Kapitola 10. - Strach

---

Nikdo neváhal a hned se vydali k místu. Čím víc se blížili, tím víc rozeznávali známé tváře z Konohy kolem jednoho domu. Všichni obyvatelé menšího městečka jen přihlíželi opodál. Ženy tiskly své děti k sobě, aby je ochránily a muži byly připraveni hned bojovat.

Mezi ANBU se vyskytoval i zraněný stařec, kterého potkali na začátku cesty. Shikamaru pochopil situaci. Stařec Sasukeho celou dobu schovával a naschvál je nasměroval špatným směrem.

"Je uvnitř," informoval je jeden z ANBU. Přesně jak Shikamaru očekával, Naruto se vyřítil naproti zavřeným dveřím. Kupodivu se před nimi zastavil a s ním i čas. Rukou zastal na klice a sbíral odvahu vejít dovnitř. Nebál se Sasukeho, ale stavu, ve kterém Uchiha pravděpodobně bude. Ignoroval křiky ostatních, že je to nebezpečné, ať tam nechodí. Teď mu to bylo jedno, chtěl Sasukeho zpátky.

Stlačil kliku a rozhlédl se po temné místnosti. Nikde nikdo. Byl pořád na pozoru, Sasuke se může kdykoli nečekaně objevit. Zavřel za sebou dveře. Vycítil Sasukeho chakru hned za sebou, ale nebránil se, i když ucítil studený kov na svém krku. Nebál se ho.

"Sa..." chtěl promluvit, ale nemohl. Genjutsu! Uvědomil si hned, jakmile zjistil, že se nemůže nijak pohnout.

"Jdi pryč!" zavrčel Uchiha varovně a z iluze ho pustil. Uzumaki se snesl na kolena a rozkašlal se. "Řekl jsem jdi pryč!" křikl už naštvaně a bouchl pěstí do zdi, která praskla. Naruto zve hlavu. V šeru uviděl postavu krčící se v rohu místnosti. Už zase měl pravdu, Sasukeho ovládl strach.

"Sas-" zarazil se, nemůže mu říct jeho jménem. "Daisuke," pošeptal a pomalu se přibližoval k němu. Nechtěl ho polekat, jen ho přesvědčit, aby se vrátil domů. "Neboj se." natáhl k němu ruku, ale rychle ji stáhl, protože se Uchiha ohnal svou katanou. Už jen jak ji držel naznačovalo, že si nepamatuje ani zacházení se zbraněmi.

"Vypadni než ti ublížím!" varoval ho znovu, tentokrát plačtivě.

"Já se tě nebojím," řekl blonďák sebevědomě. Uchiha se na něj zahleděl až se oběma z toho pohledu rozbušilo srdce. Černovlasý nakonec pustil katanu a hlavu opřel o stěnu. "Pomož mi," plakal. Narutovi to přímo trhalo srdce na kusy. Přešel k němu a bez váhání ho objal. Tolik mu chyběl, tak moc, že se malém sám rozbrečel.

"Vrátíme se domů, ano?" pošeptal mu do vlasů.

"Nemůžu..." kníkl Sasuke a ukázal mu levou část obličeje, která byla celou dobu schovaná před Narutem. "Nevím, co mám dělat... Je to- silnější než já," řekl mezi vzlyky. Blonďák moc dobře rozpoznal prokletou pečeť, ale nebyl si jistý, co s tím má dělat. Potlačit ji může jen Sasuke, ten nesmí poznat, že mu Naruto nejspíš nepomůže.

"Dobře, tak... ehm..." přemýšlel, "musíš se přemoct a potlačit tu sílu," řekl první co ho napadlo. Pak si vzpomněl na Jiraiyův trénink, když se měl Naruto dostat z genjutsu. "Přeruš tok chakry," poradil mu.

Sasuke poslechl. Cítil, jak ho ta velká nezvladatelná síla opouští. Trochu se mu ulevilo.

"Teď půjdeme domů," řekl Naruto a chytil ho za paži, ale Sasuke se mu vysmekl.

"Nejdu," pošeptal.

"Co? Proč?" nechápal Naruto.

"Chtějí mě zabít," Sasuke se skrčil v rohu ještě víc.

"Daisuke," oslovil ho a ruku mu položil na rameno. "Ublížil jsi někomu?" zeptal se starostí. Uchiha jen němě zavrtěl hlavou a narutovi se ulevilo. Nestihne ho žádný trest. "Musíme domů. Slibuju, že ti nikdo neublíží, dobře?" pousmál se. Černovlásek se chvíli rozhodoval mezi ano a ne, ale nakonec vstal a za Narutova opory vyšli ven. Všichni se hned připravili k útoku, dokonce i lidi u vozu. Naruto jen dal signál kapitánovi ANBU, že je Sasuke zcela neškodný a pokračoval ke kleci. Do ní vlezli oba dva. "Pššš," utěšoval ho Naruto v objetí, protože vycítil, jak je nervózní z jejich doprovodu. Tiskl ho k sobě a hladil po zádech, zatímco Sasuke tiše plakal. Měl strach. Ne z okolí, ale sám ze sebe, což ho snad to nejhorší, protože sám sebe může jen přemoct, ale nikdy neuteče.

I Naruto měl slzy v očích, dokázal se vcítit do jeho situace. Do jeho deprese.

Po dvou hodinách se objevily brány Konohy, ale to už Sasuke spal klidným spánkem v Narutově náruči. Bál se povolit stisk, aby mj náhodou blonďák neutekl. Byl jediný, kdo si dokázal získat jeho důvěru tak rychle. Jiní se o to pokoušeli jen marně.

"Daisuke..." oslovil ho a pohladil ho dlaní po tváři, aby ho probudil. "Jsme doma..." pevně ho objal a přemáhal se, aby mu nedal byť jen pusu do vlasů.

Sasuke zamžoural očima, ale zůstával v Narutově ochranné náruči. Zívl a spal dál. Kdo by nebyl unavený po tak dlouhé vycházce? Navíc když jste vystresovaní sami ze sebe.

Blonďák si pozvdechl a nezbylo mu, než ho vzít do rukou jako princeznu a odnést ho. To se ale nelíbilo kapitánovi ANBU. Měl přísný rozkaz od Hokage dovést Uchihu Sasukeho zpátky do psychiatrické léčebny, ale tím směrem, kterým šel Naruto, budova nestála.

Přemístil se před něj a donutil ho se zastavit. Přísně se na něj zvrchu díval, ale Naruto se ho nelekl a dokázal mu přečíst jeho myšlenky.

"Nemůže se tam vrátit," řekl prostě, obešel dvoumetrového muže a pokračoval v cestě domů. "Vzkažte Baa-chan, že zůstane u mě. Pokud se jí to nelíbí, budu čekat její osobu ještě dnes!" pronesl sebevědomě. Celou dobu se díval na Sasukeho a jeho klidně spící tvář. Už zase bojoval sám se sebou. Přemáhal se, aby ho nepolíbil.

"Miluju tě..." pošeptal a opřel si čelo o jeho. Vyřčená slova se rozplynula ve větru běžícího do za padajícího slunce. Potřeboval ze sebe dostat tu frustraci, co ho už dlouho tísnila na srdci i duši.