Smůla v lásce

Yeey, tak jsem to nakonec sepsala ^^

Povídka je taková uspěchaná, nerozepsaná a je to schválně. Četla jsem totiž pár povídek, které rozepsané nebyly a byly naprosto úžasné. Navíc jsem to psala včera v noci a dopisovala až teď :D snad nejdelší jednorázovka, co jsem kdy psala. Povídka má 14 a půl stránky (na mobilu, nevím jak na PC). Jdu spát, protože zítra jdu po dvou týdnech do školy.a jsem celkem vystresovaná.

Pár: Sasuke x Naruto

Vedlejší páry: Sasuke x Sakura, Itachi x Naruto

Čeká vás: mpreg (!!!), yaoi, Sasuke jako zmrd flagmatický kokot přítel, celkem smutný děj

Omezení: 15+

Autor: Mei

Typ: jednorázovka

---

Nikdy náš vztah nebyl takový, jakým je dnes. Nevím, kdy se co pokazilo, asi v momentě, kdy jsem se zamiloval. Kvůli růžovým brýlím jsem nejspíš neviděl jeho pravou povahu. Nebo se opravdu změnil?

Stál jsem u regálu s domácími potřebami, když jsem nechtěně zavadil o zabalenou sadu ubrousků. Pro sebe jsem zaklel a začal je sbírat a skládat zpátky na polici. Když jsem zvedal poslední, chytil jsem zároveň něčí ruku. Okamžitě jsem zvedl pohled, protože mi cizí doteky byly velmi nepříjemné, ale neucukl jsem. Poprvé v životě mi to nevadilo.

Hned jsme se začali omlouvat jeden druhému, připadal mi plachý a roztomilý. Bylo v něm něco víc. Já nevím, jakési kouzlo.

Vyměnili jsme si čísla a začali se scházet. Zval mě všude možně, jen aby se mi zalíbil. Takový mám na to pohled ze současnosti. Chtěl mě dostal jen do postele.

Po pár týdnech mu to vyšlo a už se o mě tolik nezajímal, ale já ho chápal, protože byl ředitelem jednoho nakladatelství. To musela být fuška, ale i přesto mě často navštěvoval, abychom si užili chvíli pro sebe.

Pak přišel další okamžik, který nám měl změnit životy, ale změnil ho jenom mně.

"Halo?" ozval se ve sluchátku. Slyšel jsem i bouchání o klávesnici, takže byl skutečně v práci. Udělalo mi to radost, protože mi říkal, že se zdrží v práci, ale nejsem idiot a začal si domýšlet, že mě podvádí.

"Ahoj, Sasu, to jsem já," odpověděl jsem mu rozzářeně. Nemůžu se dočkat, až mu to řeknu!

"Copak, lásko?" řekl otráveným hlasem, ale já si toho přes všechnu tu radost nevšiml.

"Budeme mít miminko!" vyjekl jsem. Byl jsem opravdu šťastný, že budeme jedna rodina.

Ťukání do klávesnice přestalo. "To myslíš vážně?" ujišťoval se.

"Ano," špitl jsem. Štěstím mi tekly i slzy.

"Naruto, promiň, mám hodně práce, ale doma si o tom ještě promluvíme, ano?" jako bych na jeho tváři viděl úsměv, než zavěsil.

"Miluju tě," pošeptal jsem trochu sklesle do hluchého telefonu, který už jen pípáním oznamoval, že hovor skončil. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Budu mít se Sasukem rodinu! Jenom my! Taky kdo jiný, že jo?

Venku se setmělo, já seděl u něj doma v obýváku, čuměl na film a jedl popcorn. Každou chvílí by měl přijít, ale stále nic. Snažil jsem se soustředit se na film a nekontrolovat dveře každých pět sekund.

Najednou mi styk s televizí překazila kytice rudých růží. Sasuke ji držel vzhůru nohama, vždycky udělal něco neobvyklého, to jsem na něm miloval. Já ho vlastně miloval celého.

Okamžitě jsem mu skočil kolem krku a nechal se objímat. I on vypadal šťastně, dokonce mě požádal o ruku. Nejraději bych si teď za to "ano" nafackoval.

Čas plynul, já se měnil, můj pohled na svět se měnil a změnil se i Sasuke. Naše "manželské povinnosti" hodil stranou, místo toho mi musely stačit maximálně dva polibky na líčko na den. I když jsem se dožadoval víc, v práci toho měli hodně a mně nezbývalo nic jiného, než to respektovat. Vracel se domů unavený, sotva si napustil vanu, lehl do postele a jenom čekal na ráno, kdy se to všechno bude opakovat. Někdy pracoval i v sobotu, což mě mrzelo, protože jsem respektoval jeho soukromí, takže jsem ho pak neotravoval. Jediným jeho volným dnem byla neděle, kterou celou prolenošil. Buď se díval na televizi, nebo hrál hry na notebooku. Ale jednou jsem to tak nechtěl nechat.

V sobotu, když měl zrovna volno, jsem ho pozval na večeři. To už jsem byl jak bachyně, prostě v osmém měsíci. Možná si říkáte, že jsme spolu tak dlouho nespali, ale není tomu tak. Brával si mě bez ptaní, prostě do mě přirážel a bylo mu všechno jedno. No a co, že jsem těhotný a on tak může ublížit plodu.

No a co?

Tentokrát jsem chtěl víc romantiky. Trochu klišé neuškodí, spíš uvidí, že se snažím. To on ale neviděl.

Dokonale jsme se najedli, tedy alespoň já ano, a doma jsem ho vedl do naší ložnice, kde jsem se mu okamžitě přisál na rty. Líbal jsem ho dravě a vášnivě, nemohl jsem se dočkat, až do mě zase vnikne.

On ale můj pohled na celou situaci nesdílel. Věděl, kam tím mířím, ale stále si ponechával svůj poker face. Sundal z nás obou oblečení, on si nechal jen rozepnutou košili, položil mě na postel a svým ochablým penisem vnikl do mě. Já byl vydrážděný na maximum, že jsem sténal a vzdychal. Opravdu jsem si to užíval.

Zhrozil jsem se, když si povzdechl. Nebaví ho to? Jsem pro něj nudný? Možná proto dnes nepřiráží jak smyslů zbavený.

Když jsem se na něj ale podíval, v ruce držel mobil a lhostejně si cosi prohlížel.

"Sasuke!" napomenul jsem ho a odstrčil od sebe. Ihned jsem se přikryl peřinou jako nějaká stydlivá holka a nechápavě se na něj díval.

"Co?" pohodil rukama.

"Jak můžeš...! Vždyť to teď spolu děláme!"

"Naruto," oslovil mě a usmál se jedním ze svých omluvných úsměvů. "Jsem vyčerpaný, bylo toho na mě za celý týden dost," odůvodnil.

"Tak proč jsi neřekl něco už na začátku?" zamračil jsem se, ale spíš mi to bylo líto. Dělal jsem pro tento večer všechno, co bylo v mých silách a on to ignoruje. To byl první krok, kdy se mi otevřely oči.

"Naruto... snad jindy," pohladil mě po vlasech a políbil na čelo. Ten večer jsem mu odpustil, ale pořád mě to trápilo.

Druhý den jsem se rozhodl si pročistit hlavu, tak jsem si zajel do lázní. Strávil jsem tam několik hodin, vyzkoušel různé koupele a masáže. To bylo přesně to, co jsem potřeboval.

Nakonec jsem se rozhodl, že bych se mohl zdokonalit ve vaření, proto jsem ještě před příjezdem domů skočil nakoupit do supermarketu.

"Jsem doma!" křikl jsem směrem k ložnici. Sasuke často spal, i když nemusel, jako by chtěl naspat několik hodin, aby byl řádně odpočatý a neusnul v práci.

Z ložnice jsem ale uslyšel smích. Jen krátce, ale zdálo se mi, že byl dívčí. Vyšel jsem po schodech nahoru a nespouštěl oči ze dveří. Čím blíž jsem byl, tím víc jsem slyšel mužský a ženský hlas. Chvíli jsem stál za dveřmi a snažil se steny vysvětlit něčím nevinným. Třeba... je to jenom návštěva a hrajou Twister!

Otevřel jsme dveře a zamrzl na místě. Všechno se ve mně začalo míchat. Hormony a pocity najednou vypověděly službu, dokázal jsem jenom zírat před sebe. Sasuke se na mě překvapeně podíval, stejně jako růžovlasá žena, kterou právě ojížděl. Ležela bokem, nohu měla na jeho ramenu a on v kleče přirážel.

"Naruto...!" zarazil se a vystoupil z ní. Oba se hned zakryli kusem látky, který jim byl nejblíže. "Čekal jsem, že se zdržíš na dýl," pokusil se o mile překvapený úsměv, ale nedařilo se mu to.

"Kdo je to?" zeptala se řůžovláska dřív než já.

"To je... ehm..." rychle hledal nějakou odpověď.

"Jeho snoubenec," odpověděl jsem za něj.

Ta žena se nevěřícně a šokovaně podívala na Sasukeho. Hledala známku toho, že lžu. Kterou ale nenašla. "Ty seš zasnoubenej a nic jsi mi neřekl?!" začala po něm křičet. Na nic nečekala, rychle se oblékla a mířila si to pryč.

"Sak, počkej," snažil se ji zastavit, ale ona mu vrazila pořádnou facku. Ta mu srazila jeho ego.

"Už nikdy na mě nemluv!" zakřičela a než opustila místnost, omluvila se mi.

Já byl totálně mimo, sotva jsem vnímal vlastní kolena, jak se mi podlamují a jak se celá tahle situace přenášela na dítě, co jsem nosil pod srdcem.

"Naruto, alespoň mám tebe," snažil se mě obejmout, to už mu ale přilítla facka z druhé strany.

"Jsi hajzl, Uchiho!!!" zakřičel jsem přes celý dům, obešel jsem ho obloukem a do kufrů si začal balit všechny věci. "Jak jsem mohl být tak slepý... Nikdy ti na mě nezáleželo!!!" křičel jsem naštvaně. Žádné slzy, ale vztek.

"Naruto, já tě miluju," snažil se mě přesvědčit.

"Alespoň nelži!!! Kdybys mě miloval, nepodvedl bys mě!!!" zvedl jsem dva těžké kufry a odcházel z domu.

"A kam jako půjdeš?! Jsme daleko od všech tvých přátel!" na tváři mu hrál vítězný úsměv.

"To je mi jedno. Klidně si chcípnu někde v lese, hlavně ať už tě nikdy neuvidím," řekl jsem s bolestí v srdci a odešel.

Pronajal jsem si jeden pokoj v menším penzionu asi tři hodiny cesty od Sasukeho vily. Jistěže jsem měl spoustu peněz. Když měl Sasuke zrovna práci a chtěl mi to vynahradit, kupoval mi dárky. Auta, šperky, oblečení, nové vybavení do domu a tak dále. Teď už vím, co ta jeho práce znamená.

V penzionu jsem poznal jednoho milého muže. Pracoval především v oblasti restaurace a kuchyň, takže mezitím, co on utíral prach na pultech, já mu se slzami na tvářích všechno pověděl. Byl jsem na dně, nevěděl jsem, co dělat, tak jsem se mu vypovídal. Neřekl jsem ale Sasukeho jméno, protože bych se zhroutil ještě víc.

"No tak," objal mě, když obešel stůl. Jeho tělo tak příjemně hřálo, hlas mu tlumila jemná hudba vycházející ze starého gramofonu. Tohle všechno dohromady mě uklidňovalo. "Neplakej, není to dobré pro miminko," usmál se a rukou mě pohladil po bříšku. Tohle Sasuke nikdy neudělal. Nezajímal se o mě a své dítě už vůbec ne.

Naštěstí se mě ujal ten hodný muž a dokonce jsme spolu začali bydlet. Pomáhal jsem mu s penzionem, kam denně chodilo dost lidí. Nedaleko byla turistická trasa, proto jsme měli takovou návštěvnost. Teda... Ne, že by penzion patřil jenom nám dvěma, ale stařec, co to vlastnil, nám ho chtěl přenechat, hlavně Itachimu, který tu pracoval přes deset let. Nalhával jsem si, že ho miluju, jen abych ho nezranil, a to všechno podvědomě. Strávil jsem s ním pět let. Znovu jsem zářil štěstím, našel jsem smysl života. Vlastně... všechno jsem dělal pro svou dceru Kaito. Byla stejně milá, jako Itachi, jako by si byli pokrevně blízcí. Rozumněli si spolu, někdy jsem žárlil, ale akceptoval jsem to. Dokud jsou oba šťastní, všechno bude v pořádku.

"Už spí?" zeptal jsem se, když Itachi zrovna vycházel z jejího pokojíku.

Jen párkrát přikývl a vyzvedl mě do náruče. Nejdřív jsem se lekl, že spadnu, ale nakonec jsem podlehl jeho rtům. Bylo mi ho líto. Musel se zamilovat zrovna do mě. Proč?

Jednou jsem přišel domů z nákupu, Itachi zrovna zavěsil hovor, položil mobil na stolek a prohrábl si vlasy.

"Děje se něco?" automaticky jsem si stoupl na špičky a políbil ho.

"Jak se to vezme... chce mě navštívit můj bratr, prý se až teď dostal z léčebny," vysvětlil mi.

"On je nemocný?" zeptal jsem se jak dítě.

"Ne... Posledních pár let hodně pil," rukama mě objal kolem ramen. "Nebude ti jeho návštěva vadit?" zeptal se mě.

"Vůbec ne, rád ho poznám," usmál jsem se a natáhl se pro další polibek.

"Fajn. Bude tu asi za hodinu a zdrží se pár dní," podíval se na hodinky. Správný čas, abych něco rychle uvařil. Návštěvu Itachiho bratra jsem bral vážně. Pokud byl na protialkoholní léčbě, určitě by bodl oběd s rodinou. Nevím, jak to na takové léčbě chodí, ale určitě se s ním nejednalo jako s normálním člověkem.

Domem se rozlehl zvonek, pak Itachiho hlas, že jde otevřít. Hráli si spolu s Kaito, ale nakonec jsem po nich musel uklízet já. Dokud to nebude uklízené, nehnu se odtud. Snažil jsem se nevypadat nijak natěšeně, šlo jen o Itachiho bratra! První z jeho rodiny, kterého poznám.

Ani jsem si neuvědomoval, že jsem zrychlil tempo, abych byl dřív dole v obýváku, kde teď určitě sedí a pijí čaj.

"Lásko!" křikl krátce Itachi.

"Už jdu!" křikl jsem nazpět a nechal hračky hračkami. Scházel jsem schody a přitom putoval do obýváku, kam jsem bohužel neviděl kvůli stěnám.

Jak jsem později zjistil, seděl ke mně zády, takže jsem si musel obejít gauč. Ale v tom jsem ztuhl.

"Naruto!" řekl překvapeně Sasuke a postavil se. Už nevypadal tak sebevědomě, jako kdysi.

"Vy se znáte?" zamračil se Itachi.

Já jsem jen přikývl a snažil se netvářit tak nenávistně.

"Že ses mi nepochlubil," zasmál se. Sedl jsem si vedle něj a propletl s ním prsty, abych dal Sasukemu najevo, že ho nepotřebuju.

Jak jsem si mohl nevšimnout té podoby? Vždyť jsou jak dvojčata!

"Tati!" zakřičela Kaito a přiběhla mi přímo do náruče.

Sasuke se upřel na naši dceru, to mě hodně znervóznilo. Co když mě teď bude vydírat a přitom ji unese?

"Pojď, půjdeme nachystat oběd," řekl jsem a i s ní v náručí jsem se zvedl. Nechtěl jsem ji vystavit nebezpečí, musím ji i Sasukeho hlídat.

Ten si momentálně povídal s Itachim, který byl z jeho návštěvy i trochu nadšený. Sice věděl, že se k alkoholu může kdykoli vrátit a ublížit mně nebo Kaito, ale nedával to najevo. Chtěl mu ukázat, že ho nebere jako alkoholika, ale jako svého bratra.

"Tati!" upozornila mě Kaito a nafoukla tváře. Uvědomil jsem si, že se celou dobu dívám na Sasukeho. Změnil se...

"A-ano?" usmál jsem se na ni.

"Podáš mi ubrousky?"

"Na co?"

"Na stůl," zamrkala na mě.

"Jo," vydechl jsem a podal ji balíček bílých ubrousků. Přitom jsem si vzpomněl na setkání se Sasukem a znovu se na něj podíval. Usmíval se na mě. Vrhl jsem na něj vražedný pohled a už se o něj nezajímal.

Prostřel jsem stůl a chtěl nachystat na stůl polévku, ale zabránil mi Sasuke. Díval se na mě a čekal, kdy na něj promluvím.

"Kde je Itachi?" zeptal jsem se nepřátelsky. Do očí jsem se mu nedokázal podívat

"Šel se převléct z pyžama." Jo, to byl celý on. Klidně chodil v pyžamu celý den, ale komu to vadilo? Na spaní nosil jen tepláky, což mě rajcovalo.

"Ahoj," pozdravila Sasukeho naše dcera.

"Ahoj," usmál se na ni mile a přidřepl si.

"Kdo jsi?" zajímala se dál. Chtěl jsem nějak zakročit, ale jaksi mě zaujalo, jak spolu mluví.

"Jsem Sasuke, princezno," odpověděl jí a hřbetem ruky ji pohladil po tváři. Tento nevinný dotek byl pro mě znamením, že musím zakročit. Přímo jsem slyšel svůj hlas uvnitř sebe jak křičí: "Nesahej na ni!". Položil jsem hrnek zpátky na sporák a stoupl si mezi ně.

"Kaito, běž pro Itachiho, že už je hotový oběd," poslal jsem ji pryč a založil si ruce na hrudi.

"Je pěkná. Celá po tobě," zalichotil mi Sasuke a nepřestával se usmívat.

"Vezmi si peníze a vypadni," řekl jsem výhružně.

"Proč mu neříká tati jako tobě?" ignoroval mou výhrůžku.

"Protože není její táta a teď už vypadni!" nekřičel jsem. Nechtěl jsem, aby ti dva cokoli poznali.

"Pomůžu ti s obědem," řekl radostně a holýma rukama vzal hrnec. Hned ho ale položil zpátky.

"Nikdy jsi nedělal domácí práce, tak s nimi nezačínej," prskl jsem po něm a pomoci útěrek položil hrnec s polévkou na stůl. To už přišel i Itachi s Kaito v náručí.

Všichni jsme sedli ke stolu, já všem nabral na talíř a s popřáním dobré chuti jsme začali jíst. Všichni tři vypadali spokojeně, občas se mezi sebou bavili, zato já mohl Sasukeho přímo zabít pohledem.

"Děje se něco, Naru?" zeptal se mě se starostí Itachi. Vstal od stolu a položil mi ruku na čelo.

"Jenom mě bolí hlava," odsekl jsem možná hruběji, než jsem měl v plánu. "Po obědě si dám prášek a půjdu si lehnout," ujistil jsem ho a na důkaz, že jsem v pořádku, jsem ho políbil.

Viděl jsem, jak to Sasukeho ranilo, jak mu ubližuju a líbilo se mi to. Alespoň ucítí to, co jsem kdysi cítil já. Bolest.

Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Hodil jsem do sebe nějaký prášek proti bolesti hlavy a odešel do ložnice. Pokud bude s Kaito Itachi, nic se jí nemůže stát.

Jen co jsem si lehl, slyšel jsem, jak se otevřely dveře a někdo vešel. Neotáčel jsem se, ani jsem nepředstíral, že spím.

"Copak se děje?" promluvil starostlivě Itachi. Přisedl si ke mně a ruku mi konějšivě položil na rameno.

"Itachi," promluvil jsem nakonec a posadil se. Bál jsem se mu to říct, ale musel to vědět. "Sasuke je otec Kaito," přiznal jsem.

Jak jsem čekal, nevěřil mi, ale nakonec jem zírat s otevřenou pusou.

"To on byl ten hajzl, co tě podvedl?" zamračil se. Jen jsem přikývl. Hned po tom jsme oba vyletěli z pokoje. On za úmyslem zabít Sasukeho a já mu v tom zabránit. Nestrpím ve svém domě žádnou vraždu!

Sasuke klidně sedel v knihovně a četl knížku, když ho Itachi chytil pod límcem a vrazil mu první pěst.

"Dost!" křikl jsem, ale to Itachiho nezastavilo. Vrazil mu ještě pár dalších, pak teprve přestal. Odhodlával se mu ještě nepřidat, ale když viděl, jak má už dost pomlácený obličej a vůbec se nebrání, začal mu jenom nadávat. "Jak ses opovážil udělat něco takového?! Vždyť byl Naru těhotný!"

"Nekřič," upozornil jsem ho a snažil se ho uklidnit.

Dřív, než se znovu rozkřičel, uslyšeli jsme pláč. Ve dveřích stála Kaito s plyšákem v objetí a plakala. Hned potom utekla pryč.

"Vy jste idioti oba dva!" nadal jsem jim a běžel za svou dcerou ji utěšit. Pevně jsem ji sevřel v náručí, hladil po černých vláskách a vysvětloval jí, že se Itachi na Sasukeho moc zlobí a nepohodli se, ale že už se to nikdy nestane. Nakonec jsem ji odnesl do pokoje, kde v postýlce usnula. Nechtěl jsem, aby k tomuhle došlo. Nikdy jsem neviděl Itachiho tak rozzlobeného.

Když jsem se ujistil, že už nepláče a opravdu spinká, odešel jsem za těmi dvěma idioty, co ji rozplakali. Vzpomněl jsem si při tom, jak jednou Itachi řekl: "Rozbiju hubu tomu klukovi, který ji rozpláče." a nejspíš to myslel vážně, ale Sasuke byl vinen jen z poloviny. Byl tu totiž ještě někdo, kdo se na tom podílel.

Našel jsem je v kuchyni s lékárničkou na stole. "Spí?" zeptal se Itachi. Zrovna Sasukemu zalepoval roztržené obočí. "Pak se jí omluvím," řekl provinile.

Přisedl jsem si k nim ke stolu, protože jsem z Itachiho výrazu přečetl, že si chce promluvit a to s námi oběma. Chtěl se nás zeptat na spoustu věcí, ale uvědomil si, že není na co. Všechno jsem mu řekl, když jsem odjel od Sasukeho.

"Mrzí mě to," řekl provinile Sasuke.

"Taky by mělo," odsekl jsem a založil si ruce na hrudi.

"Dobře, tak se zase uklidníme," prohlásil Itachi. Sledoval mě i Sasukeho, jak se na sebe díváme. On měl v očích zvláštní cit, já vztek.

"Chci ti to vynahradit," promluvil znovu. To mě ale nepřesvědčilo.

"Vždycky jsi mi všechno vynahrazoval. Ale to já nechtěl, chtěl jsem tebe! Tvou pozornost! Tvou starost o mě a Kaito! Ale nikdy jsem pro tebe nic neznamenal."

"To není pravda!" skoro vykřikl. "Když... když jsi odešel, bylo mi všechno jedno, ale asi po měsíci jsi mi začal chybět. Uvědomil jsem si, že tě miluju a že tě chci zpátky, ale na to bylo pozdě. Začal jsem pít. Každé ráno jsem doufal, že to byl jen sen a já se probudím vedle tebe! Ale... tys byl pryč," v jeho očích jsem uviděl smutek, až se mě ho zželelo.

"Tak proč jsi... mě nekontaktoval?" zeptal jsem se ho se slzami v očích. Je dost možné, že mluví pravdu.

"Řekl jsi, že už mě nikdy nechceš vidět. Tak jsem ti radši ani nevolal a utápěl se v alkoholu," odpověděl.

Snažil jsem se s ním nesoucítit. Připomněl mi, jak hluboká může být nenávist.

"Ale já teď mám rodinu," odpověděl jsem chladně.

"Sasuke," připletl se do toho Itachi. "Naruto ti nejspíš šanci nedá, ale já jo." Vytřeštil jsem ma něj oči stejně jako Sasuke.

"Jak to myslíš?!" zamračil jsem se. Nejsem nějaká věc, kterou si budou jen tak přehazovat.

"Naruto, Kaito potřebuje tátu a já věřím, že se Sasuke změní," řekl mile a chytil mě za ruku. "Miluju tě," usmál se.

"To znamená... že se se mnou rozcházíš?"

"Ne, Naru, to ty se rozcházíš se mnou," vysvětlil mi. "Miluješ Sasukeho, ne mě, toho jsem si všiml hned." Nedokázal jsem nic říct, jen ho obejmout a omluvit se. Byl silný a dokázal to ustát. Zdálo se mi, jako by mě nikdy nemiloval a proto to teď říká. Ale znal jsem ho moc dobře. Pro štěstí ostatních se klidně rozkrájí.

"A ty," otočil se na svého bratra a znovu ho chytil pod límcem. "Jestli jim jakkoli ublížíš, půjdu klidně do kriminálu, jen abych tě mohl zabít," pustil ho a odešel po schodech nahoru. Dokázal jsem si domyslet, že šel za Kaito.

Uvědomil jsem si, že jsme se Sasukem osaměli. Díval jsem se mu do očí a nevěděl, co si mám myslet. On jako by se mi omlouval každým nádechem a výdechem.

"Nikdy ti neodpustím," varoval jsem ho.

"Já to vím," řekl smířeně.

"Máš druhou a poslední šanci. Pak tě vykopnu a vrátím se k Itachimu," dopověděl jsem a zvedl se k odchodu.

Bolest hlavy jsem si nevymyslel, proto jsem si šel lehnout.

Uběhly dva dny, co se Sasuke k nám "nastěhoval" a já na něm viděl obrovskou snahu. Staral se o domácnost, o mě, Itachiho i Kaito, což mě znervózňovalo a nutilo ho hlídat. Ale Kaito si ho oblíbila a snad všechno dělala s ním nebo s Itachim. Ten to bral všechno v klidu. Mluvil s námi jako s bratrem a švagrem, jako by ke mně opravdu nic necítil. Za což jsem byl rád.

"Co chceš dělat teď, princezno?" zeptal se jí Sasuke.

"Nejsem princezna!" řekla uraženě. "Jsem fotbalista!" položila si ruku na hruď a pyšně zvedla hlavu.

"Tak fotbalista," protáhl Sasuke obličej.

Mezitím co oni hráli fotbal a Itachi jim to pískal, já jim připravil menší svačinu, kterou jsem jim donesl na stůl na zahradě.

"Tati!" křičela Kaito a běžela ke mně.

"Kdo vyhrál?" usmál jsem se na ni.

"Já!" prohlásila hrdě a zakousla se do chleba.

"S pár fauly, podvody a chytání balonu do ruk. Ale jo, vyhrála," řekl Itachi a zasmál se a já s ním.

Pak jsem se podíval na Sasukeho, který taky vypadal šťastně. Najednou mi ho bylo líto. Mezitím co já byl s Itachim, on se trápil celých pět let.

Večer jsem vyprovodil Itachiho do jeho nové práce. Byl jsem rád, že si jeho snahy někdo všimnul. Vyskládal jsem nádobí z myčky a šel za Kaito se podívat, jestli už spí. Potichu jsem otevřel dveře. Jak jsem zjistil ještě svítila stolní lampička, Sasuke seděl na posteli a v rukách měl spící Kaito. Četl jí její oblíbenou pohádku.

"...a pohádky je konec," zavřel knihu a podíval se na svou dceru, jestli už spí. Usmál se a dal jí dlouhý polibek do vlasů. V jeho očích jsem uviděl slzy. Uvědomil jsem si, že toho opravdu litoval. Všeho, co mi kdy udělal.

Položil ji do postele, přikryl ji a zhasl. Teprve když se otočil, mě uviděl a usmál se. Potichu odešel, nespouštěl ze mě oči a zamilovaně se na mě díval. Já na něj s lítostí v očích.

Zvedl ruku, aby mě mohl pohladit po tváři. Nechal jsem ho a užíval si jeho něžný dotek. Rozbušilo se mi srdce a žaludek sevřel.

"Miluju tě," pošeptal a opřel si čelo o moje. Teď už jsem nepochyboval o jeho slovech a zkusil ho políbit. Jen jsem se otřel o jeho rty. Byly popraskané, ale pořád stejně měkké, jak jsem si je pamatoval.

Byl nedočkavý, stejně jako já, proto naše rty spojil úplně. Rukou si mě přitáhl za pas blíž a vášnivě líbal. Najednou jsem ztratil pevnou půdu pod nohama, protože mě vyzvedl do náručí a nesl do ložnice. Nepřestával mě líbat, což mě překvapilo. Ale líbilo se mi jeho nové já.

Opatrně mě položil do peřin, jako bych byl z porcelánu a rukama šmátral po mém těle. Neodvážil se mě dotknout na holé kůži, abych si nemyslel, že mu jde zase jen o sex. Chtěl mě přesvědčit, že umí milovat a vážit si věcí.

"Sasuke," pošeptal jsem vzrušeně a jeho ruku mu navedl pod svoje triko. Toužil jsem po jeho dotecích jako nikdy předtím. Ano, neodpustil jsem mu a nikdy neodpustím, ale nemůžu říct, že ho nemiluju.

"Miluju tě," zopakoval a za stálého líbání mi vyhrnul triko k bradě. Chtěl mě líbat snad navěky, protože jen co mi ho sundal, znovu se mi přisál na rty. Pochopil jsem, že chce mě, ne moje tělo. Chce taky mou lásku, chce moje všechno.

Přetočil jsem se nad něj. To vzrušení se nedalo vydržet a jemu by příliš dlouho trvalo, než by se k tomu dostal.

Rozepl jsem mu košili a odhodil ji na zem. "Nemusíš se bát, Sasuke," oznámil jsem mu. To byl pro něj impuls, že se nemá držet pozadu.

Znovu se jsme se prohodili. Tentokrát mě líbal na krku a pánví se pohyboval proti mě. Přes tepláky, to bylo tak intenzivní, že jsem nedokázal ovládat a vzdychal jsem. Když se dotkl jazykem mé bradavky, trochu jsem se lekl. Už dlouho jsem s nikým nespal. Naposledy před... pár měsíci s Itachim. Ale teď to bylo jiné. Ta láska byla z obou stran.

Sasuke mi rukou přejel po rozkroku a i přes látku jsem měl pocit, že se udělám. Pohyby rukou ještě zintenzivnil a laskal mě přes látku. Trochu mě nadzvedl, aby mi mohl tepláky sundat. Trochu jsem se zastyděl, když mě viděl úplně nahého. Beze slova mě zkoumal a celého si prohlížel. Měl jsem nutkání se něčím zakrýt, cítil jsem se, jako bychom to dělali poprvé.

"Jsi nádherný," pošeptal a políbil mě. Udělal to jen proto, abych si nevšiml, jak si sundává poslední oblečení. Ale já to cítil a slyšel, jak kus látky dopadl na zem. Když se naše penisy poprvé dotkly, oba jsme krátce zasténali. Byli jsme oba tak vzrušení, že nám po tělech stékaly kapičky potu. Sasuke se začal pohybovat pánví, což nám oběma přinášelo slast, ale já chtěl víc, než jen tření se o druhého.

"Počkej," zastavil jsem ho a trochu od sebe odstrčil, abych se mohl natáhnout do šuplíku pro lubrikant. "T-teď... se chvilku nedívej," řekl jsem rozpačitě. Otočil se tedy ke mně zády a já k němu. Vymáčkl jsem si dost gelu na prsty, které jsem si strčil do zadku a začal se připravovat. Jak jsem si všiml, Sasuke byl pořád stejně velký, takže je třeba se dobře připravit. Neříkám, že je Itachi o něco menší, ale už jsem zmiňoval, že jsem bez sexu pár měsíců.

Musel jsem se kousnout do rtu, jak skvělé to bylo. Objaly mě Sasukeho ruce. Zrudl jsem, když jsem si uvědomil, že jsem stále měl své prsty v zadku a on to viděl. Bylo to příliš trapný.

"Naruto..." pošeptal. Jazykem mi přejížděl po šíji a občas zkousl, mou ruku dal pryč a nahradil ji svou. Jeho prsty se dostaly mnohem hlouběji, než moje. Taková slast...

Rukama jsem se opřel o zeď před sebou a prohl se v zádech. Sasuke otočil ruku a začal dráždit tu uzlinku ve mně. Mohl jsem zešílet. Při každém styku s mou prostatou jsem se otřásl, jako by mé svaly měly každou chvílí vypovědět službu. Nevědomky jsem proti Sasukeho prstům přirážel. Ucítil jsem, jak mě druhou rukou chytil za zadek, abych s pohyby přestal, a vytáhl ze mě prsty. Klekl si za mě a svým mužstvím přejížděl mezi půlkami.

"Můžu?" zeptám se vzrušeně a pořádně mi půlky roztáhl a dráždil můj otvor špičkou.

"Můžeš," pošeptal jsem stejným tónem. Opravdu pomalu do mě začal pronikat. Hned jsem stáhl svaly, abych tím sobě i jemu způsobil ještě větší slast a prožitek. Když se dostal až po kořen, rychle se ze mě zádě vysunul, díky čemuž jsem malém vykřikl, ale ne zrovna bolestí, a znovu stejně pomalu do mě pronikal. Takhle to zopakoval asi ještě třikrát, než mě chytil za boky a tempo zrychlil. Pomocí zdi, o kterou jsem se opíral, jsem mu vycházel vstříc a doslova se na něj nabodával. Blížil jsem se k vrcholu, nebyl jsem daleko, ale zrovna v tom Sasuke přestal. Hned jsem pochopil proč - přetočil mě ma záda a začal líbat. S tím do mě znovu rovnou přirážel. Nadzvedl mě, kolena mi položil vedle uší, takže mě ojížděl hezky zvrchu. Přednější bylo, že s každým svým přírazem narazil přímo na mou prostatu. Téměř jsem křičel slastí a ani si neuvědomil, že jsem se udělal. Všiml jsem si toho, až mi horká tekutina potřísnila obličej.

Sasuke se uchechtl. "Promiň," smál se a začal ji ze mě slízávat.

"Tohle ti taky neodpustím," zavrčel jsem na něj, ale nechal jsem ho. Cítil jsem, jak i Sasukemu zatepalo v jeho údu a udělal se do mě. Lehl si na mě a propletl si se mnou prsty na obou rukách.

"Miluju tě," pošeptal znovu. "Už tě nechci ztratit." V jeho hlase jsem slyšel smutek a lítost. A na svém rameni horké slzy. On opravdu brečí?

"Sasuke?" vymanil jsem mi své ruce a donutil ho, aby se na mě podíval. Naprosto mě šokovalo, že brečí, protože jsem ho vždycky měl jen za bezcitného tyrana.

"Miluju tě... Miluju vás oba, Naruto," objal mě. Znovu se mi rozbušilo srdce, jako když jsme se poprvé potkali.

"Já tebe taky," pošeptal jsem a dlouze ho políbil. Tím začalo druhé kolo.

Ráno jsem se probudil vedle Sasukeho. Oba jsme byli samozřejmě nazí, což mě donutilo se usmát. Pak mě ale přemohla nejistota. Co když mě znovu odkopne?

Rychle jsem se oblékl a spěchal dolů, protože táhlo na deset. Kaito nikdy nestává tak pozdě a nechat ji samotnou je riskantní. Však víte, pětileté dítě... Itachi určitě spí v pokoji pro hosty, měl za sebou pernou noc a chce se vyspat.

Proběhl jsem do kuchyně, odkud jsem ucítil tousty. Kaito stála na židli a zrovna vymačkávala kečup. Vedle toustovače jsem si všiml talíře plného toustů a prázdného sáčku od veky. Páni, nevěděl jsem, že je tak šikovná.

"Dobré ráno," pozdravil jsem ji. Opravdu jsem nevěděl, co dalšího říct.

"Dobré ráno, tati!" usmála se na mě. "To je pro tebe a pro Sasukeho," ukázala na talíř toustů. Vypadali opravdu skvěle, divím se, že je tak skvělá.

"Děkuji," usmál jsem se na ni a políbil ji do vlasů. Tak šikovnou ženskou by chtěl určitě každý. Sedl jsem si ke stolu a začal jíst. Byly opravdu výborné!

"Dobré ráno," pozdravil Sasuke s dobrou náladou. Políbil Kaito do vlasů, mě na rty a přisedl si ke stolu. "No ne! Kdo dělal snídani?" podivil se a mrkl na mě.

"Já!" řekla hrdě Kaito a donesla poslední dva kousky toustů.

"Ty? Nevěřím!" popichoval ji Sasuke a pustil se do snídaně.

"Vážně ji dělala ona," potvrdil jsem její pilnost.

"Opravdu?" pozvedl Sasuke obočí. "Tak fajn. My si s tátou bereme volno až do večera a ty nám budeš vařit, co říkáš?"

"Klidně," přijala výzvu. Jenom jsem si povzdechl nad tím, jak se ti dva pořád popichovali, kdo je lepší kuchař.

"Jste oba stejní," řekl jsem a zakousl se do toustu. Pak jsem si ale vzpomněl na něco důležitého, o čem jsem včera večer přemýšlel. "Kaito... neříkej Sasukemu Sasuke, ano?"

Oba na mě upřeli nechápavý pohled. Sasukemu to došlo a dojatě se usmál.

"Proč?" zamrkala.

"Protože Sasuke je taky tvůj táta," vysvětlil jsem jí, ale ona to zřejmě stále nepobírala.

"Ale vždyť jsi můj táta ty."

"Máš dva tatínky, miláčku," řekl Sasuke a chytil ji za ruku.

"Takže ti budu říkat tati, aha," usmála se spokojeně.

Celý den jsme mohli prolenošit jako rodina. Vlastně jsme takto trávili čas pořád. Bylo jedno, kam nás vzal Sasuke na výlet, pořád jsme byli spolu. A nikdy nepustil mou ruku. Ať jsme šli kamkoli, každému dával najevo svou lásku, kterou ke mně cítil.

Asi po dvou týdnech jsem nevěděl, jestli se smát, nebo brečet.

Zrovna jsem si hrál se svou dcerou, když vytáhla panenku, prý ji musíme přebalit. Sasuke mezitím vařil oběd.

"Tati, musíš ji pořádně pochovat, aby spinkala," učila mě, jako bych to nevěděl.

"Kaito... chtěla bys opravdové miminko?" zeptal jsem se jí.

"Ano!" křikla nadšeně.

"A starala by ses o něj?" pozvedl jsem obočí.

"Ano! Budu ho učit chodit na nočník, abych nemusela kupovat plenky. Ty ceny jsou tak vysoké," semkla rty k sobě. Miloval jsem, když si hrála na důležitou.

"Dobře... Ale musíš si počkat, až se narodí," řekl jsem jí.

"Ty mi ho opravdicky koupíš?" zeptala se rozzářeně.

"No..." nevěděl jsem, co říct. "Nekoupím, ono se nám narodí," vysvětlil jsem. "Jenom musíme počkat devět měsíců. Vydržíš to?" přesvědčoval jsem se.

"Ano! Vydržím!" křikla a začala radostně tancovat.

"Vy dva, oběd je hotový," přišel nám sdělit Sasuke. Trochu nakrčil nos, když uviděl Kaito tak rozjásanou. "Přišel jsem o něco?"

"Dostanu opravdické miminko!" skočila mu do náruče. Nepředstavoval jsem si, že by se to dozvěděl zrovna takhle.

"Opravdu? A kdy?" smál se Sasuke. Zatím neměl ani páru, o čem je přesně řeč.

"Za devět roků!"

"Měsíců, Kaito, měsíců," opravil jsem ji.

Sasuke na mě vytřeštil oči a položil Kaito na zem. "Jsi...?" brada mu spadla až na zem, když jsem přikývl. Měl jsem z toho radost, jen nevím, jestli on bude mít taky. "Miluju tě," řekl se slzami v očích a políbil mě.

"Miluju tě víc!" křikla Kaito a objala mě. Vypadala opravdu žárlivě. Vytáhl jsem si ji do náruče. Hned na to mi dala obrovskou pusu a střelila vražedný pohled na Sasukeho. Ten se zasmál a řekl, že se vzdává, klidně ať si mě nechá, jen ať ho nenakope při fotbale jako minule. Poslal ji pro Itachiho, který spal v pokoji.

"Naruto," políbil mě náruživě. Obmotal jsem mu ruce kolem krku. "Myslím, že nás večer čekají jisté manželské povinnosti," ušklíbl se a pohladil mě po břiše.

"Sasuke," hlesl jsem. "Nejsme manželé a nikdy jsme nebyli."

"To je pravda. Nejvyšší čas to napravit," klekl si přede mě držíc mě za ruku a zeptal se přesně na to, co jsem čekal, že řekne. "Vezmeš si mě?"

Vyrazil mi dech. Tohle se stalo před pěti lety. Oznámil jsem mu, že čekám dítě a on mě požádal o ruku.

Díval jsem se na něj a přemýšlel. Ano nebo ne?

"Už nikdy tě neopustím. Nikdy ti nebudu lhát, nikdy te nepodvedu, nikdy tě nerozbrečím, nikdy-" umlčel jsem ho svými rty. Jen co jsem se odtáhl, jsem se na něj usmál.

"Ano."