Tanec lásky 4

*yaaaawn* konečně si můžu dát klidový režim :D tohle je poslední přednastavený díl, teď už musíte čekat, až budu mít čas to sepsat a hodit to se ;D

---

Převážně jsme jen mluvili, jaký odstín by byl dobrý do jakého pokoje. Nejvíc mě ale štvalo, že Naruto mluví víc s Itachim než se mnou, jako kdybych neexistoval. Zachovej chladnou hlavu, seznámit je byl tvůj nápad.

Nakoupili jsme pár plechovek s barvami. Nakonec jsme rozhodli, že dnes jen odklidíme nábytek a zabalíme ho do igelitu, a až zítra začneme s malováním prvního pokoje. Pokud stihneme víc, tím líp.

Sasuke i po příchodu ke mně domů nevypadal příliš nadšeně, proto jsem raději mluvil s Itachim. Co mu je? Vypadá, jako by žárlil, že mluvím s jeho bratrem. Šibalsky jsem se v duchu usmál. Donutil jsem ho žárlit, vypadá to, že vyhrávám. Nebo spíš vyhrává on? Chci dokázat, že je špatný, ale žárlivost je znakem toho, že mě má rád. Sakra, musím ještě něco vymyslet.

Barvu jsme prozatím schovali do spíže na zem a šli jsme balit nábytek do igelitu. Nejdříve jsme začali mým pokojem a musím říct, že jsme se pořádně zapotili, i když jsme balili jen noční stolek, skříň, postel a knihovnu. Přitom jsem se snažil se Sasukem mluvit, ale on se zase snažil schovat zlost.

"No, máme hotovo, tak já půjdu, mám ještě pár věcí doma. Naruto," obrátil se na mě," pohlídej mi brášku," mrkl na mě a odešel, ale ještě předtím jsem uslyšel Sasukeho varovné zavrčení.

"Ty nejdeš s Itachim?" podivil jsem se.

"Ne, je sobota, takže můžu být venku do desíti a když jsem u tebe, klidně i dýl," při posledních slovech vytáhl z kapsy mobil a zkontroloval čas. Seděl na zabalené posteli a nepřítomně koukal před sebe. Viděl jsem na něm tu únavu, chtěl jsem se ho zeptat, jestli je mu dobře. Astma není sranda.

Já se na chvíli podíval z okna, sotva se začalo stmívat, ale když se vezme, že jsou čtyři hodiny, není až tak pozdě.

Cítil jsem se hloupě a litoval toho, že jsem tak žárlivý.

"Ehm..." upoutal moji pozornost. "Nedáš si čaj?" pousmál se. Měl jsem pocit, že to dělá jen proto, aby přerušil to trapné ticho.

"Ne, díky," zavrtěl jsem hlavou a sklopil pohled na zem.

"Tak jak jinak tě mám odměnit za pomoc? Promiň, neumím vařit, že bych ti udělal večeři, ale můžeme si objednat pizzu," rozjasnil se.

"Ne, to je dobrý," odpověděl jsem a zvedl se ve smyslu odejít, ale on mě nepustil.

"No tak! Tak zajdeme do kina! A platím já!" zasmál se.

"Dobře, tak objednej tu pizzu," protočil jsem oči a sedl si do obýváku na zem k malému konferenčnímu stolku. Naruto stál v kuchyni s mobilem u ucha ke mně zády a přitom se různě kroutil. Opřel se o linku a postavil se na nárty, aby si je protáhl. Co mě ale zaujalo víc bylo, jak si protahoval jeden nárt a loktem se opřel o koleno, takže vystrčil zadek dozadu. Musel jsem zalapat po dechu. Rád bych si ho vzal teď a tady, zasunout se do něj a tvrdě přirážet. Ne, ne, ne! Nechceš si s ním přece zkazit to málo, co máte, že ne?

"Do půl hodiny tu budou," vyrušil mě a sedl si naproti.

"Dobře," pousmál jsem se, abych zakryl své nemravné myšlenky. Nejde mi jen o sex, jen... takové věci se nedají přehlédnout.

Ale to nejhorší nastalo ve chvíli, když mě Naruto uzemnil a já jsem tak neměl možnost dál snít, ale zase se vrátil do reality, kde jsem zjistil, že mám dost velkej problém. Kurva, kurva, kurva! Co teď?!

"Donesu něco k pití," sotva jsem se opřel o stůl, zastavila mě Sasukeho ruka na rameni. Rozbušilo se mi srdce. Ale... ale proč? Z doteku se mi nemůže jen tak rozbušit, nebo ano?

"To je dobrý," usmál se, jako by něco skrýval.

"Jsi v pohodě?" svraštil jsem obočí.

"Jo, jenom- er- jenom- mám křeče z hladu, to nic!" ubezpečil mě.

"Nihihi! Ještě, že jsem objednal dvě pizzy!" zasmál jsem se. Ani se mu nedivím, mně taky vyhládlo po tom tahání.

Dvě?! Takže než se dostanu domů, bude to trvat ještě hodinu?! Dobře, musím se uklidnit. Co kdybych se vymluvil, že potřebuju na záchod? Ale musel bych se krotit, abych nevzdychal nahlas.

"Kde tu máš záchod?" zeptal jsem se a mě samotného překvapilo, jak přirozeně jsem to řekl. Jenomže to jsem předtím nepomyslel, že se budu muset postavit a on si TOHO všimne.

"V chodbě napravo," odpověděl mi a navedl mě tam. Když jsem měl konečně možnost být sám, úlevně jsem vydechl. Skvělý, teď už to stihnout za co nejkratší dobu...

Rozepl jsem si zips u kalhot, které jsem trochu i s trenkami stáhl, posadil se na zem a začal si honit. Druhou ruku jsem musel mít před pusou, aby v ní zanikly všechny hlasité projevy. Bylo to tak mučivý, když jsem si musel pomoct jenom rukou.

Nevypadal, že by mu bylo dobře. Co když má záchvat? Má tu léky? Pokud ne, okamžitě mu budu volat záchranku! Anebo je to součást jeho představení? Chce mě získat z lítosti?

Vyděsil mě zvuk z koupelny. Doufám, že je v pořádku, rozhodl jsem se ho tedy zkontrolovat.

"Sasuke?" zaťukal jsem na dveře. "Jsi v poho?" Neumím si vysvětlit, proč se o něj tak starám. Že by mi přirostl k srdci?

"J-jo!" křikl ztěžka. Zněl, jako by zvracel.

"Opravdu?" ujišťoval jsem se.

"Opravdu-!" odmlčel se. Pokud to tvrdí, budu mu věřit, ale běda mu, jestli mi tu něco pozvrací!

Po úlevném orgasmu jsem se snažil dát rychle do pucu. Všechno jsem po sobě důkladně vyčistil a pro jistotu se zkontroloval v zrcadle. Líčka jsem měl ještě červená, takhle se mu nemůžu ukázat! Opláchl jsem si obličej studenou vodou, abych vyhnal krev z tváří, a ono to pomohlo. Mohl jsem se zase spokojeně vrátit k Narutovi.

"Fakt nepotřebuješ pomoc?" pozvedl obočí. Vypadal, jako by si o mě dělal starosti.