V opilosti bývá skrytá pravda

Stvůřičky... Ne, ještě nejsem zcela v pořádku, ale snažím se! Opravdu se snažím! Povídky sice píšu, ale po kouscích, protože mě občas chytne amok a pak se ta deprese přenáší na povídku.

K povídce... nevím, zdá se mi odfláknutá, i když byla zábava ji psát. Nevím, nechci to na nic svalovat, to nejspíš protože jsem to začala psát v pondělí, protože jsem se potřebovala odreagovat (nebudu objasňovat).

No... To KakaNaru... Nevím... Nejspíš bude kapitolovka, uvidím. Hodně mě k tomu inspiroval film, který už nevím, jak se jmenuje a hledat se mi to nechce. :'D

S tím ItaDei už mám taky nějaké plány, ale zatím je uchovávám v hlavě.

Pár: Usagi x Misaki

Čeká vás: opilý Misaki, skorem yaoi, ale zase useknuté (vím, jsem mrcha)

Omezení: 12+

Typ: Jednorázovka

Věnování: Naomi Warai (za tohle chci další díl Nové šance, je ti to jasný? :D)

---

Hlavou se mu honila otázka, čím si to zasloužil. Stál nad svým přítelem, který ležel na zemi a zjevně sotva vnímal.

"Svět se točí," řekl užasle Misaki. Hned, jak si všiml osoby mračící se na něj, pokusil se co nejdřív vstát. Neměl ho vidět v tomhle stavu, teď bude naštvaný víc, než je, a pak ho potrestá. Jenomže to byl ten důvod, proč se opil.

Misaki, který si v alkoholu moc neholdoval, teď pil jak na Sahaře. Měli se menší rozlučku s jedním spolužákem, který přecházel na jinou školu a uspořádali party.

"Misaki-kun," oslovil ho jeden ze spolužáků, "máš někoho?" zeptal se s přátelským úsměvem na tváři. Jak ho napadla taková otázka? Všichni se skvěle baví, nikde žádná známka nudy, a on se zničehonic zeptá na tak vážné téma. Misaki chvíli přemýšlel, co odpovědět. Pokud by řekl ano, musel by říct i osobu, ale na to nebyl připravený. Není lehké přiznat, že jste gay a chodíte se starším mužem. Navíc tak známým autorem.

"Proč?" zeptal se místo odpovědi.

"Jen tak mě napadlo," bránil se kluk a zvedl ruce.

"No..." protáhl Misaki a začervenal se. "Mám..."pošeptal a napil se ze skleničky. Najednou ho přepadl smutek. S Usagim měli skvělý vztah, ale něco ho přece jenom tížilo. Připadalo mu, že kdyby nebyl Usagi tak sebevědomý, určitě by jejich vztah dávno zkrachoval. Celé to vlastně viselo jen na slavném autorovi. A co udělal on? Pořád se mu brání a odmítá ho.

I když ho miluje.

"Wow! To bych do tebe neřekl!" jeho spolužák vypadal opravdu překvapeně. "Je hezká?" opřel si bradu o dlaň a zaujatě pozoroval Misakiho. Ten jen šmejdil očima všude možně, aby rychle něco vymyslel.

Ale nad otázkou se přece jen pozastavil. Je Usagi hezký? Er... jakože ne, že by nebyl, ale je těžké odpovídat na tuhle otázku.

"Jo," odpověděl rychle a napil se z poháru. Když se mluvilo o holce, vždycky si představil prsatou blondýnu, co je pokaždé vyparáděná podle nejposlednější módy.

"Znám ji?" vyptával se a tím zaháněl Misakiho do úzkých. Jistěže zná, kdo by neznal spisovatele, že? Navíc, pokud mu bude stále odpovídat, nejsou se dozví pravdu. I to, že je gay.

Počkat... když sám o sobě řekne, že je gay, připadá mu to zvláštní. Ale proč? Chodí s Usagim, spí s Usagim, bydlí s Usagim... je gay. Nebo to prostě dělá jen to slovo.

"Hele, necháme toho. Momentálně je to mezi námi... takový... divný," vymluvil se.

"Aha... promiň, nechtěl jsem narušovat vaše soukromí. Ale na jedno si dávej bacha - pokud o ni nebudeš projevovat dostatek zájmu, ztratíš ji," poradil mu zkušeně a se svou sklenicí piva se šel bavit k ostatním.

Misakimu se vybavila jedna vzpomínka, která mu doteď naháněla hrůzu. Usagi s ním sotva promluvil, vypadal víc sklesleji, než kdyby psal osmačtyřicet hodin v kuse. A byla to pravděpodobně chyba mladého Takahashiho. Ještě mu neřekl, že ho miluje, je mu to ještě teď pořád trapné.

"Tak pojď," povzdechl si Usagi a pomohl mu na nohy.

"Já sám!" protestoval Misaki a odstrčil ho od sebe. Tím ztratil rovnováhu a kdyby za ním nebyla zeď, spadl by na zem.

Usagiho překvapilo jeho chování. Už se nediví, že toho tolik vypil při tak špatné náladě. Ještě zjistit, co mu ji způsobilo...

"Chci to udělat sám... jenom já..." řekl celý červený. Část byla od studu a část od alkoholu v krvi. Jeho srdce bušilo příliš rychle, ještě nikdy se nesnažil převzít iniciativu. Vlastně ano, ale nakonec to nevydržel. Teď byl rozhodnut, že to povede celé on.

Vzato Usagiho, který stále nic nechápal, za rukáv a táhl ho do ložnice.

"Misaki, měl by ses napít vody," poradil mu jeho milenec.

"Nechci vodu! Chci tebe!" křikl a švihl s ním do postele. Hned na to si na něj obkročmo sedl a začal líbat.

Usagi stačil jen překvapeně mrkat. Nemohl říct, že by se mu to nelíbilo, ale i trochu se zlekl, jestli to je jeho Misaki.

Brunet ho mezitím začal líbat na krku a rukou přejíždět po rozkroku. Druhou odhaloval jeho rozpálené tělo. Ani jednomu vždy netrvalo dlouho a byli brzo vzrušení.

"Misaki," vzdychl Usagi a trochu se usmál. Takovou péči si snad nezaslouží. Rukou mu chtěl alespoň rozepnout knoflíky na košili, ale Misaki ho jen chytil za zápěstí a to znovu přitlačil k matraci.

"Řekl jsem sám," pohrozil mu. Avšak když se podíval do těch fialových očí plných něhy, ztratil vůli a znejistěl. Jakoby si uvědomil, co dělá, a polkl.

Jeho rozpaků si všiml i jeho milenec a díky Misakiho povolenému stisku ho objal kolem pasu.

"Stalo se něco?" zeptal se něžně.

"Mělo by?" řekl uraženě Misaki a hlavu odvrátil do strany. Byl si vědom toho, že to celý prodělal, prostě není možné, aby byl ten nahoře.

"No tak proč jsi opilý?" Usagi se nad jeho reakcemi bavil. Posadil se, aby mu byl blíž.

"Spolužák se mě ptal na přítelkyni. Řekl, že tě můžu ztratit, tak jsem se rozhodl, že ti dokážu, že tě miluju, abys zůstal se mnou, ale nemám na to," řekl sklesle a naštvaně.

Usagimu spadla čelist. Slyšel právě to, co slyšel?

"Misaki, zopakuj to," naléhal.

"Nemám na to?" hádal.

"To předtím."

"Že tě milu-" hned si přikryl pusu rukama a kompletně zčervenal. "Já to neřek!" bránil se a schoval se mu v hrudi, aby se mu nemusel dívat do očí.

"Misaki," řekl celý šťastný Akihiko a pevně ho objal. "Miluju tě..."

Misaki se ještě rozdýchával z toho, co řekl. Nikdy by to nepřiznal, dokonce ani sám sobě. Ale slíbil si jediné - už nikdy nebude pít.