Kapitola 9. - Jsme blízko!

Taky jste si všimli nového designu? Yeeey, líbí se mi to rozpoložení menu a povídek ^^ ale ta barva mi přijde strašně matoucí. Nevím, nejspíš to změním na černobílou... časem...

---

Vůz i s osmi lidmi přijel do pochmurného městečka. Zvláštní, že nikoho nepotkali, jen lidi vykukující z oken. Jen co se na ně někdo podíval, hned se stáhli a zatáhli závěsy nebo žaluzie. Očividně měli strach, jinak si to nedokázali vysvětlit.

"Promiňte," oslovil Shikamaru staršího pána, co byl nejspíš na cestě domů. "Neviděl jste tohoto kluka?" ukázal mu Sasukeho fotku. Stařec si nadzvedl slaměný klobouk a přimhouřil oči, aby lépe zaostřil. Pak se nedůvěřivě podíval na Shikamara.

"A co po něm chcete?" zeptal se nepříjemně. Zněl, jako by ho burel bránit, což všem zvedlo naději.

"Je to člen Akatsuki, my jsme jeho poskoci a vezeme mu zboží," s úšklebkem pohodil hlavou ke kleci, ve které ležel svázaný Naruto. Předstíral, že je omráčený, bylo pro něj těžké nezačít se vyptávat, jestli ho skutečně potkal.

"Hm..." zamručel. Jeho šedivé oči se zamračily ještě víc, ale Shikamara to nerozhodilo. "Byl zraněný..." pokračoval stařec. Naruto sebou malém trhl. Nesměl, ale myšlenka, že Sasuke teď může někde umírat byla příšerná. Nechtěl na to myslet, začínal být nervózní, kecáním zbytečně ztráceli čas. "...a šel tam tudy. Ale varuju vás, není moc příjemný, i když se mu snažíte pomoct," řekl nakonec, nadzvedl klobouk na pozdrav a pomalým krokem pokračoval ve své cestě.

Shikamaru znovu rozjel vůz, tentokrát ukázaným směrem. Až když byli mimo vesnici, blonďák se dostal z lan svázaných do falešných uzlů a chytil se mříží.

"Kam to jedeme?" ptal se na trasu, ale nikdo mu neodpověděl. Pár z nich tušili, co je čeká, ale nepromluvili, dokud si nebyli úplně jistí. Najednou uslyšeli výkřik, to je donutilo zastavit a zpozornit. Neznělo to jako Sasuke, spíš jako někdo, kdo trpěl, a pak se mu jeho trápení stalo osudným.

"Sasuke!" zakřičel blonďák. "Pusťte mě! Není daleko! Cítím to!" křičel blonďák a třásl s mřížemi, které nepovolili ani o kousek.

"Ale nezdrhni," řekla Sakura a lhostejně seskočila z vozu za úmyslem pustit blonďáka. Jak ho znala, nejraději by se vytratil a ostatní nechal kdesi za sebou. Kvůli Sasukemu by udělal cokoliv. Všichni se spěšně vydali směrem, kterým se ozval křik. Ale na místě nebylo přesně to, co očekávali. Místo Sasukeho tam leželo asi dvacet ANBU jednotek. Někteří v bezvědomí, další se svíjeli v bolestech.

"Co se stalo?" zeptala se Sakura a začala ošetřovat zraněné.

"Uchiha..." zachraptěl jeden z mužů ležících na zemi.

"Kam šel?!" ptal se hned Naruto. Muž neměl sílu mluvit, vykašlával spousty krve, tak jen roztřesenou rukou ukázal směr, kterým se Naruto hned vydal. Jeho přátelé na něj křičeli, ať se vrátí, že nemůže jít sám, nakonec se za ním vydal Shikamaru, ostatní pomáhali s ošetřením.

"Počkej!" křičel na něj, ale Uzumaki nevypadal, že by ho vnímal. Myslel na jediné, na Sasukeho. Nemá vzpomínky, nemohl nikomu ublížit, pokud by si nevzpomněl. Ale především proto, že měl strach. Určitě teď utíká kamsi do neznámá jen ze strachu. Neví, kdo je, kdo byl, co udělal, čeho všeho je schopný. Má strach sám ze sebe. "Řekl jsem počkej!" Shikamaru ho chytil do stínového jutsu.

"Co to děláš?! Sasuke utíká!" křičel z plných plic blonďák.

"Nemůžeš jít sám, chápeš? Počkáme na posily," řekl v klidu tmavovlásek a Naruta pustil.

"Cože?! Nemůžeme čekat! Sasuke na nás nepočká!" křičel dál. Shikamaru musel uznat, že měl pravdu. Jít za ním ale bylo moc riskantní, obzvlášť pro Naruta. Zadíval se mu hluboko do očí, kde našel strach. On sám nikdy takový strach o někoho neměl, ale dokázal pochopit bolest v Narutově srdci.

"Dobře," přikývl, ačkoli nerad a znovu se spěšně vydali na cestu. Pomalu se stmívalo a pořád nenašli jedinou stopu od Sasukeho. Navíc se snesla mlha a Shikamaru neměl tolik výdrže jako blonďák, proto se rozhodli někde přespat. Mraky se stáhly k sobě a nebezpečně vyhrožovali bouřkou a deštěm. Jenomže kde se schovat? Naštěstí narazili na starou, opuštěnou chatku. Pochybovali o komfortu, ale tak zlé to zase nebylo. Jedna postel dost velká pro oba, krb, kamna, nějaké staré nádobí a stůl se třemi židlemi prohryzanými kde jakou havětí.Chlalci se ujali nasbírat dřevo, než začne pršet všechno bude mokré. S prvními kapkami deště rozdělali oheň, aby se nějak zahřáli. Domek si pamatoval několik let, už dlouho zůstal opuštěný, tím pádem mu taky neměl kdo spravit rozbitá okna, různé díry všude možně. Kluci je ucpali vším, co našli, aby se jim nevytrácelo teplo. Stáhli z postele peřinu a položili ji na studenou zem, aby nenachladli. Blonďák se smutně díval do ohně, čehož si všiml Shikamaru. Odtušil, že Naruto zrovna myslí na Sasukeho.

"Najdeme ho. Určitě," stiskl mu přátelsky rameno. Naruto se pousmál, ale nevypadalo to, že by mu Shikamaru nějak pomohl.

"Určitě má strach," konstatoval a zahleděl se do ohně. "Jinak by neutekl." Hlavou se mu gorily myšlenky, kde by Sasuke mohl být a co zrovna dělá. Jen aby ho nenapadla nějaká hloupost.

Shikamaru musel uznat, že má Naruto pravdu. Sice je Uchiha zločinec, ale nemůžou s ním tak zacházet, pokud na to nemá vzpomínky. Jenom se uzavře do sebe a bude si říkat, co dělá špatně, že se k němu chovají jako k otrokovi. Proč není jako ostatní pacienti? Můžou volně chodit po dvorku, stýkat se s ostatními a dělat různé aktivity. Co je na něm jiného? Tohle všechno ho muselo tížit na srdci.

Ráno se kluci probudili především kvůli zimě. Slunce sotva vycházelo, rozhodli se jít dál i přes menší mrholení. Trocha vody je nezabije. Pokračovali po lesní cestě, kterou se vydali minulou noc. Déšť smyl všechny stopy, proto museli doufat, že jdou správným směrem.

"Naruto! Shikamaru!" zakřičela Ino z dálky. Chlapci se otočili, jakmile Naruto uviděl Sakuřin naštvaný výraz, zhlédl jako stěna.

"Shannaro!" zakřičela, vrhla se mu po krku a začala mu připomínat pravidla bezpečnosti. Naruto se snažil bránit, ale proti ní neměl šanci.

"Jak jsou na tom ANBU?" zeptal se Shikamaru Hinaty.

"Jsou všichni v pořádku," ubezpečila ho dívka. "Jenom... Nebyl to Sasuke-kun," špitla, ale slyšel to i Naruto a okamžitě zbystřil.

"Nebyl?" podivil se blonďák. Když k jim přišli na pomoc, ten muž řekl "Uchiha", kdo jiný než Sasuke to mohl být? V tom to Narutovi docvaklo. "Itachi," řekl zděšeně. Zjevení Sasukeho bratra neneslo s sebou nic dobrého. Pokud šel v jeho stopách, chystá se ho zabít a Naruto věděl, že se nezastaví před ničím.

Z vysílačky, kterou držel Kiba, se ozvalo šumění a následný hlas:

"Voláme posily!" křičel muž panicky. Než se ozvalo znovu ticho, stihl jim dát ještě informace k místu a bolestně zakřičel.