Kapitola poslední - "Miluju tě..."

Nedivte se, dopsala jsem ji před chvílí, je skoro třičtvrtě na dvanáct. Ano, je uspěchaná a neobvyklé dlouhá :D

---

Naruto za ním nešel. Věděl, že Sasuke zvrací, a bolelo by to, kdyby ho tak viděl. Byl to jasný důkaz, že k němu Sasuke nic necítí a nejspíš ani nebude. Přijde mu jen nechutný.

"Promiň," přišel Sasuke s červenými tvářemi. Posadil se zpátky na místo a sklopil hlavu. Bál se mu podívat do očí, co kdyby ho napadlo ho znovu políbit?

"To nic. Já to chápu," odpověděl prostě blonďák a pustil se do svého ramenu, který mu zrovna přinesli. Nedokázal si ho pořádně vychutnat, mrzelo ho, že se Sasukem zůstanou jen přáteli.

"Naruto," začal černovlásek. Podle hůlek složených vedle skleněné misky se salátem se dalo poznat, že ani on neměl nijak chuť.

Naruto k němu zvedl své smutné oči. I na těch černovláskových utkvěl smutek a lítost.

"Trochu jsem přemýšlel a chci se tě zeptat..." začal opatrně. "Kdo je Menmova matka? Neznám žádnou černovlasou holku, ani ženu." Uzumaki se začal dávit jídlem. Proč se na to ptá? Že by se chtěl jenom o něčem přesvědčit?

"Proč tě to zajímá?" pozvedl obočí a nahnul se víc k němu, aby mu nic neuteklo.

"Mám Menmu rád a brzo budu schopný bydlet sám, proto bych se s ním chtěl dál vídat," přiznal s mírným úsměvem. Netušil co, ale už od začátku ho něco k tomu malému drobečkovi táhlo. Jako by měli mezi sebou nějaké zvláštní pouto, kterému Sasuke nerozuměl.

"Ty se chceš odstěhovat?" zamračil se Uzumaki. U srdce ho bodlo ještě víc.

"Nemůžu s vámi bydlet věčně," posmutnil. Myslel na to, že Narutův byt je dost malý a jak bude Menma růst, místa bude míň a míň. Obýváku se bude muset předělat na pokoj pro Menmu, až bude starší a v pokoji je jen jedna postel, na které spí momentálně Sasuke. Naruto se hned rozhodl, že o svých citech bude mlčet, proto se nabídl, že bude spát na gauči v obýváku. Jenomže ten tam postupem času nebude. A teď, když o Narutových citech ví, celkem se ho i bojí.

"Jak to souvisí s jeho matkou?" nechápal Naruto.

"Prostě jsem přemýšlel a napadlo mě i tohle," vysvětlil Sasuke a povzdechl si. Někdy nenáviděl, když Naruto dělal hloupého, nebo mu musel něco vysvětlovat.

"Aha..." pochopil Naruto a zadíval se do talíře. "Jeho matka... umřela při porodu," zalhal, ale jen z poloviny. Sasuke umřel, teď ho nahrazuje jen jeho nepovedená kopie.

"To je mi líto," Sasuke neprojevoval jedinou známku lítosti.

Naruto jen mávl rukou, že se nic neděje a pokračovali v jídle,po kterém se naložili do horké vody. Naruto šel jako první a musel slíbit, že si zakryje oči, dokud mu Sasuke neřekne. Blonďákovi jeho chování přišlo vtipné, ale poslechl.

"Už?" zeptal se sotva si je zakryl rukama.

"Ještě ne!" protočil Uchiha očima a strčil jednu nohu do vody. "Ah! Je horká!" upozornil na malý fakt.

"Vážně, Sherlocku?" zasmál se Naruto. Lákalo ho se na Sasukeho podívat. Ne, že by byl úchyl, ale kdo by neodolal.

Jeden prst nenápadně posunul. Sasuke si zrovna sundal ručník, který skončil vedle lázně, a pomalu so sedal do vody. Občas sykl, jak byla vody horká.

"Už můž-" zastavil se uprostřed věty, když si všiml mezery mezi prsty. "Naruto!"

"Promiň, promiň, promiň!" začal se hned omlouvat blonďák.

Sasuke ho celý rudý udeřil do hlavy. Jak ho mohl podvést? A on mu věřil! Ale na druhou stranu, měl tušit, že má postranní úmysly.

"Úchyle!" obvinil ho.

"Nejsem úchyl! Jenom tě prostě miluju!" vykřikl blonďák. Už se nedokázal kontrolovat. Jeho city k Uchihovi byly až příliš těžké, aby je vynesl až na vrcholek s názvem "udržet v tajnosti". Vždycky ho stáhly dolů a on je prostě musel vykřičet do světa.

Sasukeho to opět zaskočilo. I když to slyšel už tolikrát na to, aby to pochopil, vždycky se zarazil. Tep měl zrychlený a od toho i dech. Citil v žaludku divný šimravý pocit a hned to přirovnával k nevolnosti.

"O-omluv mě," chytil se za pusu a chtěl odejít, ale Naruto ho stáhl zpátky do vody a obkročmo si na něj sedl.

"Ne, Sasuke! Chci znát tvoji odpověď! Miluješ mě?!" ptal se naléhavě. Potřeboval vědět, co si o tom myslí, jestli to má vůbec smysl.

"Pusť mě," odsekl Uchiha a škubl zápěstím, aby se vyvlékl, což se mu nepodařilo.

"No tak! Řekni mi to!"

"Ne!" křikl zpátky Sasuke a se slzami v očích si opřel čelo o Narutovu nahou hruď. Rozvzlykal se.

Teprve teď měl blonďák zlomené srdce úplně. Opravdu ho nemiluje, nemá cenu se snažit dál. Časem si najde přítelkyni a na nějakého teplouše Uzumakiho zapomene.

Naruto mu pustil ruce a zvedl se za účelem odejit. V tom momentě ho zastavil Sasukeho plačtivý a slabý hlas. Zdálo se mu to, nebo opravdu řekl...

"...miluju tě..." vzlykal černovlásek. Naruto si setřel slzu, která se mu skutálela po tváři. Byl šťastný. Nepátral po tom, proč najednou změnil názor, nechtěl se dozvědět, že to udělal jen z lítosti nebo jiného citu, než je láska.

"Sasuke," přišel k němu a objal ho. Měl pocit, že se mu kousek starého Sasukeho vrátilo.

"Promiň..." vzlykal dál do jeho ramena. "Omlouvám se za všechno..."

***

Naruto svými rty přejížděl po Sasukeho břišácích. Na chvíli se zastavil a vzpomínal na časy, kdy byl Sasuke ještě těhotný. Do pátého měsíce neměl ani tušení, že by se jim mohli životy takhle obrátit. Od té doby to už byly jen starosti, problémy a smutek.

"Naruto," pošeptal Sasuke a jemně se na něj usmál. Líbila se mu taková péče, i když nechápal, co Naruta na jeho břichu tak zaujalo. V rukách stiskl prostěradlo, když se blondýn stále přibližoval k jeho penisu. Vzdychl, když ucítil Narutův horký dech, zasténal, když se ho Naruto poprvé dotkl jazykem, a skoro zakřičel, když ho pohltil celého. Taková slast...

Naruto ho ale nenechal se udělat, Sasuke se ani neblížil k vrcholu. Chtěl ho jen pořádně naslinit, aby to tolik nebolelo. Sasuke nebyl v dobrém psychickém stavu, proto se rozhodl, že "obětí" bude Naruto. Černovlásek by nechápal, proč je zrovna uke on a mohl by ještě říct, že Naruta nemiluje. Měl by strach. A navíc si nebyl jistý, jestli Sasuke může být znovu těhotný, ale raději to nebude riskovat.

Naruto navedl Sasukeho penis k svému otvoru. Nepřiznal si to, ale měl menší obavy. Bude to bolet? Bude to nepříjemné, nebo naopak? Díval se mu do očí a hledal cokoliv, co by naznačovalo, že si Sasuke vzpomíná na noc, na kterou oba měli zapomenout. Pravdou bylo, že si nevzpomněl ani Naruto.

Pomalu začal dosedat a oba zasténali. Černovlásek ho nejistě chytil za boky a posadil se.

"Sasuke," oslovil ho, aby si upoutal jeho pozornost. Hned na to ho začal líbat. Rukou ho chytí za týl a tím polibek ještě prohloubil. Začal se pohybovat a steny i vzdychy vzájemně tlumili v polibku. Když oběma docházel dech, Sasuke se přisál k jeho krku.

"Usuratonkachi," vzdychl.

Naruto přestal v pohybu a překvapeně se zadíval Sasukemu do očí. Když mu takové řekl, znamenalo to, že...?

Sasuke se jen ušklíbl svým typickým úsměvem a znovu ho políbil.

"Kdy-!"

"Ššš..." dal mu na rty ukazováček. "Až potom." Položil ho na záda a jemně přirážel. Nechtěl mu ublížit, ani spěchat. Podle hlasitých projevů si to oba užívali i takhle a navíc na to měli celou noc.

"Naruto..." zasténal Sasuke. Prsty propletl s těmi Narutovými a mu ruce dal nad hlavu. Věděl, že ho chce blonďák obejmout a křičet radostí, že je to zase on, ale momentálně měli na práci mnohem důležitější věc...

Sasuke s výkřikem blonďákova jména pospinil jeho nitro a Naruto jejich břicha. Teprve teď ho Sasuke pustil a jen se usmál, když ho blonďák objal kolem krku a rozbrečel se štěstím.

"Miluju tě," šeptal dokola.

"Já tebe taky," odpověděl mu jednou černovlásek a taky ho objal.

***

Raní se Naruto probudil v prázdné posteli. Zdědil se, že se mu to jen zdálo, tak hledal Sasukeho, který naštěstí seděl oblečený v kimonu v křesle a četl knihu. Hned si všiml svého blonďatého přítele. Jemně se usmál a přešel k němu, aby ho mohl přivítat ranním polibkem.

"Dobré ráno," pozdravil ho sladce.

"Sasukem," pošeptal Naruto místo pozdravu. "Kdy se ti vrátila?" zeptal se znovu. Minulou noc usnul dost brzo, proto se nestihl zeptat.

"Když jsem si přiznal, že tě miluju," řekl s úsměvem. "Víš... Miloval jsem tě od té doby, co jsi mě navštěvoval v nemocnici, ale nikdy jsem na to ani nepomyslel. Když jsi mi říkal, že me miluješ, měl jsem divný pocit v žaludku, tak jsem raději odešel na záchod," vysvětloval. "Taky..." sklopil pohled a začervenal se, "jsem žárlil..."

Naruto pozvedl obočí. "Na koho, prosím tě?"

"Na Sakuru. Chodila za tebou každý den, jako by byla tvoje přítelkyně. Neměl jsem ji rád, vlastně jsem ji nesnášel," přiznal se.

Naruto se rozesmál. Opravdu nečekal, že by Sasuke žárlil.

"Tohle je vážná věc!" uzemnil blonďáka černovlásek a naoko se urazil.

"Ale no tak," zasmál se Naruto a objal Sasukeho kolem krku. "Přece by ses neurazil, že ne?" dělal si z něj srandu a zatahal ho za tvář, jak to mají ve zvyku starší lidé. "Miluju tě," pošeptal mu do ucha, na které ho políbil.

"Já tebe taky," usmál se Sasuke, "i našeho syna..."