Prolhaná láska 2

Lidičky, rozhodla jsem se, že tahle povídka bude přibývat každý čtvrtek, teda pokud budu stíhat, mám zatím rozepsaný čtvrtý díl. Yeey, nikdo neprotestuje, to jsme si usnadnili zbytečnou práci a vy se tak můžete vrhnout do čtení druhého dílu ^^

Jinak zase přemýšlím o změně designu, ale nic mě nenapadá. Určitě bych chtěla nějaký tmavý, ale zatím se mi nic nedaří x'D

Samozřejmě prosím o komenty! :D

---

Černovlasého chlapce vzbudilo ťukání na zamknuté dveře. Chtěl mít jistotu, že ho Naruto v noci nenavštíví. Když se zorientoval, kde je, polekaně přišel ke dveřím a dívčím hlasem odpověděl rozespalé ano. "Je čas vstávat. Nevěděl jsem, kolik času po ránu potřebuješ, tak jsem tě chtěl vzbudit o něco dřív," vysvětlil tlumený hlas.

"Jak dlouho půjdeme do školy?"

"Ani ne deset minut. Pokud nic nepotřebuješ, klidně si na tu hodinu zdřímni," zívl Naruto.

"Dobře," usmál se, což blonďák vidět nemohl. Slyšel plouživé kroky, jak odcházejí. Podíval se na hodiny na mobilu a zjistil, že ho Naruto vzbudil v šest. Nejpozději ve třičtvrtě na osm musí být ve škole, tak to aby vyšli o půl osmé. Půl hodina na přípravu mu bohatě stačila, takže se ještě svalil do peřin, ale už neusnul. Přemýšlel, co bude pak. Za pár měsíců vyjde školu, bude se muset někde usadit aniž by ho někdo našel. Jenomže znovu se sám sebe zeptal: Jak dlouho mu tato hra vydrží? Chtěl jen změnit svůj život na šťastný, dřív či později ho stejně chytnou. Do té doby si musí užívat jak jen to půjde.

Po hodině si nasadil paruku, trochu se nalíčil a vyšel z pokoje. Náladu mu zpříjemnil blonďákův nezapomenutelný úsměv a melodický hlas.

Po snídani společně vyrazili do školy. Naruto měl očividně plno energie i po ránu, nedokázal totiž zavřít pusu. Ale Sasuko to nevadilo, právě naopak. Ještě nikdy se nebavila tak, jako právě s Narutem.

Už při příchodu do školy si získala pohledy všech okolo, kteří si začali šuškat. Dívku jejich chování trochu znervóznilo, ještě nikdy nebyla mezi tolika lidmi.

"Nic si z nich nedělej," mrkl na ni. Dívka mu věnovala vděčný úsměv a ostatních si už nevšímala.

"Máš nějaké kamarády?" zeptala se, jenomze pak si uvědomila, jak stupidně to muselo vyznít. Jak by Naruto nemohl mít kamarády? Jeho musela milovat i zvířata.

"Jo... mám takovou partu prima lidí," poškrábal se za týlem. "Chtěla bys je poznat?" vypadal, jako by se za své přátelé i styděl.

Sasuko přemýšlela, jestli je to dobrý nápad. Čím víc jich bude, tím větší riziko odhalení jí hrozí. "Noo..."

"Jsou v pohodě, vážně! Užiješ si s nima dost legrace," přesvědčoval ji Uzumaki. Nemohl se dočkat až ji ukáže ostatním. Je pěkná, chytrá, milá a... sexy.

"Um... dobře, tedy," souhlasila, pak se zastavila a rozhlédla kolem sebe. "Eh... promiň, ale kde je třída 3B? Úplně jsem se ztratila."

"Eh?" nerozuměl Naruto. "Jak dlouho sem chodíš?" zajímal se.

"Byla jsem tu jen jednou - na přijímačky," přiznala se a trochu se i zastyděla.

"Jo ták," usmál se Naruto. "Půjdeme spolu, pojď," chytil ji za ruku, jako by s ní chtěl běžet do západu slunce, ale po krátkém doteku ji pustil a jeho líce nabraly sytě červený odstín. "Promluv! Eh- chtěl- chtěl jsem říct- Om- omliň se! Eh- ne! Špatně-" Naruto se zapletl do svých vlastních slov, že se vyjádřil až po několika vteřinách. Dívka ho nechápavě pozorovala a s rukou před rty se tiše smála. "Omlouvám se!" Víc jsem se ztrapnit nemohl, pomyslel si. V tom jeho dlaň stiskla Sasuko. Pevně se mu dívala do očí s jemným úsměvem na tváři.

"Nemusíš se omlouvat," pošeptala skoro neslyšitelně. Tahle slova patřila jen Narutovi.

"To je šílený," řekl Naruto a nepřestával zkoumat její černé hloubky. Nikdy nic tak krásného neviděl, nikdy se necítil tak, jako v její blízkosti. Chtěl vyletět do nebes a jako pírko poletovat zpátky na zem.

"Co... myslíš?" řekla dívka stejným tónem.

Chlapec se o krůček přiblížil, až zapomněl, že drží její ruku, ale i přesto ji hřbetem ruky pohladil po tváři. Byl pravák, levou rukou uměl jen pomáhat pravé.

"Sotva tě znám..." přiblížil se k jejím rtům, "a nejspíš tě mi-"

"Naruto nám vyrostl!" zakřičela blondýna. Naruto od Sasuko rychle odskočil a nahrnula se mu do tváří krev, stejně jako Sasuko.

"Ino-prasečino! Nevidíš, žes to celý zkazila?!" napomenula ji její růžovlasá přítelkyně. Začala mezi nimi hádka, že je musel uklidňovat Kiba s Choujim.

"Promiň. To jsou kámoši," omluvil se za ně blonďák a prominul si spánky. Někdy měl chuť je prohodit oknem, teď měl chuť udělat to samé s tím rozdílem, že by na ně ještě hodil to okno.

"Aha... no... jsou milí," uchechtla se Sasuko.

"Ahoj," špitla modrovlasá dívka a podala jí ruku, "omlouvám se za ně, pořád spolu takhle soupeří. Já jsem Hinata," představila se dívka trochu stydlivě.

"Sasuko," opětovala jí úsměv.

"Jo, hele, bacha, jo?" chytil Hinatu kolem ramen Kiba. "Ta je moje," mrkl na černovlásku a před zraky všech svou dívku políbil, aby dokázal, že má pravdu. "Jsem Kiba a ty pěknej kus!" snažil se zarapovat, ale skončil hned na začátku, protože ho kdosi přibil k zemi.

"Jsi otravný," konstatoval Shikamaru a podal dívce ruku. "Shikamaru, těší mě," mile se usmál.

"Eh... Sasuko," vydechla zadržovaný vzduch. Bylo toho na ni trochu moc.

Když se všichni představili a několikrát ještě zmlátili Kibu za uši-trhající rap, vydali se každý do své třídy. Se Sasuko a Narutem šli Sakura, Ino, Hinata a Shino, který toho moc nenamluvil. Holky mezi sebou diskutovaly, co budou dělat po obědě a zvaly i Sasuko, která hledala pomoc u Naruta. Necítila se na přátelství s tolika lidmi za tak krátkou dobu, proto musela odmítnout. Raději stráví odpoledne s Narutem.