Menší ohlédnutí se zpět

Tady je menší historie z mého života spojeným s blogem od začátku až po teď.

(Chtěla jsem to napsat už dlouho, protože prostě proto :D)

---

Květen - srpen 2013

Než začnu, jak jsem přišla k blogu a psaní yaoi povídek, musím poděkovat své sestřence, která mě do tohoto světa zatáhla. Pamatuju si, že se koukala na Death note a po vyzrazení příběhu mě to zaujalo a slíbila jsem si, že se na to podívám. Jenomže to by nebyla otaku, aby mi nedoporučila i jiná aime, tak mi jich pár napsala i s Death notem na papírek. Do teď si pamatuju všechna, co mi napsala. Byla to: Death note, Kuroshitsuji I/II, Durarara!!, 07 Ghost, Sword art online a Another.

Pak se mi však svěřila, že má i jinou aktivitu a tou je psaní yaoi povídek. Ano, hádáte správně, hned jsem se zeptala "Co je to jaój?". Vysvětlila mi, že jde o lásku mezi chlapci a k tomu mi vysvětlila i rozdíl mezi yaoi a shounen-ai a najela na svůj blog, který měla se svými dvěma kamarádkami. Upozornila mě, že je v povídka shounen-ai a začala mi ji číst. Bohužel jsem musela domů, ale hned, jak jsem sedla za počítač, povídku jsem si musela dočíst. Pak jsem si přečetla další... a další... až jsem nakonec přečetla všechny povídky z jejich blogu.

Hned na to jsem se rozhodla zkouknout nějaké to anime, v mém případě se první obětí stala Durarara!!, do které jsem se naprosto zabouchla a nejen to... začala jsem párovat Shizuo x Izaya a vyhledávala jsem na ně obrázky i povídky. V tehdejší době jsem hodně koukala po blozích, ale nenapadlo mě si jeden taky založit, to až o hodně později...

19. sprna 2013 (je možné, že někde uvidíte 28. srpna, jedná se však o mou vlastní chybu)

Založení mého prvního blogu i-love-anime-and-otaku.blog.cz, tehdy ještě pod přezdívkou Merylyn, který se stal mým novým koníčkem. Zalíbilo se mi vytvářet vlastní příběhy, zápletky a hlavně milostné románky. To mi však nezůstalo dlouho, protože máma přišla na to, že něco publikuju na internet a takhle by si mě mohli najít a unést mě a bla bla... Já vím, že měla strach a doteď jí to nedávám za zlé.

26. září 2013

Oficiálně jsem přestala navštěvovat doménu blog.cz a svou stránku jsem plně přenechala své kamarádce Mincy-chan (doteď nechápu, kde takový jméno vzala -.-). Hodně lidí vytýkalo, že ona jsem já, jenom si na ni hraju, abych byla zajímavější. "Styl psaní je stejný, minimálně hodně podobný, musíte být jedna osoba," vytkl nám jeden kluk. Ujišťuju vás všechny, že tak to není. Pravdou je, že i když jsem sama nepřidávala články na blog, pořád jsem psala povídky, pak jsem je posílala Mincy, aby je zvěřejnila, klidně pod svým jménem. Často se taky stávalo, že Mincy napsala kousek povídky a já jsem jí to překopala a dopsala, takže by se dalo říct, že nikdy nenapsala nic, v čem bych já neměla prsty. Musím ale přiznat, že jsem párkrát udělala práci za ni (například design, který pak vyádala za svůj, povídky ale ne).

13. září 2014

Můj návrat na blog s povídkou na přání Jak ty mně, tak já tobě, která doteď není dopsaná (a dopisovat ji nebudu). Tím jsme začaly obě plně psát, ale párkrát se mi Minnie svěřila, že od doby, co jsem zase na blogu, už je blogování težší a těžší. Jak by ne, když jsme na povídkách dřív pracovaly společně? :D

4. ledna 2015

I přes dlouhou neaktivitu Mincy-chan jsme se rozhodly přijmout novou adminku a vydaly jsme článek s novinkami k roku 2015. Původně jsme chtěly jen jednu, ale krátce nato Mincy oznámila, že s blogem končí (omlouvám se, nenašla jsem žádný údaj, kdy to bylo přesně, ale mám dojem, že to na blogu ani neoznamovala).

10. března 2015

Oficiálně jsem se přejmenovala z Merylyn na Mei-Mei. Není to přímo oznámeno, ale je to napsáno jen v kolonce pžezdívky, kde se vždy každý autor podepisuje.

31. května 2015

Na blog jsem přijala dvě ze sedmi přihlášených uchazečů o místo druhé a třetí adminky blogu. Staly se jimi Miu a Bang!, která vydala jen dva články, pak se vytratila a nereagovala ani na opakující se emaily.

1. dubna 2015

Moje práce s Miu začala. Byla jsem nadšená, že mám na blogu tak schopnou osobu, navíc slovenku, tím pádem jsem se do povídek pustila s větší chutí. Milovala jsem její povídky a chtěla jsem být jako ona. Kolikrát jsem si řekla, že všichni na blogu milují ji a mně už dávno zavrhli, protože ona je prostě dokonalá. Ale psala jsem dál i s vědomím, že moje povídky patří do koše, ne na blog.

29. září 2015

Přejmenování Mei-Mei na Mei.

27. listopadu 2015

Rozhodnutí o stěhování blogu, s čímž většina našich čtenářů nesouhlasila. Začala jsem o tom přemýšlet už při přijetí Miu, ale řekla jsem si, že už je trochu pozdě. Měla jsem blog přestěhovat ještě před příchodem nových adminek, ale pak jsem to nechala být. Na začátku listopadu jsem svůj návrch sdělila Miu a ta souhlasila. Chvíli mi trvalo, než jsem blog založila, vymyslela jeho nový systém a design, ale za necelé dva, tři týdny bylo hotovo a my se mohly přestěhovat.

15. prosince 2015

Toho dne se staly dvě (pro mě) velké události.

1. Vyšel poslední článek na tom blogu a nový už se neobjeví.

2. Byla dokončena nejdelší povídka, co jsem kdy napsala a tou byla a stále ještě je Life is one big surprise.

Psala jsem ji v období od 7. prosince 2014 do 15. prosince 2015, což je kousínek přes rok.

Povídka má:

- necelých 80 stránek

- 52 960 slov

- 297 554 znaků

Chci poděkovat všem, kteří u této povídky zůstali až do konce!

26. prosince 2015

Smutná zpráva pro všechny, kteří měli rádi povídky od Miu jako já. Sama se rozhodla přestat psát povídky a věnovat se blogu. Kdyby mi oznámila dřív, že chce odejít, vůbec bych se nestěhovala, ale i když byl blog čerstvý a bylo by jednoduché se přestěhovat zpátky, nový blog jsem si ponechala a snažila se ho udržet, i když hodně čtenářů odešlo a zůstala jich jen hrstka. Odchod Miu mi hodně ublížil, protože krátce na to mi začaly osobní problémy a já si začala říkat, že blog už nezvládám. Neměla jsem chuť do psaní, protože jsem měla pocit, že tu nikdo nechodí a jen se mi "za zády" vysmívají. Tenkrát jsem na tom byla hodně špatně. Dala jsem se zase dohromady s jednou osobou, kvůli které jsem přestala užívat kodein. O tomto problému jsem se svěřila až později.

6. února 2016

Vydala jsem článek, kde se svěřuju se svými pocity. Přiznala jsem se, že trpím anorexií (jedla jsem jenom menší večeře, tj. rohlík s máslem a kolečkem salámu), sebepoškozováním, kdy jsem se vědomě bila, protože jsem tak trestala sama sebe. Bohužel mi sebekritika zůstala a poslední dobou se snažím být optimističtější a mít se ráda. No, nevím, jestli se mi to zrovna daří. :D

Nejvetším problémem byl a stále je kodein. Osoba, kvůli které jsem přestala užívat kodein, se se mnou rozešla, protože jsem se jí vyhýbala. Vědomě. Bála jsem se, že jí ublížím, proto jsem se k ní vůbec nepřibližovala a donutila ji, aby na mě byla naštvaná a sama se mnou přerušila známost. Zní jak z filmu, ale tehdy jsem byla psychicky v háji, protože jsem potřebovala "svoji dávku".

9. března 2016

Vyšla první kapitola povídky Všechno krásné bývá špatné, u které jsem vyplakala hodně slz, protože byla založena hlavně na mých zkušenostech a někdy jsem měla problém popsat, jak se v některých situacích Izaya cítil. Pomáhal mi s ní můj nejlepší kamarád Krist, který mě společně s kamarádkou Marlechan udržovali nad hladinou v tomto období, i když měli a mají vlastní problémy. Jsem jim za hodně vděčná, bez nich bych pokračovala v užívání kodeinu dál.

1. července 2016

Tohoto dne na blogu nic nepřibylo, vlastně to nesouvisí s blogem, ale se mnou. Po půl roce, co jsem přestala s kodeinem, jsem se začínala cítit v pohodě a vyrovnaná. Nepotřebovala jsem nějaké hloupé prášky, abych byla šťastná, začínala jsem mít obrovské plány, jako třeba věnování se Japonštině (Umím nejzákladnější základy! :D), nebo chození na brigádu, kterou jsem si nakonec sehnala.

Ale to je menší odbočka. Na konci školního roku mě popadla silná deprese, protože jsem věděla, že nic z výše uvedeného nedokážu. A prvního července jsem si na ruku položila několik tabletek a spolkla je. Bylo mi špatně, ale cítila jsem se šťastná. Ještě jsem to několikrát zopakovala pár dní potom, pak jsem ale prostě přestala. Možná už jsem si zvykla, protože (zatím) nemám výkyvy nálad, ani nepociťuju potřebu si vzít další kodein.

22. července 2016

Vyšel článek (:D), kde se přiznávám s dalším užíváním kodeinu a celou pravdou o historii obou blogů.

***

Prosím, aby si nikdo nemyslel, že jsem zase závislá. Jsem veselá, ukecaná a začíná mi růst seběvědomí (trochu nezvyk :D). Nechci, aby mě kdokoli litoval, nebo se jakkoli vyjadřoval k mé závislosti, protože ta už není a NEBUDE NA 1 000 000 %!

Děkuji za přečtení. :)

Mei