Poslední vyznání

Typicky - moje citový debility. Nejdřív to začalo jako povídky, no nakonec jsem do toho přidala vlastní život.

Pár: Žádný

Čeká vás: autorčiny citový debility k jedné slečně

Autor: Mei

Omezení: Žádné

Typ: jednorázovka

---

Zmačkala jsem další papír a hodila ho ke koši. Ne, nesnažím se ti napsat dopis, chci ti říct, co k tobě cítím, ale nevím jak, proto se svůj smutek snažím utopit v papíře. Popíšu obě strany papíru velikosti A5, zmačkám a odhodím, ale nepomáhá to. Ani kdybych to vykřičela do světa, nepomůže to. Já vím, jsem idiot, naše budoucnost je nepředstavitelná. Ale i přesto... si ji představuji. Tohle musí skončit, co nejdřív. Chvíli to bude bolet, ale nakonec to přestane. Jak to vím? Jsem na tohle zvyklá, lidi mi ubližují v jednom kuse a můžu si za to sama, protože si k nim vytvořím pouto.

Omlouvám se. Omlouvám se, že tě miluju a nemůžu přestat, věř mi, že chci, a jak! Kéž bych se do tebe nezamilovala.

Jo, jasně, jsem dvanáctiletá holka, co povídá o pravé lásce. Víš, že to tak není. Nejsi první ani pravá láska, v to já nevěřím.

Když někoho chci přestat milovat, zpřetrhávám pouta, jsem na něj naštvaná, nalhávám si, že je jen falešný. Ale bojím se, že bych ti tímto ublížila. Jsi první, koho si opravdu vážím a nechci o něj přijít.

Je mi jedno, jestli po tomhle se mnou nebudeš chtít mluvit, klidně to ignoruj, je mi to jedno. Omlouvám se, že to pořád píšu, tohle je naposledy, slibuju.

Miluju tě, ale nechci.