Uspokojivý polibek

Já vím, já vím... Sama jsem si vždycky říkala, jak někdo může psát FF na Harryho Pottera? A sama jsem ji napsala :D

Pár: Harry x Draco

Čeká vás: shounen-ai

Autor: Mei

Omezení: 12+

Typ: Jednorázovka

Pozn.: Nevím, jestli mají jednotlivé koleje oddělené sprchy. Pokud jo, tak tady jsou dohromady :)

---

Harry Potter - dítě, co přežilo nemilosrdné vraždění toho, jehož jméno se neříká. Každý si ho ve škole všiml už první den, co prošel branou do školy. Každý v něm viděl jakési světlo naděje, věřili, že to on jednoho dne zabije Voldemorta, bude to on, co každého zbaví strachu. I ředitel věřil, že z něj jednoho dne bude skvělý čaroděj, který porazí každého.

O šest let později to začíná vypadat slibně, jen kdyby nebyl u každého průšvihu, který se na škole stane. Mnozí si začínají myslet, že to on může za většinu pohrom. Pravdou bylo, že to vždycky byla jen nešťastná náhoda.

"Harry," zavolal na něj zrzek Weasley, "jdeme se podívat na vánoční výzdobu, jdeš s námi?" otevřel dveře od pokoje a uviděl černovláska, jak sedí na své posteli a čte dopisy.

"Ah, ne, díky, podívám se jindy," odpověděl.

Ron tušil, co Harryho trápí - rodina. Už uplynul rok a něco od toho, co mu umřel poslední člen rodiny, a on stále truchlil. Sotva svého kmotra našel, ho také hned ztratil. "No tak, nemůžeš být pořád zavřený. I Hermiona tě dlouho neviděla se smát. Pojď, bude zábava," vytáhl ho Ron. Harrymu nezbývalo, než se obléct a jít s nimi.

Výzdoba ve škole i ve městě byla úchvatná, tak jako každý rok, ale letos to bylo jiné. Měl Vánoce rád, to ano, ale něco mu chybělo. Jako by ztratil kus sebe.

"A hele, kdopak nám to vylezl ze záhrobí," ozvalo se za nimi. Nemuseli se ani otáčet, poznali ten protivný hlas sotva vydal první hlásku. Ron s Hermionou se otočili a vraždili partu nafoukaných zmijozelů pohledem. Harry raději zůstal stát zády, musel by jim zmalovat obličeje. "Copak, Pottere, pořád se lituješ, že jsi sám? Neměla by být právě výhoda, že nemáš nikoho, kdo by tě buzeroval?" rozesmál své dva společníky.

Harry si zachovával chladnou hlavu. "Alespoň nemám rodiče smrtijedy," odpověděl klidně, ale Malfoy to nehodlal nechat bez trestu. Chytil ho pod krkem a narazil s ním do zdi.

"Harry!" vykřikli jeho přátelé, ale nezasahovali jim do debaty, nechtěli vyvolat zbytečný rozruch. Venku bylo dost svědků, kteří je sledovali.

"Ty jeden mudlovskej šmejde!" zavrčel blonďák, naposledy do něj strčil a všichni si to odkráčeli svou cestou.

"Har-"

"Nic mi není," odpověděl hned. "Tak jdeme?" pozvedl obočí.

Přátelé se na sebe podívali, poté přikývli. Věděli, že Harry se často nechá vyprovokovat, když se někdo zmíní o jeho zesnulé rodině, ale dnes byl překvapivě klidný. I když se jednalo o Malfoye, stále si zachovával kamennou tvář.

Za necelou hodinu byli zpátky ve společenské místnosti Nebelvíru.

"Venku je zima," řekla Hermiona a párkrát třela rukama, než si sundala zimní oblečení. Všichni tři se posadili ke krbu a mlčky hleděli do ohně. Nebylo potřeba slov, každý se cítil doma právě poblíž svých dvou přátel.

"To je strašné," prolomila dívka ticho, "jak to rychle utíká. Ten čas." Hoši jí museli dát za pravdu.

"Jo. Za chvíli nám bude sedmnáct," konstatoval Ronald, "a já pořád nemám holku." Harry se od srdce zasmál. "Co je? Hele, ty vyvolený, ty můžeš mít, kterou chceš, tak se nesměj!" hodil po něm polštář.

"Oh, fakt? Hermiono, chtěla bys-"

"Zapomeň na to, Harry Pottere," zasmála se plavovláska.

"Vidíš, ne všechny můžu mít," dosvědčil Ronaldovi brýlatý chlapec a znovu se všichni zadívali do ohně.

"Jdu si dát koupel," řekl přátelům Harry a odešel.

Horká voda bylo přesně to, co potřeboval. Chodit v tom mrazu nebyla žádná sranda. Navíc, měl rád, když si mohl dát koupel, aniž by ho někdo rušil. Touhle dobou už všichni spali, jen on si ještě dopřával horkou koupel s bohatou pěnou.

Zaklonil hlavu a díval se na hvězdy. Byly tak jasné. Měl pocit, jako by na něj každá hvězda mrkla, protože každá z nich představovala jednoho člena jeho rodiny.

Netušil, že jedna další osoba nemůže spát, tak si šla taky dát koupel. Všiml si ho tehdy, až se voda kolem něj zavlnila. Lekl se, že ho někdo přistihl, že nespí, a bude mít průšvih. Oddechl si, když zjistil, že to je jen další chlapec, co nemůže spát a nenapadlo ho nic jiného, než si dát koupel.

"Nemůžeš spát?" zeptal se Draco a též zaklonil hlavu. Za tu dobu se na Harryho ani jednou nepodíval.

"Občas nespím. Co ty?" zeptal se na oplátku Harry.

"Nechce se mi spát," odpověděl prostě a dál pozoroval noční oblohu, co rozkvétala nad nimi na stropě. Přes den tam slabě svítilo slunce, v noci měsíc a hvězdy. Bylo to hezké kou kouzlo. "Nepřemýšlel jsi někdy nad tím, že tam nahoře je tvá milující rodina?" neptal se, protože by se mu chtěl vysmát. Ptal se ho, protože mu připadalo, že jsou... stejní. Oběma chybí někdo, koho milovali.

"Jo. Občas mám pocit, že ke mně ty hvězdy mluví. Šílené, co?"

"Vůbec ne. Taky je často vnímám, jen nevím, kdo to říká, moji rodiče nejsou... mrtví," poslední slovo řekl potichu, nechtěl ho naštvat, nebo rozesmutnit. "Promiň."

"Já bych se měl omluvit, dneska jsem to přehnal," omluvil se Harry. Ani jeden z nich nespouštěl oblohu z očí.

"Máš pravdu, raději bych měl mrtvou rodinu, než rodinu smrtijedů. Chtěl bych rodinu, co by mě milovala, a já se nestyděl za to, čím jsou. Vlastně ani nevím, co je to mateřská láska, rodiče mě vychovali jako budoucího smrtijeda." Harry na něj upřel své oči.

"Ale... můžeš být kým chceš. Nemusíš je poslou-"

"Pokud neposlechnu, zabíjí mě," řekl lítostně. Harrymu došla slova. Nevěděl, jak ho uklidnit, pak si ale vzpomněl na zážitek s dívkou, který se stal před rokem. Opatrně se přiblížil k Malfoyovi a chytl ho za ruku. "Co to děláš?" polekal se blonďák.

"Snažím se tě... uklidnit," řekl narovinu Harry a sundal si brýle, které položil na studené kachličky za nimi.

"Tsk... to se ti nepovede. Jak můžeš někoho uklidnit, když má strach? Bojí se každou sekundu o svůj život, je to prostě nemožné, vzdej to."

"Nech mě to alespoň zkusit," trval Harry na svém a Draco si povzdechl. Vzpomněl si, proč ho neměl nikdy rád. "Fajn," odpověděl a narovnal se.

"Zavři oči a pootevři rty," poručil mu a Draco poslechl. Nepřišlo mu to divné, nebo dokonce nechutné. Harry se k němu více naklonil a jemně se svými rty otřel o ty jeho. Draco je pootevřel o něco víc, to bylo pro Harryho znamení, že může pokračovat. Chytil ho za tvář a do polibku se zapojil i Draco. No a co, že jsou nepřátelé, teď jsou si bližší, než by si kdo pomyslel.

Dracovi po tváři stekla dlouho zadržovaná slza. Byla jediná, co se dostala ven, zbytek si to rozmyslel a zase se schoval.

"Jak se cítíš teď?" zeptal se Harry a zase se od něj kousek odsunul.

"Měl jsi pravdu. Jsem klidnější," řekl nevěřícně Draco a bříšky prstů se dotkl svých rtů.

"Jaké to bylo?"

"Myslíš líbání s klukem, nebo líbání s tebou?" uchechtl se Draco.

"Se mnou, pochopitelně," přitakal Harry.

"Zvláštní. Nikdy... jsem se takhle necítil. Líbáš víc, než uspokojivě," uchechtl se Draco.

"Nejsi první, kdo mi to řekl," přidal se k němu Harry a stydlivě mu pod vodou chytil dlaň. "Já..."
"Pšš..." řekl Draco a přisál se mu na rty.