Láska je špatná

Tak tady to máte! 🎆🎈

Popravdě, nevím, jestli to půjde poznat, ale nejdřív mě povídka nějak nebavila, pak jsm se ale rozjela a celkem mi bylo líto, že končí :'D co to melu za sračky...

Zítra se můžete těšit na poslední díl Prolhané lásky (ano, je zase uspěchaný, ale vše je vysvětleno v článku :))

Pár: Kakashi x Naruto

Čeká vás: yaoi, shounen-ai, na konci vám doufám ukápne z oka kousek duše

Omezení: 15+

Typ: jednorázovka

Věnování: Lulík

---

Nastoupil jsem na novou školu, kde jsem chtěl začít nový život. Ne, že by se mi předtím něco stalo, ale zkrátka mám takový dobrý pocit, že tady to bude mnohem lepší.

Nervózně jsem seděl na židli v ředitelně i se svým otcem. Museli jsme ještě zařídit pár věcí jako skříňka, řád školy apod. Už jsem ani nevnímal. Táta vypadal fakt zažraně do všech těch papírů, že si nevšímal mého znuděného výrazu. Byl to skvělý začátek pro nás všechny.

Ředitelka vypadala přísně, ale zato sympaticky. Znáte někoho, kdo na první pohled vypadá opravdu přísně a zatrpkle, ale uvnitř je to vlastně člověk, co není nikdy nudný?

"Promiňte," vešel do místnosti muž s páskou přes oko. Připadal mi tak tajemný, že jsem z něj téměř nespouštěl oči. "Volala jste mě, Tsunade-sama?" Mírně se usmíval a pohledem zastavil na mě. Ano, jsem trochu nervózní z toho pohledu, protože vypadá... děsivě.

Jeho odhalené oko se na mě divadlo s jakousi... něhou...

"Naruto!" křikl otec. Probudil jsem se ze snu a párkrát zamrkal. "Poslouchals? Tohle je pan Kakashi Hatake, tvůj třídní," představil nás táta.

"Ehm... eh- já- t-těší mě!" vyhrkl jsem ze sebe a hluboce se uklonil. Do tváří mi automaticky začala stoupat krev. První minuty ve škole a hned takový trapas. Musel jsem se odreagovat, jen jsem nevěděl jak. Jsem schopný i omdlít z takových situací a cítil jsem, že k tomu nemám daleko.

Několikrát jsem se zhluboka nadechl, aby se mi dostatečně okysličil mozek.

"Taky mě těší," usmál se snad ještě víc.

Představil mě třídě a nabídl mi pomoc od nových spolužáků, kdybych náhodou potřeboval poradit s učivem. Taky jsem dostal možnost doučování od něj.

Neměl jsem žádný problém se seznámit s ostatními. Byli fajn a ochotni mi kdykoli pomoct. Z jejich zápisků jsem zjistil, že berou něco úplně jiného, než jsem bral já. Když jsem se zmínil, co jsme naposledy brali ve škole my, vyvalili na mě oči a přetočili stránky skoro na samý začátek. Připadal jsem si opravdu hloupě, jak z první třídy.

Ale to nebylo jen u jednoho předmětu. Sasuke, takový fajnový kluk, mi hned nabídl pomoc. Byl jsem opravdu rád, ale zároveň jsem věděl, že má po škole vlastní zájmy a nechtěl jsem ho obtěžovat. Proto jsem řekl, že bude lepší, když mi to vysvětlí učitel a Sasuke mě může doučovat vždycky o přestávkách před hodinou.

A tak to začalo...

Zaklepal jsem nervózně na dveře, jako vždycky. Když nikdo nepřicházel, ani se neozýval, zmáčkl jsem zvonek. Kakashi-sensei mi dal svou adresu, abych za ním mohl přijít kdykoli bych měl problém s učením.

Dveře se otevřely a já se zachvěl. V domácím oblečení vypadal úplně jinak než v riflích, ale jeho úsměv zůstal nezměněný.

"D-dobrý den!" pozdravil jsem. Snažil jsem se uklidnit, že jsem přeslechl jeho pozdrav a pozvání dovnitř, i přesto jsem však vešel.

"Tak? S čím chceš pomoct?" zeptal se mile a připravoval hrnky na čaj.

"Ehm... s občankou... Chybí mi toho ještě dost a moc nechápu poslední látku," vysvětlil jsem a vytáhl sešit, abych mu připomněl probírané učivo.

Doučoval mě asi hodinu, než jsem pochopil, o co se přesně jedná. Bylo toho hodně a už se mi to všechno pletlo dohromady.

"A v minulé hodině jsme brali něco ze sexuální výchovy," řekl, "ale to jsme jen tak prolétli. V dnešní době už i osmileté dítě ví, co je to sex," uchechtl se a napil se z hrnku. Seděl vedle mě, že jsme se dotýkali jeden druhého. Určitě jsem vypadal hrozně nervózně, protože jsem cítil příšerné teplo po celém těle, vůbec jsem netušil, co mám dělat, aby moje gesta nevypadala hloupě. Přiznávám, byl jsem nervózní, ale ne proto, že se učitel zmínil o sexu, ale protože mi byl tak zatraceně blízko.

"Slyšel jsem od spolužáků," začal jsem opatrně se sklopenou hlavou, "že jste se zmínil o homosexualitě."

Sbíral jsem odvahu se na něj podívat. Tohle téma je u nás doma tabu. Mně to přijde normální, ale mí rodiče jsou těžce proti gayům a lesbičkám. Bojím se, že by mě zavrhli.

"Ano, zmínil," pokračoval učitel a pohodlně se opřel o pohovku, zatímco já seděl prkenně na okraji. "Ale to jenom tak zaznělo, nijak jsem to nerozebíral. Víš... nikdy nevíš, kdo je homosexuál a kdyby někdo řekl, že je to nechutné, nebo něco v tom stylu, tak by se asi necítil moc příjemně, co myslíš?" Přikývl jsem.

"Pane učiteli... je homosexualita špatná?" ptal jsem se, protože jsem měl pocit viny. Nechci si to připustit, ale už odmalička, co jsem nastoupil do školy, jsem spíš koukal po klucích. Na druhém stupni základky jsem začínal mít deprese z toho, že se mi líbí stejné pohlaví a teď se na to snažím zapomenout. Ale nejde to.

"Naruto," začal se smát a snažil se zachytit můj pohled. "Řekni - Je špatné někoho milovat?" zeptal se.

Zvedl jsem na něj oči, ale hned je zase sklopil. "Ne..." cítil jsem se jako pokárané dítě. Učitel mi nevědomky zvedl hladinu sebevědomí, které bylo už tak nízké.

"Naruto," chytil mě za bradu a natočil ji k sobě. Díval se mi do očí a hledal v nich odpověď na otázku. Nechal jsem se unášet těmi pocity, co ve mně vířily. "Jsi gay?" Hned jsem se k němu otočil zády, až i mě udivilo, že jsem zareagoval zrovna takhle. Oči mi zaplavily slzy a ztuhl jsem ještě víc. Nebreč! Musíš to překonat! Nadával jsem si.

"Není na tom nic špatného," uklidňoval mě.

"Jsem špatný," řekl jsem plačtivě. "Rodiče mě za to budou nenávidět," utřel jsem si slzy do rukávu.

"Nebudou. Jsi jejich syn, milují tě," dodával mi odvahu. Nebo se spíš snažil. Vím na sto procent, že za tohle mě minimálně zabijí.

Kakashi-sensei si povzdechl. "Promiň, že se tě na to ptám, ale už jsi s někým chodil?" Zavrtěl jsem hlavou. Nikdy jsem neměl nikoho tolik rád, jako vás, pane učiteli... "Podívej se na mě," přikázal s podtónem romantiky a sám mi znovu otočil hlavu k sobě. Přikázal, ať zavřu oči a představuju si někoho, koho mám rád. Moc jsem mu nevěřil, ale nakonec jsem poslechl. V mých představách se zobrazila vysoká postava s šedými vlasy a páskou přes oko. Ano, představil jsem si svého učitele. "Jak vypadá?" zeptal se mě.

Oči jsem otevřel, ale provinile je sklopil k zemi. Nemůžu mu to říct, tohle je hodně špatný.

"No?"

"Jako..." zakoktal jsem se. Opravdu jsem se bál, ale když jsem se podíval na jeho milý výraz, nedokázal jsem odporovat. Dodával mi naději. "...vy," odpověděl jsem a hlavu znovu sklopil. Mým slzám se už nedalo nijak zabránit. Teď mě bude nenávidět.

Jeho prsty si zvedly mou tvář a já byl donucen se mu podívat do očí. Spíš do oka.

"Jsem rád, že mě máš rád," pošeptal a přiblížil se ke mně. Celý jsem se uvolnil a čekal, co bude dál. Když se jeho rty dotkly těch mých, zašimralo mě v podbřišku. Ochutnávali jsme rty toho druhého. Nemohl jsem se jich nabažit, především proto, že jsem si pořád myslel, že jenom sním. Vždyť se právě líbám s učitelem!

Mou mysl zatemnil chtíč a touha. Soustředil jsem se jen na naše rty a jeho velké ruce, co držely ty mé. Zastavil se čas. Zastavil se celý vesmír jen pro nás dva.

Jenomže pak jsem si uvědomil, že to,co dělám, JE opravdu špatné. Kdyby ti někdo zjistil, určitě bychom z toho měli problémy, především on. Vyhodili by ho z práce a to já jsem nechtěl.

Jemně jsem ho odstrčil a provinile sklopil hlavu. Tohle se nemělo stát.

Poodsedl jsem si od něj a hlavu odvrátil na druhou stranu. Stalo se to tak rychle, že jsem přemýšlel, jestli to opravdu nebyl jen sen.

"Naruto," vycítil mé pochyby a přátelsky mi položil ruku na rameno. "Je láska špatná?" zeptal se znovu. Tentokrát jsem měl ale sto chutí mu odpovědět ano.

"Ne..." řekl jsem sklesle. Snažil jsem se rozdýchat veškeré emoce, co se ve mně míchaly.

"Tak vidíš," konějšil mě a začal líbat na krku. Tohle bylo špatný.

Hodně špatný...

Jemně mě položil do peřin, aniž by rozpojil naše rty. Rukama mi hladil hrudník a šeptal mé jméno. Při každém doteku či slově mi v břiše poletovali motýli. Mohl jsem se zbláznit.

Svými prsty zajel pod lem mého trika a jen bříšky ochutnával mou rozpálenou pokožku. Pořád jde myslel na to, jak moc je to špatné, že tohle nesmíme, ale už jsem ho nedokázal zastavit.

"Naruto," pošeptal už poněkolikáté za dnešek a rty se přesunul na krk. Měl jsem ho citlivý, že s každým dotekem jsem se roztřásl. Bylo to nepříjemné, ale právě to mě vzrušovalo.

"Kakashi-sensei," pošeptal jsem a prsty zabořil do jeho vlasů. Byly drsné a husté. Pak jsem nechtěně zavadil o pásku, kterou měl zavázanou na temeni hlavy. Lekl jsem se, že se naštve, ale on se na mě jen usmál a sundal si ji. Srdce se mu rozbušilo, když jsem uviděl dlouho skrývanou jizvu přes bílé oko. Duhovka byla skoro neviditelná a čočka byla jen o něco tmavší, ale ne černá.

"Nehoda," odpověděl mi, jako by znal otázku. Vždycky mě dokáže prokouknout.

Vyhrnul mi triko pod bradu a začal se věnovat mým bradavkám. Ještě nikdy jsem s nikým nespal, proto byl pro mě šok, když je začal dráždit zubama a jazykem. Takový nádherný pocit. Kdyby rodiče věděli, co tu dělám se svým vlastním učitelem, určitě by se mě zřekli.

Bál jsem se ho dotknout, vůbec jsem nevěděl, co dělat nebo jak se chovat, ale on měl nějaké zkušenosti. Vždyť byl dvakrát tak starší než já.

Jeho ruka zastala v mém klíně. Lekl jsem se a hned mu ji odstrčil. Byl jsem vyděšený, ještě nikdo se mě na tom místě nedotýkal.

Kakashi-sensei na mě upřel chápavý pohled. V očích jsem měl slzy strachu a v ruce jsem držel tu jeho, aby na mě nemohl sahat. Byl to čistě jen reflex.

"Neboj se," pošeptal a znovu se mi přisál na rty. Stisk jsem povolil a víc se uvolnil. Jeho rty mě dokázaly uklidnit, ani nevím jak.

Dlaní mi znovu přejel po rozkroku. Celkem jsem se styděl za to, jaký jsem. Bál jsem se, že se bude smát, nebo pak bude vykládat ostatním, že jsem se vzrušil jen při samotném líbání.

Chytil mou ruku a než jsem stačil prostestovat, měl jsem ji na jeho rozkroku. Párkrát se mi zadrhl hlas, jak jsem byl zaskočený. Poprvé jsem se někoho dotkl na intimních patriích a jeho velikost nebyla zrovna malá. Podíval jsem se mu do očí a našel v nich jistotu. Nepochyboval jako já a to mě určitě nemiluje. Trochu jsem se zastyděl. Chtěl jsem to tak moc, jenom jsem se nedokázal zbavit myšlenky, že tohle je špatné...

Nejistě jsem v dlani sevřel jeho mužství přes látku. Byl stejně tvrdý jako já.

Triko mi přetáhl před hlavu a sobě taky. Věděl jsem, že bych neměl, ale fascinovaně jsem sledoval jeho tělo. Chtěl jsem se ho dotknout, ale nevypadalo by to divně? Nakonec jsem bříšky prstů přejel od klíčníkosti až k lemu jeho kalhot. Zapomněl jsem na naše vzájemné postavení a začal ho nešikovně líbat na krku. Nějak jsem se už nebál a chtěl ho celým svým srdcem. Chtěl jsem cítit jeho teplo uvnitř mě, cítit jeho neopětovanou lásku a poddat se rozkoši prvního sexu.

"Otoč se na břicho," pošeptal něžně a já poslechl. Všechno to šlo tak rychle, že jsem ani nezaregistroval, kdy naše kalhoty skončily na zemi. Ležel jsem pod ním nahý, ruce položené vedle hlavy a čekal, kdy do mě pronikne. Ještě před tím jsem ucítil, jak do mě strká prsty s trochou lubrikantu. Bylo to příjemné, zvlášť, když zajel opravdu hluboko.

"Sensei..." řekl jsem s chtíčem v očích. Dal jsem mu tím najevo, že může pokračovat.

Položil tubu na noční stolek a rukama se zapřel vedle těch mých.trochu šokovaně jsem sebou trhl, když jsem ho ucítil u svého otvoru, ale jakmile do mě začal pronikat, tvář jsem zkřivil bolestí. Dala se sice vydržet, ale spíš jsem to udělal kvůli strachu. Když byl ve mně celý, položil se na mě a oba jsme se chvíli vydýchávali. Bylo to úžasné. On byl úžasný...

Poprvé se pohnul a oba jsme mohli zašílet slastí. Jeho velké ruce si propletly prsty s těmi mými, i když moje dlaň byla otočená k peřině. Křečovitě jsem ji stiskl.

Přirážel pomalu a něžně, aby mi neublížil. Vyhovovalo mi to a jemu zřejmě taky. Nezeptal se, ani mi jinak nenaznačil, že by chtěl zrychlit. Oba jsme si to chtěli vychutnat do poslední chvíle.

"Miluju tě... Naruto-" zasténal a začal mě líbat na spoceném krku. Dohromady to působilo jako spouštěč, abych se udělal na prostěradlo a on do mých útrob...

Podřimoval jsem vedle něj. Byl jsem ospalý a postel mě přitahovala jako magnet. On seděl oblečený do půlky těla a předčítal mi knihu, když mi zazvonil mobil v kapse u kalhot. Tak jsem se lekl, že jsem zpanikařil a roztřesenýma rukama ho hledal v kalhotech.

"H-haló?" přiajl jsem hovor a snažil se uklidnit.

"Kde jsi? Vždyť už se stmívá!" napomenula mě máma. Neměla ráda, když chodím domů pozdě, zvlášť za tmy.

"J-jo, promiň. Kakashi-sensei mě doučoval i matiku, tak se to protáhlo," zalhal jsem.

"Dobře. Do hodiny ať jsi doma," poručila a položila hovor. Vrátil jsem mobil zpátky do kapsy a začal se oblíkat.

"Musím domů," oznámil jsem mu, když jsem se oblíkat do kalhot. Byl jsem k němu zády, protože vím, že kdybych se mu podíval do obličeje, zrudl bych. Vždyť jsme se spolu právě vyspali! Bude těžké ho vídat ve škole.

"Rodiče o tebe mají strach, viď?" hádal a usmál se, což jsem nemohl vidět.

"Nejspíš," pokrčil jsem rameny. Spíš mají strach, že by se stalo něco takového. Jejich syn se s někým vyspal.

Ztuhl jsem, když se mi jeho ruce ovinuly kolem boků a jeho rty mě políbily na krku.

"Přijď zase někdy," otočil si mě čelem a dlouze vášnivě políbil.

"Přijdu," slíbil jsem a usmál se. Už se nedalo pochybovat o jeho slovech. Opravdu mě miluje...

Jak dny plynuly byli jsme si blíž a blíž. Ano, bylo to špatné, ale změnilo mě to. Už jsem nebyl tak posraný ze všeho okolo a měl jsem chuť do života. Chtěl jsem najednou všechno na světě. Běžet do západu slunce a křičet z plných plic, což jsem bohužel nesměl, takže jsem se krotil.

Po několika týdnech jsem k němu přišel zas. Asi už po šesté, nebo sedmé. Ne vždycky to bylo o sexu, někdy jsme si jen tak povídali u filmu a mazlili se. Bylo mi s ním opravdu skvěle.

Zazvonil jsem jako obvykle a zářivě se usmíval. Těšil jsem se, až se mu zase stulím do náruče a políbím ho.

Radost mi ale překazila žena s culíkem. "Ahoj, co potřebuješ?" zeptala se mile. Nedokázal jsem odpovědět, proto jsem chvíli stál a snažil se zjistit, kdo to je.

"Ah, Naruto!" zamával na mě Kakashi z konce chodby. Položil noviny a přišel k nám. "Promiň, zapomněl jsem ti říct, že k nám chodí na doučování," vysvětlil jí a pozval mě dovnitř. Neschopen slova jsem improvizoval s ním, i když nebylo co. V hlavě jsem pořád měl tu ženu. Jsou si nějak blízcí? Nebo je ti jenom služka?

Kakashi mě zavedl do obýváku, kde měl na stole své veškeré pracovní pomůcky. Vytáhl matiku a položil ji přede mě.

"Kdo je to?" zeptal jsem se ho očekávající negativní odpověď.

"Moje manželka," řekl ne zrovna vesele, jako by byl v manželství nešťastný.

A já jsem ztuhl. Jediné, na co jsem se zmohl, bylo otevřít pusu dokořán a hloupě na něj civět. Měl mi říct, že je ženatý, nikdy bych si s ním nezačal! Jak jsem to mohl udělat?

"Proč jsi nic neřekl?!" zeptal jsem se ublíženě. Vykal jsem mu jenom na veřejnosti, v soukromí jsem mu říkal jménem.

"Jela zrovna na služební cestu a před ní jsme se pohádali. Pak se mi měsíc neozvala, protože pracovala. A včera přijela, že už se nezlobí," vysvětlil mi. Vypadal, že ho to mrzí. "Myslel jsem, že se přijela rozvést."

Takže si ze mě udělal jen blázna. Měl mi to říct hned... Měl mi říct, že je ženatý, i když ho manželka teoreticky opustila. Teď bych tu neseděl a pomalu nebrečel. Zase jsem se vracel do svého obvyklého já. Nevěř nikomu!

Kakashi spatřil můj smutný pohled. Byl si vědom toho, že mi ublížil.

"Ale to mezi námi nic nemění! Miluju tě pořád stejně," pohladil mě po tváři a něžně políbil na rty. Jak mu mám věřit? Vždyť ani své manželce nedokázal říct ne. Pořád jsou spolu a vypadá to, že ještě dlouho budou.

V tom jsme uslyšeli rozbití skla. Zjistili jsme, že se jednalo o hrnky, které vypadly jeho manželce z ruk.

Na místě jsem zamrzl. Tohle bylo ještě horší, než celý ten vztah. Přistihla nás!

Očima těkala ze mě na Kakashiho. Byla totálně vykolejená a nevěděla, která bije.

"Anko, vysvětlím ti to," začal opatrně a rukama dělal různá gesta, jen aby nezačala vyvádět. Já se tolik bál. Všechno je to moje vina, všechno to tedy odnesu já.

"Přinesla jsem... vám..." snažila se o úsměv a roztřeseným prstem ukázala na podlahu a dva rozbité hrnky. Na obličeji jí šlo vidět, že se snaží vzpamatovat, jako by tohle celé byla jen halucinace. Taky jsem si přál, aby to byl jen zlý sen...!

"Anko-" Než stačil říct něco dalšího, zvedla ruku, aby ho umlčela.

"Nic neříkej..." pošeptala a odešla. Kakashi ji hned následoval. Celou dobu na ni mluvil a vymlouval jí, aby odcházela. "Celé to bylo jedno velké nedorozumnění!" snažil se, ale ona ho ignorovala. Vzala si ještě nevybalený kufr a už za ní jen práskly dveře. Vhrkly mi slzy do očí. Celé jsem to posral! Tohle se nemělo stát! Nevnímal jsem, co se přesně děje, prostě jsem jen seděl na gauči a brečel. Nedokázal jsem přesně popsat, jak jsem se v tu chvíli cítil. Míchaly se ve mně pocity úzkosti, lítosti, zrady, lásky a možná i šílenství. Měl jsem chuť si sáhnout na život, i když jsem tím pokaždé opovrhoval. Nechápa jsem, jak si někdo může ubližovat jenom proto, že ho opustila láska. Za city nemůže níkdo, takže než aby se litoval, měl by se sebrat a bojovat.

Teď jsem se na to díval z jiného pohledu. Možná, že ty lidi chápu. Chtějí cítit jinou bolest, než tu v srdci. Už nedokážu bojovat...

Vzal jsem si věci za úmyslem odejít, ale na chodbě stál Kakashi a díval z okýnka, jak jeho manželka jede pryč. Hned, jak si mě všiml, chytil mě za zápěstí a zeptal se, kam jdu. Není to dost jasné? Jdu přece... domů? Ne, nechci, aby mě rodiče takhle viděli.

"Bude lepší, když odejdu..." pošeptal jsem. Kdybych mluvil hlasitěji, zlomil by se mi hlas na začátku věty.

"Nebude, Naruto," mluvil tiše a klidně. Nepřemýšlel jsem. Kdyby ano, dal bych mu za pravdu a zůstal tady. Útěkem nic nevyřeším a teď, když to vzniklo kvůli mně, nemůžu couvnout. Musím se tomu postavit a bojovat.

Ale to jsem nemohl. Musel jsem mu zmizet ze života, než bych mu ho zničil ještě víc. "Moje domněnka byla správná... sensei..." začal jsem a utřel si nos, "láska je špatná." Znovu jsem se rozbrečel. Motala se mi hlava od nepravidelných vzlyků a pálily mě oči, jak jsem si pořád utíral slzy do rukávů.

Dřív, než jsem se mu stačil vysmeknout, sevřel mě v utěšujícím objetí.

"Není, Naruto. Jen kvůli ní často děláme špatné věci," vysvětlil mi a políbil mě do vlasů.

Stáli jsme v objetí ještě dlouho. Jeho žena se nevracela a mně už stihli volat i rodiče. Rozloučil jsem se a šel domů. Cestou jsem se kontroloval v míjejících oknech, jestli jde moc poznat, že jsem brečel. Naštěstí mi cestou domů obličej trochu splaskl.

"Jsem doma," oznámil jsem jim.

"Kdes byl tak dlouho?!" osopila se na mě máma. Ne, že by si dělala starosti...

"Trochu jsme se zakecli se Senseiem," vymluvil jsem se a chtěl odejít do pokoje, ale zastavila mě uchycením mé mikiny.

"Naruto," zamračila se. Hlasitě jsem polkl. Tuší něco? Byla tu Kakashiho manželka? "Netrávíš s Kakashi-senseiem trochu víc času, než je normální?" přimhouřila oči.

"Mami," oslovil jsem ji, abych ji vyvedl z omylu. Nemohl jsem ale popřít, že neměla pravdu. S Kakashim jsem trávil víc času, než se svými přáteli. "Promiň, jsem unavený, půjdu si lehnout."

S nechtěným prásknutím dveří jsem zavřel a svezl se po nich. Bylo mi znovu do breku, ale tentokrát jsem to dokázal vydržet. Musím to ukončit. Celý ten vztah neměl vzniknout, žádný z těch pocitů, prostě nic!

Druhý den jsem do školy přišel jak mrtvola. Kruhy pod unavenýma očima přitahovaly největší pozornost. Když se mě kámoši ptali, co se stalo, odpověděl jsem, že jsem prostě jen nemohl usnout. Někteří si z toho vyvodili masturbaci, což nebyla pravda. Celou noc jsem brečel a litoval, že jsem se vůbec narodil. Stihl jsem zničit dva lidské životy a jeden vztah. Připadal jsem si hloupě, ale věděl jsem, že to musí skončit. Ať chce nebo ne, musím se s ním rozejít.

Měl jsem v plánu zajít za Kakashim do kabinetu, ale přiběhl za mnou spolužák s tím, že mě prý Kakashi shání. Poprosil jsem ho, aby mi pohlídal věci, popřípadě mi je vzal s sebou, a vydal se do jeho kabinetu. Slušně jsem zaklepal a vešel. Zamrazilo mě, když jsem uviděl své rodiče a Anko.

"Co to má znamenat?!" zeptal se rozčileně otec. Máma se ho naštěstí snažila uklidnit, aby mi hned jednu nevrazil, ale taky byla vytočená.

"Tati..." začal jsem, ale nevěděl, co říct. Nikdy jsem se s rodiči nehádal, prostě jsem je vždycky poslouchal na slovo.

"Mlč!" sykl a posadil se na židli, než to s ním sekne.

"Naruto, je to pravda?" zeptala se máma ještě klidně.

"Ano," přikývl jsem a sklopil hlavu.

"Říkala jsem to," potvrdila Anko opřená o stůl s rukama na hrudníku.

"Ty jsi gay?!" zakřičel otec. "Děláš nám za zády jenom ostudu! Ty němůžeš být náš syn!"

"Namikaze-san, prosím, uklid-" snažil se ho uklidnit Kakashi, ale to už mi otec vrazil facku.

"Minato!" křikla po něm máma a ruku mu zadržela.

"To nic, mami," usmál jsem se na důkaz, že jsem v pořádku. Ve skutečnosti jsem nebyl. Ještě nikdy na mě takhle nekřičel a nikdy mi nedal jedinou facku.

"Musíme se odstěhovat!" rozhodl a máma souhlasila, stejně jako Anko.

"To ne!" prostestoval jsem, proto se na mě táta znovu podíval. Z jeho pohledu jsem dostal strach. Už už napřahoval ruku, že mi zase přiletí jeho dlaň k mému obličeji, ale zastavil ho Kakashi.

"On za nic nemůže, to já," řekl provinile a díval se na mě. Litoval toho všeho, viděl jsem mu to na oku.

"On má na tom taky podíl! Můj vlastní syn nebude buzerant!" křičel. Jindy bych se rozbrečel, ale teď jsem spíš překypoval vztekem. Nenávistně jsem sledoval otce, jak křičí na Kakashiho a kel jsem chuť ho seřvat, že o lásce nic neví. On, který se oženil s malou jen kvůli penězům. Ano, vím to už pěknou řádku let. Ale pak se do ní nejspíš zamiloval, jinak by s ní nezůstal tak dlouho.

"Miluju vašeho syna," přiznal se Kakashi. To bylo to jediné, co jsem zaregistroval. "Je to všechno moje vina, prosím, nesvádějte to na Naruta a už mu neubližujte!" hluboce se poklonil, aby dal najevo, že je mu to všechno líto.

Bolelo to. Chtěl jsem ho obejmout, ale nemohl jsem.

"Dobře, máte mé slovo. Ale s tím stěhováním to myslím vážně," řekl a podíval se na mě. Jak mi tohle může udělat? "Seženeme ti jinou školu, kde tě budou hlídat." Chtěl jsem ho praštit, tak moc! Ale neudělal jsem to.

Po škole jsem běžel ke Kakashimu. Doma už balili do kufrů a zařizovali mi novou školu. Dokonce přemýšleli, že mě dají na vojnu, abych se naučil být pořádným chlapem. Hmpf. Ať mi vlezou na záda.

Otevřel mi Kakashi. Moje přítomnost ho značně zaskočila a překvapila. Beze slova mě pustil dovnitř a oba jsme Sedli do obýváku.

"Bolí to ještě?" dotkl se jemně mé tváře. Jen jsem zavrtěl hlavou a dal upíral svůj zrak na zem.

"Miluju tě," pošeptal jsem. Teď už jsem věděl, že zamilovat se do něj bylo hodně špatné.

"Já tebe taky," objal mě a rukama mi přejížděl po pažích, abych přestal brečet. Ale nešlo to. "Kdy se stěhujete?"

"Zítra ráno odjíždíme -vzlyk-," utřel jsem si slzy. Sice ještě potrvá, než začnu chodit do školy, ale nejdřív si musíme najít byt, či dům, prozatím budeme v hotelu.

Pevně jsem ho objal a hlavu mu zabořil do hrudníku. "Nechci pryč..." řekl jsem tlumeným hlasem.

"Je to pro tvoje dobro," usmál se a dal mi pusu do vlasů. Nevěřícně jsem se na něj podíval. Pro moje dobro? Odkdy? Kdyby alespoň rodiče pochopili, že jsem gay a nic se na tom nezmění! "Měl bys jim jít pomoct zabalit," řekl s povzdechem a odtáhl se ode mě.

"Oni si poradí. Ostatně to byl jejich nápad, ne můj," založil jsem ruce na hrudi a pohodlně se opřel.

"Ale dělají to pro tebe," nenáviděl jsem, když se mě snažil o něčem přesvědčit.

"Kde je Anko?" zeptal jsem se.

"Odjela bydlet k matce dvě hodiny odtud. Čekám na dopis od soudu," vysvětlil mi. Nevypadal, že by byl nějak zničený jejich rozpadlým vztahem, možná, že se mu i ulevilo.

"Fajn," řekl jsem, sedl si mu obkročmo na klín a líbal ho. Pokud to má být naše poslední noc, tak ať je ta nejlepší. Rukama mi přejížděl po bocích a jazykem zaměstnával moje ústa. Nemohl jsem uvěřit, že už se nejspíš nikdy nevidíme.

Vyslíkl jsem si triko a trochu se zaklonil, aby měl lepší přístup k mým bradavkám. Spěchal jsem, i když to nebyl můj záměr. Chtěl jsem ho tak moc, že jsem zapomněl na to, že bych si ho měl vychutnat do poslední chvíle.

Přisál se mi ke krku, kde mě opečovával polibky. Ještě nikdy nebyly tak horké a naléhavé. Chytil mě za pozadí a přitáhl víc na sebe. Cítil jsem to teplo, které z něj šlo. Tu vášeň. Bude mi chybět.

"Naruto..." pošeptal a oprelsi čelo o mou nahou hruď. Chvíli tak zůstal, než mě začal znovu líbat. Jazykem mi přejel po klíční kosti, až jsem se otřásl. Srdce mi uhánělo kupředu neuvěřitelnou rychlostí a dech se ho snažil dohnat.

Prsty mi zajel za lem kalhot a pohladil mi pozadí. Přišlo mj nefér, že jsem jediný polonahý, proto jsem mu začal rozepínat košili. Když jsem odhalil jeho rameno, hned jsem ho na něj políbil a kus oblečení skončil na zemi. Z ramena jsem se rty přesunul na krk a několika cucfleky si ho označkoval.

"Kakashi," vzdychl jsem mu do úst a znovu ho políbil. Chci si tohle všechno vrýt do paměti a nikdy na to nezapomenout.

Svými nešikovnými prsty jsem mu rozepínal kalhoty, které si ještě nestihl převléct. Něžně mě položil na gauč a stále líbal. Uslyšel jsem jen, jak kalhoty padají na zem a on zůstal jen v trenkách. Teď jsem byl na řadě já. Sám jsem si sundal kalhoty, ale i s trenkami. Jak já se nemohl dočkat.

"Naruto," vzdychl a zadíval se mi do očí. Byly smutné, stejně jako moje. "Ať už budeš kdekoli, pamatuj si, že jsem tě miloval a tak moc tě milovat nikdo nikdy nebude," šeptal a políbil mě na klíční kost, kde už jsem měl pár kousanců.

"Slib mi, že na mě nikdy nezapomeneš," vzlykl jsem a přitáhl si ho do objetí.

"Přísahám," pohladil mě po tváři a políbil. Nevnímal jsem nic jiného, než naše rty a teplo, které mě obklopovalo.

Sundal si poslední kus oblečení, posadil se a mě vysadil na sebe. Přišlo mi to jako poslední možnost vyzkoušet i jinou polohu než misionáře. Když do mě pronikal, mohl jsem se zbláznit. Nikdy bych si nepomyslel, že změna pozice může tak moc ovlivnit ten skvělý pocit, ale spletl jsem se. Tohle už nikdy neucítím. Lásku. Vsadil bych se, že mi rodiče najdou i holku, abych se zbavil této "nemoci".

Výhodou bylo, že jsem si sám mohl určovat tempo a hloubku.

Sténal jsem Kakashiho jméno a přitom brečel. Nechci ho opustit, na to ho až moc miluju. Rukama jsem ho objal kolem krku a líbal ho. Žádal jsem víc, i když tohle bylo maximum.

Dosedával jsem nadoraz, takže jeho špička vždy tvrdě zavadila o moji prostatu. Měl jsem vztek sám na sebe, vůbec jsem se nešetřil. No a co, že se zítra nepostavím, to mi bylo momentálně u prdele. A to doslova.

Kakashi mě chytil pod žebry a tím zpomalil mé přírazy. Z jeho výrazu jsem vyčetl, že nechce, abych si ublížil. Měli jsme pár hodin a pokud jsem nechtěl, aby si pro mě přišli rodiče, nesměl jsem s ním strávit celou noc. Jak by se asi tvářili, kdyby nás takto viděli? Hm... Déjà vu? Tentokrát bych se jim vysmál do obličejů a pokračoval. Ať se smíří s tím, že jejich syn je na chlapečky, ono je to vlastně lepší než s holkou. Ne, že bych s holkou spal, ale na holkách mě nepřitahuje prakticky nic.

Kakashi mě líbal na krku a třel mé vzrušení v klíně. Nebyl daleko vrcholu, stejně jako já.

"Kakashi..." vzdychl jsem a natiskl se na jeho nahé tělo. S přívalem orgasmu se ozvaly i výkřiky dvou jmen. Upřel jsem se unaveně o něj. "Tohle není fér..." vzlykl jsem znovu a objal ho.

"Nemluvme o tom... jsme tu jenom my dva, nikdo jiný..." šeptal a objímal mě kolem pasu. Znovu jsem se rozbrečel. Nenáviděl jsem se za to, co všechno jsem mu způsobil. Tak moc jsem s ním chtěl zůstat, ale musel jsem pryč. Bylo to přání mých rodičů a nechci ani pomyslet na to, co by mu udělali, kdybych u něj zůstal.

Zavrněl mi mobil v kapse, který jsem pár minut ignoroval, pak jsem ale hovor přijal, abych neměl zbytečné problémy. Otec... a řval po mně, že to slyšel i Kakashi. Vymluvil jsem se, že jsem se musel rozloučit ještě s některými lidmi ze třídy, protože byli strašně fajn a vždy ochotni mi pomoct. Při té lži jsem si uvědomil, že mám v sobě ještě Kakashiho penis. Ano, tati, určitě se loučím s kámošema.

Když jsem hovor položil, podíval jsem se na svého milence. Pohladil mě po líci a políbil na čelo. Chápal mě. Jako jediný ze všech lidí, co jsem kdy poznal, mě chápal a bral mě takového, jaký jsem.

"Měl bys jít," pošeptal smutně, i přesto mu na tváři tkvěl úsměv. Snažil se, abych měl lehčí odchod a nebyl tolik v depresi.

"Ještě ne," objal jsem ho a znovu se rozvzlykal.

"Budeš mít problém," řekl a sesadil mě ze sebe.

Nabídl se, že mě vyprovodí až k parku, u kterého jsem těch pár týdnů bydlel. Schovali jsme se za jeden mohutný strom, aby nás nemohli rodiče vidět a loučili se. Přesněji řečeno objímali se a nechtěli se pustit. Držel mě tak dlouho, dokud jsem nepřestal vzlykat. Jenomže on taky brečel, takže to nešlo zastavit.

"Miluju tě," pošeptal a nakonec mě pustil. Ruce strčil do kapes a přemáhal se mě znovu obejmout. Věděli jsme, že bychom se nikdy nepustili. Venku už byla tma a úplně jsem slyšel otce, jak po mě řve. "Sbohem," pošeptal a měl se na odchodu. Byl čas jít dál. I přes zlomené srdce se člověk musí přenést, i když to není lehké a už vůbec to není chvíle. Bude to bolet ještě dlouho.

Ráno jsme vstali hodně brzo, slunce sotva vycházelo a my už jsme byli na cestě. Ještě naposledy jsem se podíval za sebe, jak mizí celé město v dáli. Bude se mi stýskat. Už nikdy nikoho z nich neuvidím a přestože jsem se na to připravoval, cítil jsem, že to nebylo dostatečné. Bolelo to. Opravdu... opravdu moc...