě na večeři," řekl s úsměvem Sasori a pozvedl obočí. Věděl, že jeho přítel neodmítne společně strávený večer.

"Nemůžu," odvětil chladně Deidara a zavřel svou skříňku. Sasorimu spadla brada až na zem. To bylo poprvé, co mu Deidara odporoval.

"Ale Deii! Dneska je pátek, dneska se chlastá! Nemůžu přece chlastat sám! To mi nemůžeš udělat!" přemlouval ho, ale Deidara trval na svém.

"Musím ještě dokončit projekt a plátno a nechci, aby mi to zasahovalo do víkendu," zalhal. Ve skutečnosti už mu zbývalo jen jedno plátno, které měli za úkol nakreslit. Důvod, proč lhal byl, že si už před nějakou dobou začal psát s jedním fajn klukem. Znal ho jen přes seznamku, ještě si ani neposlali fotky, nebo neřekli jména. Zůstávali v anonymitě a Deidara se rozhodl s ním strávit noc. Chtěl zkusit, jaké to je spát s mužem a jestli jeho city k Sasorimu jsou pravé, nebo mu jenom šílí hormony.

"Tak fajn, budu chlastat sám. Ale příště platíš ty, abys věděl!" obvinil ho Sasori a vydali se domů. Jeli společně autobusem, nejdřív vystoupil Sasori a Deidara až na konečné. Jen co se rozvalil na posteli, už mu pípal mobil, že obdržel novou zprávu.

Anonym: Už ti skončila škola?

Deidara: Jo, teď jsem dorazil domů.

Anonym: A jak bylo? Že se ptám, určitě hrozně, co?

Deidara: Nebylo to tak špatný. Hele, co kdybychom se setkali?

Anonym: He? Myslíš jako zkusit TO?

Deidara: Jo, přesně to myslím. Už si o tom píšeme dost dlouho, tak to nechci protahovat. Navíc tě rád poznám.

Anonym: Dobře... tak tedy v nějakém hotelu? Znám jeden nedaleko hlavního nádraží, jmenuje se One minute hotel.

Deidara: Vím, kde je. Tak třeba v devět?

Anonym: Dobře, budu tam. Zatím se měj.

Deidara zamkl mobil a s pohledem do bílého stropu odpočíval a přemýšlel. Co když to bude jen nějaký úchylný padesátník? To by si moc nepomohl.

Zatímco se Deidara utápěl ve vlastních myšlenkách, jeho nejlepší přítel sledoval televizi a pil už několika tou plechovku piva. Občas mu oči střelili po mobilu, jestli mu náhodou nepřijde nová zpráva od anonyma ze seznamky. Těšil se, až ho pozná, ale víc se těšil na sex. Nebyl by to jeho první, jelikož Sasori rád vyhledával společnost.

***

Červenovlásek přišel do předsíně dohodnutého hodinového hotelu a rozhlížel se, jestli neuvidí někde kluka s modrými džíny a bílou košilí. Nikde dole však nebyl, proto se zeptal na recepci.

"Ano, pronajal si pokoj číslo dvě stě tři," prozradila mu slečna za pultem. Sasori poděkoval a vydal se do prvního patra. Nikde na dveřích nebyly kliky, proto se člověk mohl dovnitř dostat jen pomocí klíče. Zastavil se u dveří se zmiňovaným číslem a vytáhl z kapsy mobil.

Sasori: Jsem přede dveřmi, otevři mi.

Anonym: Ok.

Mezitím blonďák se na druhé straně dveří snažil uklidnit. Trochu se i bál a začínal se sám sebe ptát, jestli nebyla chyba se střetnout zrovna za takových okolností.

Zavibroval mu mobil oznamující novou zprávu.

Anonym: Jsem přede dveřmi, otevři mi.

Chvíli mu trvalo než napsal krátkou odpověď obsahující jen dvě písmena. Nakonec mobil schoval do kapsy a přešel ke dveřím. Zhluboka se nadechl a chytil kliku, kterou stlačil směrem k zemi. O to větší šok byl, když za dveřmi stál jeho nejlepší přítel. Celé jeho tělo ztuhlo a on nebyl schopný pohybu.

Červenovlásek se jemně usmíval, ale v momentě, kdy uviděl Deidaru, nějak mu úsměv spadl z tváře.

"Deidaro?"

"Sasori!?" zhrozil se a chtěl dveře zavřít, ale Sasori dřív strčil dovnitř nohu, pak celé tělo. "Promiň, už musím-" vymluvil se blonďák, ale Sasori ho okolo pasu a přitáhl k sobě. Okamžitě své rty přisál na jeho krk a ruce ho začaly zbavovat oblečení. "Sasori, přestaň!" žádal ho blonďák, ale červenovlásek ho neposlouchal. Za prvé byl opilý, za druhé se těšil na sex a fakt, že si užije s tím, pro koho tajně chová city, ho v činnosti jen podporoval.

Deidarovi se i přes všemožné pokusy podařilo jenom otočit se k Sasorimu čelem. Mohl se tak zapřít rukama o jeho hruď a trochu ho od sebe odstrčit, i když mu to bylo houby platné. Sasori byl zkrátka silnější.

"Říkal jsi, že to chceš," zamračil se Sasori a hleděl do Deidarových vystrašených očí. Když viděl, že blonďák nijak neprotestuje, hlavou se přiblížil k jeho, aby ho mohl políbit. Deidara však uhýbal na stranu, aby se kontaktu jejich rtů vyhl, nakonec byl násilně donucen změnit názor. Sasori ho držel za bradu a bez varování mu strčil jazyk do pusy. Mohlo to být horší, pomyslel si blonďák a přestal se bránit.

Ráno se Deidara probudil jako první. Když se pokusil posadit, hned si zase lehl, protože ho zadnice bolela jako nikdy nic předtím.

"To jsem to dopadl," řekl si pro sebe a zadíval se na spící tvář svého nejlepšího přítele. "Sasori," zatřepal jeho ramenem. Naštěstí se nemusel opakovat, protože se červenovlásek probudil hned. Jak uviděl své blonďaté sluníčko, zářivě se usmál a přitáhl si ho do objetí.

"Chceš ranní sex, huh?" ušklíbl se a pokusil se Deidaru políbit, ten ho však odstrčil.

"V žádném případě! Jako by včerejšek nestačil," odbyl ho a pomalu a opatrně se posadil.

"Ale no tak. Nebylo to tak špatný, nebo jo?" Sasori se posadil též a už rukou objal blonďáka kolem dolních partií.

"Ne," přiznal Deidara poraženě. I když toto bolí do dnešního rána, byla v tom i špetka uspokojení.

"No tak vidíš," usmál se Sasori a hlavou nakloněnou na stranu se přibližoval k Deidarově. Už už se jejich rty dotkly, když blonďák doslova vykopl Sasoriho z postele, že spadl na zem. "Au! Proč jsi mě kopnul?!" nechápal červenovlásek svíjející se na zemi, to Deidaru donutilo se ušklíbnout. Aspoň částečně se mu pomstil za včerejší noc.

"Bylo to zaslouženě," oznámil mu a vstal z postel. Naneštěstí byl pro něj jakýkoli pohyb mučením. "Musím domů a osprchovat se," řekl, když si spravoval převrácené rukávy u košile.

"Nespěchej," poručil mu Sasori, který se sesbíral ze země, a odhodil jeho košili bokem, přičemž chytil Deidaru za obě ruce a posadil se na postel. "Svezu tě autem. Kde bydlíš?" zeptal se zájmem.

"V Měsíční ulici v Bangkokské části Tokya (nehledejte to na mapě, prostě jsem něco plácla :D)," odvětil a posadil se němu. Tvrdý náraz na mekkou postel ho donutil bolestně syknout. Jednou mu to oplatí, vrátí mu všechny účty!

"To je odtud hrozně daleko! A od školy taky!" nevěřil svým uším Sasori. Vždycky, když spolu jezdili autobusem, myslel si, že jde Deidara rovnou domů, který nemohl být daleko, ale dům, kde bydlel, byl na druhé straně Tokya, takže to znamenalo nejednu cestu autobusem a vlakem.

"Vždycky jsem rád cestoval. Bylo to příjemnější než zůstat doma..." zvážněl. Od doby, co nastoupil na střední si jeho máma našla nového přítele. Jen láska k němu ji pořád držela spoutanou ve stále trvajícím manželství. Když Deidara dokončil střední a měl nutná vysokou, ukázal se onen manžel jako násilník, který bral svou manželku jen jako služku. Blonďák o tom věděl a každý den se bál o svého jediného rodiče.

"Co tak vážně?" zajímal se Sasori a chytil Deidaru rukou okolo ramen. Nešlo si nevšimnout jeho smutku v jindy zářících očích. "Chceš se mi svěřit?" Deidara se svému nejlepšímu příteli nikdy nesvěřil, pořád to dusil v sobě. Ani teď neměl chuť mu říct, že má strach. "Dobře. Pokud nechceš nemusíš," usmál se na něj mile červenovlásek a podal mu košili. "Dej si sprchu tady, pak tě odvezu domů, souhlas?" usmal se na něj mile, ale Deidara mu úsměv oplatil jen stěží. Zvedl se tedy a odešel do koupelny, kde na sebe pustil horkou vodu. Cítil se celý ulepený ze včerejší společné aktivity a potřeboval to ze sebe dostat. Vzpomínal přitom na chvíle, které trávil společně s červenovláskem. Kvůli němu šel na vysokou, původně měl v plánu jít hned do práce, ale pak změnil názor. Dalších pár let s ním... znělo to tak hezky. O tom, že by mezi nimi něco bylo, jen snil a byl smířený s tím, že se mu jeho sen nikdy nesplní. A teď se stane tohle. Snažil se s někým seznámit, aby na Sasoriho zapomněl a onen cizinec byl jeho nejlepší přítel. Nebyl však zklamaný, byl vlastně rád, že to byl on. Co kdyby přišel nějaký feťák, co by ho nakonec i podřízl? Dalo by se říct, že měl štěstí.

Podíval se na dlážděnou podlahu, kam dopadaly kapky horké vody. S nimi se mísily i zbytky šamponu a ještě jedna tekutina, která blonďáka znepokojila.

"Já tě zabiju, Sasori!" zakřičel z koupelny a snažil se opatrně očistit. Bolest mu v činnosti však bránila.

"Sasori," oslovil červenovláska, který odpočíval v posteli. Ležel na břiše a rukama objímal polštář. "Spíš?"

"Ne," usmál se úchylně oslovený a přetočil se na záda, aby na svého milence - jak on si ho nazval - viděl. "Copak? Rozmyslel sis to s tím ranním sexem?" rukou mu přejížděl po stehně, kterou mu Deidara hned odstrčil.

"Ne!" odpověděl hned. "Mám menší problém. Já... krvácím..." téměř pošeptal, jakoby se za to styděl.

"Kde?!" polekal se hned Sasori a začal blonďáka obhlížet. Nikde ale rudou tekutinu neviděl.

"Ze včerejška... no... cos mi včera udělal," vysvětlil Deidara. Sasori se pro sebe ušklíbl, ale Deidara to naneštěstí viděl, proto mu uštědřil menší pohlavek.

"Promiň," omluvil se hned červenovlásek a myslel to vážně. "Do deseti minut budu osprchovaný a převlečený, pak tě zavezu k doktorovi, jo?" Deidara přikývl a Sasori rychlostí blesku zmizel v koupelně.

"Dobrý den," pozdravil zdvořile červenovlásek mladou sestru na recepci.

"Dobrý den," usmála se na něj mile, jako by propadl jeho kouzlu. Nebylo se čemu divit, Sasoriho si lidé vždycky rychle oblíbili už jen kvůli vzhledu a on toho rád využíval. "Jaký máte problém, pane?"

"Já ne, ale... on," ukázal za sebe, kde stál Deidara a nebyl si jistý, jestli jít za doktorem byl dobrý nápad. Sasori ho chytil za ramena a dovedl až k pultu. "Řekni, co ti je," pobídl blonďáka.

"No..." protáhl Deidara a nejistě se podíval na Sasoriho. Když viděl, jakou má z toho srandu, otočil se na patě a odcházel pryč.

"No tak," opět ho chytil za ramena a dovedl ho zpátky k pultu. "Včera jsme-" na chvíli se zasekl a krátce se podíval na Deidaru, "já a můj partner... měli anální sex..." Deidara jak na povel zrudl a loktem udeřil Sasoriho do žeber. Nemohl uvěřit, že tohle opravdu řekl. Ani ta malá rána vsak Sasoriho nezastavila v objasňování situace. "Nejspíš jsem mu ublížil a on teď krvácí. Mohl by se na něj doktor podívat?" spojil ruce a nahodil milý úsměv.

"Samozřejmě," uchechtla se sestra. Podle jejích červených tváří nebylo těžké si domyslet, že si představuje právě včerejší postelovou scénu se dvěma muži, co stáli před ní. "Jaké je vaše jméno, pane?" zeptala se Deidary.

"Nakamura Shingyouji," odpověděl Sasori, zrovna když se Deidara nadechoval. Sestra ho zapsala na lístek, který pak blonďákovi podala a pokynula jim, aby se posadili, dokud si blonďáka nezavolá doktor.

Cestou do čekárny se drželi za ruce, čehož si Deidara ani nevšiml, protože přemýšlel nás jednou věcí, kterou řekl Sasori.

"To je roztomilý. Nechal jsi mě tě celou dobu držet za ruku," ušklíbl se Sasori. Deidara mu ji hned vytrhl a sedl si vedle něj.

"Nenechal," zaprotestoval. Nebylo mu z dané situace zrovna nejlépe, měl divný pocit. "Proč jsi řekl, že jsem tvůj partner?" zeptal se otráveně, ale srdce mu z toho bušilo.

"A co jsem měl říct? Kamarád? Cizinec? A měli jsme sex? Není to divný?" šklebil se Sasori a s každým slovem se přibližoval k blonďákovi.

"Máš pravdu," přiznal Deidara a rukou ho odstrčil. Nevěřil, že je Sasori tak chytrý a že ho znal docela dlouho.

Červenovlásek vytáhl mobil a začal si psát s nějakým člověkem. To Deidaru hned zaujalo.

"S kolika lidmi si píšeš?" zeptal se ze zajímavosti blonďák.

"S hodně," přiznal Sasori a pozvdechl si. Jak se zdálo, nenašel v mobilu nikoho, kdo by ho zaujal. Zatím.

"Chodíš na rande raději s holkami?"

"Hmmm..." zapřemýšlel se chviličku Sasori a mobil schoval do kapsy. "Holky mám raději... ale kluci taky nejsou špatní," ušklíbl se na Deidaru a "nenápadně" mu dal ruku okolo ramen. "Řekni popravdě. Už jsi s někým něco takového dělal?"

Deidara se zastyděl a zavrtěl hlavou. "Ještě se nenašel nikdo takový," přiznal se.

"Buď rád, žes natrefil na mě. Mohl tam přijít nějaký úchyl, který by tě už vůbec nešetřil," strašil ho jako malé dítě.

"Pan Nakamura, prosím," zavolala sestra z ordinace.

Deidara se nejistě podíval na Sasoriho a zvedl se. Ještě než odešel do ordinace, ucítil stisk ve své ruce. Sasori ho držel za dlaň, aby mu dodal trochu odvahy. Věděl, že to nebude příjemné. Blonďák se jen vděčně usmál a zmizel za dveří ordinace...

Deidara unaveně zamžoural očima na nedokončené dílo před sebou, na kterém momentálně pracoval. Používal uhel, proto si občas i pomaloval obličej, když si upravoval nezbedné pramínky blonďatých vlasů.

Jeho bytem se ozval zvonek ohlašující návštěvu. Byl podvečer, kdo by to mohl být?

"Yo," usmál se zářivě Sasori a vešel dovnitř. Hned se rozhlížel, jak si Deidara žije a trochu mu i záviděl. On sám nebyl moc pořádný, proto se okolo koše válely odpadky, neměl ustlanou postel a všechno v jeho bytě působilo chaoticky.

"Zrovna mě rušíš. Pracuju," odbyl ho Deidara a napil se ze sklenice. Neptal se ho, jak zjistil, kde bydlí. Znal ho až moc dobře, aby věděl, že Sasori si vždycky najde cestu.

"Přinesl jsem ti nějaký chipsy, aby sis udělal i přestávku," usmál se Sasori a položil sáček chipsů na kuchyňskou linku vedle Deidary.

"Díky, tyhle mám rád," odvětil Deidara.

"Proto jsem je koupil," řekl Sasori a zblízka se zakoukal Deidarovi do očí. Tomu se zase rozbušilo srdce jako předevčírem, kdy na prahu dveří v hotelu uviděl Sasoriho.

Červenovlásek se nebezpečně přibližoval k Deidarovi, až to vypadalo, že ho políbí. Na poslední chvíli ho oběma rukama chytil za zadek a začal se zase úchylně culit. "Co tvoje zranění? Pořád bolí?" smál se a celý se natiskl na Deidaru.

"Sakra, vypal!" odstrčil ho od sebe blonďák a ignorovaně se posadil zpátky na židli, ze které ho už bolela záda. Neměla žádné opěradlo, proto musel mít blonďák celou dobu narovnaná záda. V tom mu pomohl Sasori, kdy si obkročmo sedl za něj a rukama ho objal kolem pasu. "Co to děláš?" zeptal se otráveně Dei.

"Koukám, jak tvrdě pracuješ," uculil se Sasori a položil si hlavu na jeho rameno. Deidara jen zavrtěl hlavou a protočil očima. Snažil se tím jen skrýt své rozpaky, kvůli Sasoriho blízkosti. "Nee..." oslovil ho, "už jsi někdy s někým chodil?"

"Jo... před týdnem se se mnou rozešla," odpověděl Dei.

"Promiň. Jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě Sasori a rukou ho pohladil na rameni. Blonďák jen přikývl a pokračoval v práci. "A chodil jsi někdy s klukem?" zajímal se Sasori dál a blonďákovi z ruky vypadl uhel, se kterým pracoval. Proč ho to zajímá?

Deidara nechal ležet uhel na zemi a nechápavě se podíval na culícího se Sasoriho, který z jeho reakce měl velkou srandu.

"Proč se ptáš?" zamračil se Deidara.

"Jen tak," červenovlásek pokrčil rameny a rukama objal Deidaru kolem pasu, který se kupodivu nechal.

"Jednou, ale nestál za nic a nechci o něm mluvit," řekl, sebral uhel a snažil se pokračovat v práci. Nebylo to lehké, když ho Sasori donutil vytáhnout staré vzpomínky.

"A co kdybys... začal randit s druhým klukem?" zeptal se ho Sasori a hlavu si položil na jeho rameno. Podle blonďákových červených tvářích si domýšlel, že to Deidaru trochu zaskočilo. Trochu víc, když mu uhel z ruky vypadl už podruhé.

Deidara Sasorimu nevěřil. Znal ho a věděl, že si někoho najde. Někoho, kdo ho stoprocentně uspokojí. Než se stihl vzpamatovat s té otázky, už ho Sasori líbal na rty. Jak snadno se dá podlehnout člověku, ke kterému chováte hluboký cit...

"Tak?" usmál se Sasori stále s rukou na jeho červené tváři. Blonďák jen přikývl a jemně se usmál. Doufal- ne... věřil, že Sasori už nebude vyhledávat společnost, protože bude mít jeho.

"Miluju tě, víš to?" zasmál se Sasori a blonďák komplet zrudl. Schoval hlavu do dlaní, aby mu červenovlásek neviděl di tváře. "Naah," smál se Sasori a objal stydícího se Deidaru.

I když byl Deidara trochu stydlivý a ještě ne moc zkušený, i přesto spolu vedli skvělý vztah, o kterém nikdo nevěděl. I když ve škole měli spoustu kamarádů, kteří si z nich dělali srandu, že jsou milenci, což Deidaru znervózňovalo, ale snažil se to nebrat vážně. Po čase si zvykl a oni stejně přestali, protože na ně Sasori ani Deidara nereagovali.