Tanec lásky 1

Juhů! První díl SasuNaru! Užijte si to! :D

Pozn.: povídka nebude vycházet pravidelně!

Jop! A soráč, nemám obrázek :D

PS: Tučné písmo = Naruto, normální = Sasuke

---

Jako pokaždé na mě křičel ten hňup Uzumaki. Co je mu? Tak jsem mu trochu polil triko a navíc omylem.

"Debile! Už by ses měl uklidnit, ne?!" řval. Když viděl, že jsem se pořád smál a nehodlal přestat, vzal své pití a polil mě. Smích mě okamžitě přešel. Tohle je vyhlášení války!

Teď jsem se smál já. Alespoň ví, jaké to je. Jenomže on zjevně nehodlal přestat a chrstl na mě zbytek vody v petce.

A dost! Začali jsme se prát, až tomu přihlíželi ostatní studenti. Jen ať vidí, že Uchiha má i hnusnej ksicht!

Neznáme se dlouho, sotva pár týdnů, protože se sem nastěhovali, a už jsem ho nenáviděl.

Několik kluků nás drželo od sebe, ale já se jim snažil vzepřít a znovu se do něj pustit.

Zdá se, že se nevzdává. Dal jsem klukům najevo, že už nemám v úmyslu se prát, tak mě pustili, ale ještě stále byli ve střehu.

"Co se to tu děje?!" vykřikla ředitelka a nechápavě se dívala po ostatních, jako by hledala Narutova protivníka.

***

"Doufala jsem, že když jsi ze vznešené rodiny, Sasuke, budeš se chovat na úrovni, avšak vidím, že jsem se zmýlila," řekla poněkud sklamaně. "Neboj se, ještě zavolám tvým rodičům. A co se tebe týče, Naruto, ještě jednou a budu ti muset zakázat pár věcí." Pokárala nás oba a dovolila nám odejit z její kanceláře. Udivilo mě, že nezavolá jeho rodičům. Copak ho týrají, nebo co?

Bába jedna stará. Si myslí, že když mi něco zakáže, tak poslechnu? Nebudu ji poslouchat, nikdy jsem ji neposlouchal, ani jako malej. Jediná osoba, pro kterou bych snesl modré z nebe, byla moje trenérka. Nikdy jsem se na ni nezlobil, nedokázal jsem to. Byla ten nejlepší a nejmilejší člověk na světě, kterého znám.

Po vyučování jsem si řekl, že by bylo lepší se Uzumakimu omluvit a uzavřít mír, protože by tohle mohlo mít špatný dopad na můj průměr.

Jenomže jsem ho nezastihl, šel strašnou rychlostí, až jsem ho nakonec ztratil. No co, zkusím to zítra, svět se nezboří, řekl jsem si a vykročil si to domů.

Dorazil jsem do budovy, kterou jsem vždycky tak nenáviděl, ale zároveň jsem v ní prožil skoro celé dětství. Nastoupil jsem sem do první třídy a zkysnul tu následující dva roky, které jsem nenáviděl a snažil se škole co nejvíce vyhýbat, kvůli šikaně. Ale i přesto jsem si našel něco, co mě opravdu bavilo a věnuju se tomu doteď.

Ihned jsem šel do šatny, kde jsem ze sebe svlékl zimní oblečení a převlékl se do černého tílka a černých upnutých kraťasů. Ještě jsem z batůžku vytáhl pití a odešel do tělocvičny, kde ještě trenérka měla posledních pár minut s dětmi.

Po půl hodině učení se mi zabrněl mobil. Itachi? Co si zapomněl tentokrát?

"Co chceš?" zeptal jsem se nepříjemně.

"Prosím tě, zapomněl jsem si triko na převlečení, přineseš mi ho? Díky," dořekl a zavěsil. Co když si řeknu, že ho nepřinesu? Můžu se na něj jen tak vykašlat? Jo, ale ne dneska. Stejně ten sešit umím zpaměti úplně celý, tak bych se mohl odreagovat menší procházkou.

Vyčerpaně jsem ležel na zemi a snažil se uklidnit své rychle bušící srdce.

"Skvělý, Naruto. Vydýchej se a sjedeš si to ještě jednou. Opakování - matka moudrosti," pochválila mě a přetočila cédéčko na začátek. Měl jsem ze sebe dobrý pocit, ale věděl jsem, že jestli se chci dostat na mistrovství světa, musím hodně makat.

Za větším sklem jsem viděl, že už přišli chlapi na florbal. Začínají v šest, což je za chvilku, to stihnu ještě jednou zopakovat.

"Vydrž, Naruto," řekla nadšeně trenérka a odešla k těm chlápkům. Už jsem věděl, o co jí jde, takže jsem se sebral ze země a zkoušel si prvky, které mi moc nešly, abych před publikem nevypadal hloupě. Budou to první lidé, co uvidí tohle sólo, ještě ho nikdo neviděl. Ano, sice o tanci ví prdlajz, ale jde o to, že si musím zvyknout se s ním předvést. Jenomže to jsem nečekal, že mezi nimi bude i ON.

"Díky, díky," zvolal Itachi hned, jak mě uviděl a triko si přebral.

"Příště nepřijdu," upozornil jsem ho, v tom do šaten vrhl jejich trenér, prý trenérka tance chce, abychom zhodnotili jednoho tanečníka, který se chystá na soutěže, a jelikož je to "jedinečná událost", musel jsem jít i já. Ta střelená tanečnice řekla, že čím víc nás bude, tím to bude lepší.

To bude zase otrava, pomyslel jsem si a následoval ostatní do tělocvičny. Zdá se, že se náš trenér s ní zná celá léta.

Hned po příchodu do tělocvičny se mi zatajil dech. Uzumaki?! Co tu dělá? Počkat, to jako bude tančit on? On je něčeho takového schopný?

Uslyšel jsem, jak se všichni o mně baví. Jako vždy, hmpf. Párkrát jsem se nadechl. Vždycky jsem byl před vystoupením nervózní a při předvádění něčeho nového obzvlášť. Huf... to dáš, Naruto, povzbuzoval jsem se a otočil se, abych si stoupl na svou značku. Prioritou číslo jedna - na publikum se dívej minimálně, ale neztrácej kontakt, takže jsem měl sklopenou hlavu. Když jsem stál na místě, prohlédl jsem si přítomné. No hned mě zamrazilo, jakmile jsem narazil na Sasukeho. Co tu dělá?! Nikdy tu nebyl, tak proč zničehonic? Odkud by se tohle dozvěděl? Pravda, mohl mu o mně říct Itachi. Hlavně klid, Naruto, soustřeď se na sebe.

"Můžeme, Naruto?" usmála se na mě trenérka.

"Eh, um... jo!" zvedl jsem palec a sklopil hlavu, tak totiž moje sólo začínalo. Nevšímej si ho, není tady, je to jen tvůj přelud, snažil jsem si nalhat.

Jsem rád, když vím, že ho moje přítomnost znervózňuje. Musím říct, že mě nezajímalo to, že bude hopsat sem a tam, ale spíš mě zaujalo jeho tělo schované pod černou barvou. Byl tak šukézní. Ano, jsem gay, ale nikomu jsem o tom neřekl. Kdyby se to dozvěděli rodiče, vyhodili by mě z domu.

Ale hned potom, co začala hrát hudba a on se dal do pohybu, všem nám spadla čelist, hlavně mně, protože to je poprvé, co vidím někoho tančit něco jiného než společenské tance. Ukázal všechny své emoce, co cítí při poslechu té písničky, jako by ji nechtěl zpívat, ale vyjádřit svým tělem, grimasou. Tančil od srdce a když jsem ho uviděl na zemi, jak se "natahuje pro dávno ztracenou lásku" a přitom byl přímo naproti mně, srdce se rozbušilo i mně, ale ne proto, že jsem byl po fyzické zátěži. V ten moment jsem se nevědomky zamiloval.