Prolhaná láska 7 - KONEC

Poslední kapitola je tu! Ano, je zase uspěchaná a není to tím, že by mě nebavila. Je to tím, že se sanžím vlézt do těch dvou až trí stránek a hodně na to myslím, proto se to snažím hodně zkracovat. Ale taky je na tom vina to, že je to SasuNaru, od kterého si chci konečně odpočinout (ono mě to má asi taky plné zuby :D)Užijte si poslední kapitolu a prosím, abyste mě nekritizovali za tu uspěchanost alespoň v tomto díle! Děkuji :'D

---

To už se vrátila i Hinata s těmi dvěma. Itachi jen pobaveně pozoroval, jak jeho mladší bráška rudne, když mu Naruto dal pusu na líčko a poté vrhnul na staršího bratra vražedný pohled. Doufal, že pochopí jeho situaci, ve které je, ne, že se tomu bude ještě smát.

"Máš hezkou přítelkyni, Naruto," usmál se zářivě starší Uchiha, ale pohledem visel na Sasuko, ne na blonďákovi.

"Já vím," řekl Naruto trochu štiplavě a Sasuko si stáhl k sobě do náručí. Nechápal, proč se na ni Itachi tak moc dívá, ale má smůlu, tahle je jeho.

"No, nic. Už opravdu musím jít," rozloučil se Itachi a odešel. Byl moc rád, že je jeho bratr v pořádku. Samozřejmě, že nikomu nic nepoví. Až bude Sasuke chtít, vrátí se sám. Cítil, že to nebude trvat dlouho.

"Pomůžu ti," usmál se zářivě Naruto a převzal černovlásčinu práci do vlastních ruk. Sasuko mohla dávat plátky salámu na namazané veky. Všichni spolupracovali a šlo jim to jedna báseň.

Černovlasá dívka byla rozhozená ze setkání se svým starším bratrem. Znamenalo to snad něco špatného? A může Itachimu věřit?

"Sasuko?" pozvedl obočí Naruto. Všiml si, že je dívka myšlenkami jinde a dělal si o ni starosti.

Objal ji kolem pasu a pozoroval její práci přes rameno.

"To nic, jen jsem se zamyslela," usmála se a věnovala mu krátký polibek na rty. To blonďáka přesvědčilo a pomáhal jí.

Netrvalo dlouho a už si nesli dva plné talíře chlebíčků do Hinatina pokoje, kde strávili zbytek dne.

Druhý den se Sasuke probudil se špatným pocitem. Něco se stane. Vždycky, když viděl Naruta, přepadla ho lítost a smutek, proto se snažil dívat jinam. Cítil, že se blíží čas jeho odhalení, čas velkého zklamání a smutku. A z Narutovy strany nepochopení a nejspíš i vzteku.

Sasuččina prepadleho výrazu si všimli i ostatní její spolužáci, ale neptali se jí, co se děje, ptali se Naruta, pro kterého bylo ostudou nevědět, co se s jeho přítelkyní děje.

"Sasuko," oslovila ji netrpělivě Ino. Už jí lezlo na nervy, jak se dívka tvářila. "Co se děje a hezky popořadě!" poručila jí a snažila se vypadat co nejhrozivěji, aby jí dívka vše pověděla.

"Huh? Ne, nic se neděje, jen mi není dobře," pokusila se o úsměv a podívala se na Naruta. Kromě něj se všichni zděsili a dali to najevo i hlasitě. Někteří se i chytili za hrudník, jakože nemůžou dýchat a dívali se jeden druhému do očí.

Sasuko se i s Narutem zamračili a vyžadovali vysvětlení. Sakura se nahla k nim, nejdřív však zkontrolovala okolí, aby to neslyšel nikdo jiný, než lidi z party, pak pošeptala: "Spali jste spolu?"

Naruto hned zrudl a začal máchat rukama, že ještě ne. Byl touhle otázkou zaskočený, kdežto Sasuko ji tak nějak očekávala. Když uslyšela Narutovu odpověď, bodlo ji u srdce. On ji opravdu miluje, chce s ní mít normální vztah, jaký mají lidi v jejich věku a kvůli ní nemůže. Ona je jeho brzda ke štěstí a to ji mrzelo nejvíce.

Sasuko vyprovodila Naruta do kroužku. Sice jen ke dveřím jejich bytu, ale i to udělalo blonďáka šťastného. Celý den se z ní snažil dostat, co se stalo, ale kromě "nic" nezanzněla jiná odpověď. I tak byl ale šťastný, protože se mezi nimi nic neměnilo a mohl v klidu odejít do florbalu.

Sasuko zavřela dveře a hluboce si oddechla. Celý den byla jak na trní, protože měla pocit, že to Naruto zjistí. Nebyla chvíle, kdy s ní blonďák nebyl, snad jen, když šla na toaletu, ale i tak čekal Naruto na chodbě. Věnoval jí maximum svého času, aby nebyla skleslá a rozveselil ji, což se mu ji trochu povedlo, ale stále to nebyla ta usměvavá Sasuko.

Dívka ze sebe sundala všechny holčičí věci a už nahý chlapec šel do koupelny. Bylo mu ze všeho smutno.

Pustil na sebe horkou sprchu, přímo vařící, aby se mu lépe přemýšlelo. Musí to Narutovi říct. Měl obrovské výčitky svědomí, které se už nedaly zvládnout. Měl pocit, že ho Naruto už dávno prokoukl, jen si s ním hraje a pak se mu vysměje. To by bolelo. Přiznal si, že se do blonďáka zamiloval, o to bylo těžší mu říct pravdu.

Zrovna ve chvíli, kdy vylézal ze sprchy, zazněl zvonek. Opatrně nakoukl kukátkem, když zjistil, že je to Itachi s kufrem, pustil ho dovnitř.

"Díky," poděkoval Sasuke s mírným úsměvem a kufr si od něj převzal. Bylo příjemné mít na sobě zase klučičí oblečení. Bude ho nosit ve chvílích, kdy Naruto nebude doma, aby se cítil pohodlněji.

"Co Naruto?" zeptal se nečekaně Itachi a posadil se na židli.

"Co s ním?" nechápal Sasuke.

"Už to ví?" Sasuke si povzdechl. Jak by mu to mohl říct? Najednou se ho zmocnila nejistota. Nemůže mu to říct, Naruto to nesmí vědět.

Itachi už jen z pohledu svého malého brášky poznal, na co myslí. Vede boj sám se sebou. "Vrať se domů," žádal pološeptem. Chyběl mu. Když zjistil, že Sasuke utekl, zamrazilo ho na místě. Jaký měl k tomu důvod? Nechce si ublížit? Měl plno otázek a veliký strach o svého bratra.

Uplynul týden a Sasuke stále nikde. Ani stopa. Přemlouval rodiče, aby to šli nahlásit na policii, ale ti jen mávli rukou: "Je to jeho věc a my nepotřebujeme být kvůli němu v novinách." Tak to Itachi udělal za ně. Začal ho hledat sám, i když měl spoutu nedodělané práce. Rodiče se přetvařovali, že mají o svého druhorozeného syna strach a natočili s novináři pár rozhovorů. Jen Sasuke a Itachi znali pravdu. Na Sasukem jim nikdy nezáleželo, nebyl podstatný. Proč taky, když měl všechno zdědit Itachi?

"Ještě nechci," pošeptal Sasuke smutně. "Vím, že jsem způsobil hodně problémů a starostí, ale-" zasekl se a přemýšlel, co říct. Nechtěl priznat, že chce, aby si ho rodiče víc všímali, protože po tomhle ho vyhodí z domu.

"Miluješ ho, viď?" Sasukeho zašimralo v podbřišku. Ten pocit se roznesl do celého těla rychlostí blesku, že se Sasukemu podlamovala kolena.

"Ano..." sklopil hlavu. "Proto nemůžu jít domů. Chci být s ním, ale... on... on je zamilovaný do Sasuko," postěžoval si.

"Cože?" Škvíra ve dvěřích se víc otevřela a v nich stál vyjevený blonďák.

Sasuke dostal ránu do hrudníku. Takovou, když vás někdo přistihne při zlém činu. "Naruto-" začal, ale neodvážil se pokračovat. Kolik toho slyšel? Co všechno ví?

"Sas-" zarazil se blonďák. Nevěděl, jak ho má oslovit.

"Počkám vedle," zvedl se Itachi a zavřel za sebou dveře.

Naruto se nechápavě a ublíženě díval na černovlasého chlapce před sebou. Čekal na vysvětlení, ale to jaksi nedocházelo. Proč mu takhle ublížil?

"Proč jsi dom-?"

"Trenér je nemocný," přerušil ho a sudnal si batoh ze zad. Snažil se rozdýchat všechno, co slyšel. Něvěřil tomu. Zamiloval se do holky, která je ve skutečnosti kluk?!

"Naruto," oslovil ho Uchiha a přešel k němu. Chtěl ho obejmout, to mu ale dřív přistála pěst na tváři. "Nedotýkej se mě, úchyle!" zakřičel Naruto. Po tvářích mu tekly slzy, které nedokázal zastavit. "Miloval jsem tě..." svezl se po stěně na zem a obličej schoval do dlaní. "...tak moc..." vzlykal.

"Já tě miluju ještě teď," usmál se Sasuke, to ale nemohl Naruto vidět.

"A jak mi to pomůže?! Já miloval Sasuko, nejsem gay!!" křičel. Chvíli si dívali do očí, pak Uzumaki řekl větu, které se Sasuke obával. "Vypadni... už tě nikdy nechci vidět..." pošeptal a odešel do svého pokoje, kde se zamkl. Nenávidí ho. Kdyby mu v bytě zůstal, musel by ho zabít za to, co mu provedl.

Sasuke statečně zadržoval slzy. No po chvíli mu to bylo houby platné.. věděl, že ho Naruto bude nenávidět.

Řekl Itachimu, aby ho odvezl domů. Nemělo cenu tam dál zůstávat. Stejně by to Naruto vykecal ostatním, pak si se to dozvěděli všichni. Bude lepší, když v klidu přijede domů a nikomu neřekne o svém převleku.

Jak čekal, rodiče ho nepřivítali s otevřenou náručí, ale pomohli mu sbalit věci a nastěhovali ho k Itachimu. Nebudou v domě trpět někoho, kdo jejich "péči" neocení. Copak mu dávali málo peněz? Měl málo věcí? Právě naopak - měl všechno, na co si jen vzpomněl, jenomže to mu bylo málo.

Uběhl týden. Sasuke ležel na posteli, naproti němu na židli seděl jeho osobní učitel a snažil se mu něco nacpat do hlavy. Jak si mohl všimnout, Sasuke ho nevnímal, protože přemýšlel o Narutovi.

"Kakashi," oslovil svého učitele, který k němu vzhlédl.

"Ano, pane?"

"Myslíš, že mě miluje?" zeptal se ho, aniž by se na něj podíval.

Kakashi byl dobře obeznámen se situací, kterou Sasuke vytvořil. Také se mu svěřil, že chová k blonďatému chlapci hluboký cit, kterého se nemůže zbavit.

"Je možné, že když miloval Vaši ženskou podobu, mohl by milovat i vás, jen si to nechce připustit," zapřemýšlel se Kakashi. Zavřel knihu, dnešní výuka skončila. "Jděte za ním," poradil mu.

"Huh?" zhrozil se Sasuke. "Vždyť řekl, že už mě nechce vidět..." posmutněl.

"Potřeboval čas se s tím vším vyrovnat. Pane... chybí Vám, že ano?"

Sasuke neodpověděl, nevěděl jak. Ano, moc mu chyběl, ale nemohl za ním jít. Stejně by ho zase vyhodil. Navíc, on Narutovi nechybí ani trochu, vlastně je určitě rád, že mu zmizel ze života.

"Za pokus to stojí, ne?" usmál se Kakashi a odešel. Bylo krátce po čtvrté hodině, jeho práce tady skončila.

Sasuke se zapřemýšlel. Za pokus to stojí... Ano, Kakashi má pravdu, měl by to alespoň zkusit. Oblékl se do černého oblečení, aby ho moc lidí nepoznalo a vydal se k blonďákovu bytu. Až když zastavil před vysokým panelákem, začal přemýšlet, co řekne.

Nejistě zmáčkl zvonek s Uzumakiho jménem a čekal.

"...haló...?" ozval se Narutův smutný hlas. Sasuke ale poznal, že je Naruto na dně. Zněl unaveně, jako by celé noci nespal a ještě si utíral slzy.

"T-tady pošťák," zalhal Sasuke. Zvýšila se mu šance, že ho Naruto pustí.

"Vypadni, Sasuke!" vyjekl Naruto. Přístoj oznámil, že majitel ho nepustí a nehodlá s ním ani mluvit.

Jenomže k Sasukemu štěstí ho pustil soused, který vynášel odpadky. Rychle vyběhl schody a zaklepal na dveře.

"Naruto, prosím," žebral Sasuke, když Naruto neodpovídal.

"Řekl jsem vypadni!" zaječel znovu zpoza dvěří.

"Ne! Budu tu tak dlouho, dokud neotevřeš!" přitvrdil Sasuke.

"Co po mně chceš?" zeptal se Naruto a vzlykl. "Co mi chceš ještě udělat?"

"Nechci, aby ses trápil," odůvodnil Sasuke. Chvíli se nci nedělo, pak se v zámku otočily klíče a ze škvíry vykoukl Naruto. Pod očima měl kruhy z bezesných nocí, kdy ho sužoval pocit úzkosti. "Omouvám se," pošeptal Sasuke. Byl zaskočený Narutovým vzhledem, vypadal daleko hůř, než on a to si myslel, že to bude naopak.

Naruto si hluboce povzdechl a pustil ho dovnitř. Nemluvil. Chtěl se ho zetat na spoustu otázek, ale všechyn by nakonec vyzněly stejně. Tak se rozhodl udělat čaj. Doufal, že Sasuke alespoň nelhal o tom, že rád pije černý.

"Vím, že mě nenávidíš," začal Sasuke provinile, "ale... ublížit ti nebyl můj záměr. Nejdřív se bydlení s tebou naskytlo jako dobrá příležitost, ale ani jsem nepomyslel na to, že by ses do mě zamiloval. A... já do tebe..." poslední větu pošeptal, jako by měl za ni dostat trest.

"Měl jsi to říct," odpověděl Naruto naštvaně. "Měl jsi mi to říct už na začátku, já bych to tajemství udržel, nikdy bych to nikomu neřekl!"

"Ale jak jsem ti mohl věřit? Neznal jsem tě."

Naruto si sedl k němu a schoval hlavu do dlaní. "Jsi idiot..." pošeptal.

"Já vím," přikývl Sasuke. Pokusil se mu dát ruku na rameno, aby ho utěšil, ale Naruto ucukl. "No tak," snažil se ho přesvědčit. Tentokrát ho pevně objal a Naruto se nebránil. Jeho objetí bylo tak příjemné.

"Miluju tě, ty kreténe," zvlykl a ještě víc se k němu natiskl. "Ale nechci. Nejsem gay..."

"To jsem si taky říkal," uchechtl se Sasuke a zadíval se mu do očí. Trhalo mu srdce na kousky, když se v nich třpytily slzy.

Naruto si opřel čelo o jeho a užíval si tu blízkost. Ještě pořád se cítil zmatený a nevěděl, jestli ho nenávidí, nebo opravdu miluje.

"Dáš Sasukemu šanci?" zeptal se Sasuke s mírným úsměvem a pohladil Naruta po tváři.

"Ještě si to rozmyslím," řekl Naruto naoko naštvaně. Chtěl mu dát najevo, že mu to jen tak neodpustí.

"A když hezky poprosím?" zkoušel ho Sasuke. To už se Naruto uchechtl jeho výrazu.

"Fajn, máš ji mít. Ale pod jendou podmínkou!" zvedl prst. "Tento vztah povedu já a bez mého souhlasu nebude nic! Rozuměls?" pozvedl obočí a snažil se tvářit panovačně.

Sasuke horlivě přikyvoval. Byl rád, že mu Naruto částečně odpustil.

"Miluju tě," pousmál se Naruto a naklonil se k němu. Tentokrát ale měl na vědomí, že chce políbit kluka, ne holku, i když to je jedna a tatáž osoba.

Sasuke neváhal a uchutnal jeho rty. Chutnaly pořád stejně.

"Ví o tom ostatní?" zeptal se Sasuke, když se Naruto odtrhl.

"Ještě jsem jim to neřekl," odvrátil hlavu do strany. "Je to trapný..."

Sasuke se uchechtl a objal ho. "Promiň mi to všechno..."