Veselé Vánoce, Itachi...

Ehm... ItaSasu... :D

Pár: Itachi x Sasuke

Čeká vás: shounen-ai, náznak yaoi

Autor: Mei

Omezení: 15+

Typ: Jednorázovka

Věnování: Mojí zvrhlé spolužačce, pokud is to přečte (I ty filuto)

---

Na okno dopadaly sněhové vločky a hned se také rozpustily vlivem tepla, co sálalo zevnitř, z krbu, u kterého ležel jeden muž s paží kolem svého přítele. Díval se do stropu, ani po hezky stráveném večeru nebyl spokojený, něco ho tížilo na srdci. Nenáviděl se za to, že tohle dělá, ale neměl na vybranou. Kdyby nebyl srab, všechno by bylo v pořádku.

S povzdechem se zvedl, deku nechal volně sjet na jeho nynějšího milence, a i když byl nahý, na chvíli přišel ke chladnému oknu, skrze něž se podíval do osvětlené části Konohy.

"Itachi?" ozval se černovlasý mladík a přetočil se na břicho. "Je trochu pozdě litovat," oznámil mu chladně a taky vstal. Věděl, co jeho bratra trápí, ale nedovoloval mu, aby to nějak změnil. Jemu samotnému to tak vyhovovalo, nedokázal by se smířit s tím, že by se o něj měl dělit. Itachi je jenom jeho.

"Nelituju ničeho, jen..." pozastavil se a zhluboka nadechl, "mi chybí," pousmál se a otočil na svého bratra.

"To on tě opustil, tys neudělal žádnou chybu," prsty mu zajel do dlouhých vlasů. Miloval, když si ho mohl těmito gesty přivlastňovat.

"Ne, právě že jsem udělal spoustu chyb," svůj smutný pohled stočil na zem. Vzpomínal si na jeho úsměv, oči, vlasy... Na všechno, co ho dělalo šťastným.

"Třeba?" zeptal se Sasuke. Nebyl si vědom toho, že by jeho bratr udělal chybu, kvůli které by musel přijít jiný člověk o život.

"Řekl jsem mu, co cítím." Jeho oči se naplnily slzami, které však byly spíše kvůli nedostatku spánku, než smutku.

"Věděl jsi, že nenávidí gaye," připomněl mu Sasuke. Vlastně to byl on, kdo Naruta nenáviděl kvůli zavisti a předstíral, že je jeho nejlepší přítel, ale i jeho samotného se dotklo zjištění, že Uzumaki je schopný sáhnout si na život.

Pokaždé, když se miloval s Itachim, někde v duchu prosil, aby svého bratra nemiloval a na jeho místě mohl být Naruto.

"Ano... věděl jsem to, ale nedalo se to vydržet, já-"

"Ššš..." zastavil ho Sasukeho prst na jeho rtech. "Už o něm nemluvme. Je tragické, co se stalo, ale už se zpět nevrátí," snažil se mu Sasuke pomoct.

"Proč?" zavrtěl starší Uchiha hlavou. "Proč mi ho připomínáš, i když jste úplně odlišní? Ty oči, pleť, rty, vlasy... nic nesouhlasí." Bylo na něm vidět, že se opravdu trápí.

"Možná jsi nechtěl někoho, kdo by ti ho připomínal," řekl svou myšlenku a jemně ho začal líbat.

"Miluju tě, Sasuke..." přiznal se po několikáté Itachi a prsty zkoumal strukturu jeho rozčepýřených vlasů.

"Itachi... já tebe taky a ty to víš..." dlaň mu položil na tvář opřel si čelo o jeho. "Veselé Vánoce..."