Kapitola 13. - Nové tajemství i plán

---

Naruto ho donutil se mu podívat do očí. Hledal známku, že si vzpomněl na všechno, i na lásku k Narutovi. Ale nic takového tam nenašel. Jen strach a zmatek.

"Sasuke," oslovil ho a aniž by věděl, co dělá, políbil ho. Nedokázal vydržet ani odolat. Sasuke vypadal tak zranitelně a on už nenacházel další slova, kterými by ho utišil.

Jak zjistil, polibek mu pomohl ho uklidnit. V jeho očích se objevily nové slzy, ale už nebyly tak prázdné, jakými se na svět díval před chvílí. "Miluju tě," opřel si hlavu o jeho rameno a zavzlykal. Byl si vědom, že nesmí ukázat slabost, ale jak by ji v sobě měl dusit? Nechtěl před ním vypadat jako jeden z těch, co ho hlídali, protože je vrah. Chtěl mu ukázat, že mu jeho stav není jedno a že se hi nebojí.

Sasuke se roztřásl, jakmile ta dvě slova uslyšel. Odstrčil Naruta a naklonil se nad záchod, do kterého začal zvracet. Plakal. Vyvolalo to v něm pocity, které bylo těžké snést a hlavně se v nich vyznat.

"To bude dobrý," konějšil ho Naruto a hladil po zádech. Zamrzelo ho, že první Sasukeho reakce je taková. Čekal, že na něj bude křičet, nebo se projeví jinak emočně. Ne tak, že se mu z blonďáka udělá špatně.

Od té doby byl Sasuke jako vyměněný. Skoro nemluvil, neprojevoval žádné city ani nebyl chladný. Byl jen lhostejný. Zato když byl s Menmou, jeho tvář se dokázala rozjasnit, jako letní slunce. Naruto je spolu pozoroval zpoza škvíry ve dveřích, jak si spolu hrají. Proč je ke všem tak nevšímavý a jediný, kdo ho dokáže rozveselit je Menma? Uvědomil, že jejich syn je ještě stále dítě. Kdo by nemiloval děti? Navíc - po tom vyznání čekal, že s ním nebude mluvit, dokonce se i přestěhuje, což se naštěstí nestalo. Ale byl smutný. Čekal, že si vzpomene, ale tak se nestalo. Něco dělal špatně, jen nevěděl co, ale rozhodl se to zjistit.

Aniž by Sasukemu cokoli řekl, odešel. Měl namířeno ke své kamarádce.

Zazvonil u dveří a vyčkal, dokud mu neotevřela růžovlasá dívka. Vypadala rozespale, měla na sobě pyžamo, které tvořilo lehké tílko a kraťasy. A to ručičky hodin ukazovaly poledne.

"Naruto?" zamrkala, aby lépe zaostřila.

"Sakuro-chan, potřebuju od tebe pomoc," vyhrkl ze sebe blonďák. "Chci, abys ode dneška až do konce týdne hlídala Menmu."

"He?! A proč? Jako... nevadí mi to, mám ho moc ráda, ale ty máš snad něco v plánu?" zajímala se podezřívavě. Chvíli ho zkoumala a snažila se z jeho provinilého výrazu vyčíst všechny jeho myšlenky.

"Prosím..." pošeptal prosebně.

Dívka si povzdechla. Chtěla mít chvíli pro sebe, když už měla na týden volno, ale zatím to vypadl, že bude dělat chůvu.

Z ložnice se ozval velmi známý hlas. "Sakuro! Vrať se do postele!" zakřičela Ino.

Naruto se nechápavě podíval na Sakuru, která zrudla ve tvářích a polkla. "Tedy..." začala a očima hledala záchytný bod.

Naruto čekal, co z ní vypadne, protože sám si nedokázal vysvětlit, proč je u ní Yamanaka.

"Hned se vrátím!" křikla na zpět a zabouchla dveře.

"Ty a... Ino?" zeptal se Naruto. Na tváří mu pohrával menší úsměv, ale zároveň mu to nešlo do hlavy. Síla zvyku.

"No... pár dní..." vysvětlila Sakura stručně.

"Nechodí náhodou se Saiem?"

"Už... pár dní ne..." její úzké růžové rty se zvlnily do nerovné linky. Dávala tím najevo, že ona byla důvodem jejich rozchodu a nebyla na to moc pyšná.

"Aha..." pokýval Uzumaki hlavou. Až teď si všiml, že se řůžovláska třese. Její rty byly větší než obvykle, takové plnější a červenější, a celkově vypadala udýchaně jako po maratonu. Naruto si toho předtím nevšiml. Byl zahleděný do své prosby, že ho nenapadlo, že by mohl rušit zrovna při její... intimní chvilce. Nebo spíš jejich.

Blonďák zrudl, když si uvědomil, že to bylo jako vlézt jim do pokoje, zrovna když se uspokojují.

"Tak... přeju hodně štěstí," řekl rozpačitě a měl se na odchodu.

"Neodpověděl jsi," upozornila ho Sakura. "Jaký máš plány na následující dny?" bála se, že blonďáka zase něco napadlo. Něco šíleného a nebezpečného.

"Eh? Chtěl jsem..." začal Naruto. Nemohl jí říct, že si Sasuke částečně vzpomněl, měl z toho špatný pocit. Jako by ho měli znovu zavřít, protože zjistil své pravé jméno. "...jít se Sasukem na rande. Chápeš... jako... pár..." vysvětlil.

"Pár? On tě miluje? Řekl ti to?" vyptávala se. Docela ji děsilo, že by si na něco Sasuke vzpomněl. Pak tu byla ale další věc. Řekl mu něco Naruto? Je možné, že se Sasuke dostane do fáze, kdy bude těžké si vzpomenout na zbytek života. Zasekne se v jednom bodě, třeba když pobýval u Orochimara, a bude si nadosmrti myslet, že je vrah, nic víc. Nevzpomene si na lásku k Narutovi, že je Menma jejich syn. Na nic, co se stalo pak. Ale musí si vzpomenout postupně, sice to s sebou nese jistá rizika. Když by si ale vzpomněl na všechno zaráz, mohl by se z toho zbláznit. Stalo se mu v životě hodně bolestivých věcí na to, aby to překousl.

A už jenom fakt, že chce Naruto pohlídat syna, nasvědčoval tomu, že se blonďák bude snažit vrátit Sasukemu všechny vzpomínky. A to by mohlo být nebezpečné.

"Ne... neřekl..." sklopil hlavu a povzdechl si. "Ale chci, aby si vzpomněl, protože tohle mě mučí. Tohle... není on," poslední slova řekl potichu.

"Naruto..." povzdechla si Sakura. Chápala bolest v Narutově srdci víc, než kdokoli jiný. "Měl bys něco vědět," zvážněla a Uzumaki zpozorněl. "Tsunade-sama rozkázala, že kdyby si na něco Sasuke vzpomněl, mají ho k ní okamžitě dovést. Pak se k němu budou chovat podle jeho vzpomínek," vysvětlila. Naruto sen nechápavě zamračil podle vzpomínek? Jak to myslí? Sakura na něm viděla, jak moc se snaží to pochopit. "Když si vzpomene, že spolu máte děcko, nechají ho být, jen ho budou ještě chvíli hlídat. Ale když si vzpomene jen na to, jak zabíjel kvůli pomstě, pokusí se zaútočit na vesnici nebo hůř... na tebe a Menmu," řekla lítostně. Naruto nevěřil svým uším. Myslel si, že už jim dají pokoj, ale Tsunade nejspíš pořád nevěří, že Naruto dokáže Sasukemu pomoct sám. Oni mu jen ubližují, proto má traumata a úplně zbytečně. "Ale nevíš o tom! Neměl ses to dozvědět, jasný?" ujišťovala se. Blonďák přikývl a běžel ke kanceláři Hokage. Držel se jen tak tak, aby na ni nezačal ječet.

Párkrát se zhluboka nadechl, než vešel bez klepání. "Baa-chan," oslovil ji. Ta mu však nevěnovala pozornost, na stole měla poskládaných hromady papíru, které jeden po druhém pečlivě přečetla a podepsala. "Chci povolení vzít Sasukeho na pár dní mimo vesnici!" řekl narovinu.