Prolhaná láska 5

---

Když se Naruto a Sasuko vraceli společně domů, venku vládla tma. Bavili se tak moc, že zapomněli na čas. Někteří museli dokonce u Hinaty přespat, protože bydleli příliš daleko a neměli se jak dostat domů. Až na Kibu, který se vymluvil, že nechce být doma sám, jestli by mohl u nich přespat. Hinata jako jeho přítelkyně byla samozřejmě ráda, ovšem její otec byl poněkud upjatý na mladého Inuzuku. Nebyl na něj zlý, ale mladí kluci zkoušejí ledacos, proto ho jen hlídal víc, než bylo nutné.

Sasuko se zadívala na hvězdy. Nebe vypadalo, že se na ni nechce dívat, proto se rozhodlo zatáhnout.

"Nejspíš bude pršet," konstatoval Uzumaki.

"Ano... máš pravdu..." řekla sklesle a tentokrát změnila pohled opačným směrem a to do země.

"Sasuko?" podivil se blonďák nad její náladou.

"Nic mi není," odpověděla, jako by věděl, na co se jí Uzumaki chtěl zeptat.

"Mně můžeš věřit, však víš," povzbudil ji Naruto. Dívka se mu zadívala do očí.

"Ať už je to cokoli?" udělala na něj psí oči, ale podvědomě.

"Jistě," zasmál se blonďák. I přes dlouhý pobyt s kamarády měl stále plno energie, kterou si očividně vybíjel na Sasuko.

"I kdybych někoho zavraždila?" zkoušela ho. Chtěla vědět, jaká bude jeho reakce na tak vážnou věc. Navíc se tvářila, jako by opravdu někoho zabila. Hovořil o tom její provinilý a vážný výraz.

"Podle toho, koho jsi zabila. Pokud naši třídní, tak dosvědčím, že se sama několikrát střelila do hrudníku!" zvedl dva prsty na znak přísahy.

Sasuko se krátce zasmála. Měla vědět, že to Naruto nebude brát vážně. "Víš, Naruto... i když jsem nikoho nezabila, pořád jsem špatný člověk..."

"Hm?" blonďák zpozorněl a naklonil se k ní blíž, ať už to bylo proto, že mluvila potichu, nebo proto, že jí chtěl byt blíž.

Dívka, která měla dosud sklopenou hlavu, ji zvedla. Byli opět tak blízko, že se oběma rozbušilo srdce.

"Určitě nejsi špatný člověk. Ublížila jsi někomu?" vyptával se dál. Utápěl se v jejích černých hloubkách, že pomalu ani nevěděl, o čem je řeč. Odpovídal automaticky to první, co ho napadlo.

"Zatím ne, ale časem..." odmlčela se a povzdechla si. "Naruto... nechci ti lhát, ani před tebou nic skrývat..." byla odhodlaná jít s pravdou ven. Zadívala se mu do očí. V rukách nervózně žmoulala rukáv. "Já-" hned ji přerušil blonďák. Nedokázala tomu uvěřit. On ji opravdu líbal? Pár vteřin jí trvalo, než se vzpamatovala a nešikovně mu začala odpovídat. Nidky před tím by si nepomyslela, že se u toho můž cítit tak... volně. Teprve teď našla svobodu. Našla místo, odkud už nikdy nebude chtít odejít.

Blonďák se odtáhl. Jeho tváře zdobila sytě červená barva a podle dechu šlo poznat, že jeho srdce není zrona dvakrát klidné. Vypadalo to, jako by chtěl opět něco říct, ale neodvážil se.

"Naruto," šeptla zaskočeně dívka před ním. Polibek se jí opravdu líbil, zvlášť, když se jednalo o Naruta, ale pak pochopila, že už mu nemůže nic říct. Nemůže mu říct pravdu.

"Asi tě miluju," řekl blonďák a znovu ji políbil.

Sasuko pochopila, že tohle musí co nejrychleji ukončit. Uzumaki se dostal příliš blízko a kdyby zjistil její malé tajemství, jistojistě by ji nenáviděl. Lepí by bylo, kdyby se neznali, než aby k ní cítil nenávist.

Sasuko se vysprchovala a sedla si k televizi k Uzumakimu. Rozhodla se podívat na zprávy a odejít spát. Zároveň se ale bála, že uvidí sama sebe. Pak by ji Naruto určitě prokoukl.

"Sasuko..." oslovil ji plaše. Díval se na své prsty, se kterými si hrál, aby se jí nemusel dívat do očí.

Dívka na něj upřela svůj zrak. Zse viděla stud. Už jí nepřipadal roztomilý, zvykla si.

Když se ani po několika vteřinách neměl ke slovu, promluvila za něj dívka. "Copak?" naklonila hlavu na stranu. Nebylo zvykem idět Naruta tak sklíčeného a to tak vypadá už od rána.

"Chtěl bych-"

"Jak už jsme vás informovali ráno - jedná se o osmnáctiletého chlapce jménem Sasuke Uchiha," ozvalo se ve zprávách. "Jeho rodina slibuje půl milionu jenů tomu, kdo ho v pořádku najde a-"

Sasuko se nechápavě podívala na Naruta. Už nebyl sklíčený, byl naštvaný, proto taky televizi vypl. "Nevděčník," prskl.

Sasuko to zasáhlo přímo do srdce. Pokud by se prozradila, Naruto by ji jistojistě nenáviděl.

"Řekl jsi, že bys něco chtěl," začala smutně. Raději převedla téma někam jinam než, aby poslouchala další Narutovy narážky.

"Nech to plavat," řekl Naruto. "Jdu si udělat úkoly, ještě je nemám," oznámil a odešel do pokoje. Mrzelo ho, že mu ten Sasuke zkazil náladu a proto musel být hnusný na Sasuko.

Sasuko osaměla. Už vymýšlela plán, jak se co nejrychleji odstěhovat, ale aby Narutovi ublížila co nejmíň.

Přišla do jeho pokoje, kde Naruto seděl za stolem a lámal si hlavu na matikou. Přišla k němu a zezadu ho objala kolem krku.

"Pomůžu ti," nabídla se. Přinesla si židli a pomáhala mu s úkoly.

"Naruto..." oslovila ho. Pohledem zkoumala podlahu. "Jak bys reagoval, kdybys ho našel? Myslím... Sasukeho."

"Nevím. Neznám ho, ale určitě bych ho poslal šupem domů."

"Jenom kvůli těm penězům?" posmutněla, ale snažila se tvářit přirozeně.

"Ty jsou vedlejší," odvětil. "Víš jaký strach o něj musí mít jeho rodina?"

Přesně to byl těm důvod, proč jsem odešel... rodina, pomyslel si Sasuke v duchu. Když se znovu podíval do Narutových očí, jemně se na ni usmívaly. Blonďák ji políbil na rty a ruce položil na její. Miloval ji a chtěl jí to dát najevo, i když to Sasuko už věděla.

Užívala si té bezstarostné chvíle, kdy se nemusel bát. Najednou ji však vylekala blonďákova ruka na jejím poprsí. Sice bylo jen vycpané, ale cítila ten tlak.

"Naruto!" odstrčila ho od sebe. Dýchala zrychleně a v tvářích měla sytě rudou. Byla jen kousíčky od toho, než by ji prokoukl.

"Promiň!" omluvím se hned blonďák. "Nevím, co to do mě vjelo."

Na obou šlo vidět, že to byla jen nehoda. Nehoda, kterou by Naruto chtěl zkusit. Sasuko sice taky, ale nemohla.

"Nejsem... na to připravená," vymluvila. Uměla skvěle hrát divadlo, že jí to Naruto sežral i s navijákem.

"J-já to chápu," řekl pohotově a usmál se. "Um... pomůžeš mi ještě s úkolem do fyziky? Na mě je to složité," hrabal v tašce, aby vytáhl sešit, ale nenašel ho. Zkusil se podívat i do police, kde měl naskládané sešity a učebnice, ale nenašel ho. "Jo, vlastně! Já ho půjčil Kibovi, aby si dopsal látku," plácl se do čela.

"Zajdeme pro něj?" rozzářila se Sasuko. "Při troše štěstí bude ještě u Hinaty, ne?" dodala mu naději a šla se obléct.

Naruto jen nechápavě zíral. Myslel di totiž, že Sasuko nerada tráví čas s jeho přáteli. Vždycky byla zamlklá a tvářila se, že ji ta banda nebaví. Když se vzpamatoval, oblékl se i on a vyrazili. Propletli spolu prsty, což oběma zapříčinilo dobrou náladu a vyšli k Hinatě. Celou cestu se Naruto snažil rozesmát svou dívku. Měl rád její smích, slušel jí.