Nejkrásnější dárek

Yeeey, poslední vánoční povídka tohoto roku je tady! Doufám, že se vám nášup líbil :3 užijte si Vánoce a po svátcích zase ahoj!

PS: Silvestrovské povídky nečekejte, neumím je psát :DDDD

Pár: Sasuke x Naruto

Čeká vás: shounen-ai

Autor: Mei

Omezení: 12+

Typ: jednorázovka

---

Na nebi zářily hvězdy a pod nimi se procházel mladý Uchiha. Nemohl usnout, ačkoli se celý den snažil tvářit ledově, jeho srdce svírala úzkost po rodině. Každý tráví čas s rodiči, přáteli, příbuznými, jen on bude letos opět sám. Došel až na most, kde se zadíval do potůčků pod sebou. Ani si to neuvědomil, ale z oka mu ukápla jedna slza, dvě, tři... Jeho výraz zůstal nezměněný, jen plakal.

"Sasuke?" ozval se Naruto a nevěřícně na něj koukal. Nemohla být pravda, že Sasuke brečel, prostě nemohla!

Uchiha se polekaně podíval na blonďáka, ale hned se otočil zády a slzy si setřel.

"Stalo se něco?" dělal si starosti Naruto. Nechtěl, aby kdokoli z jeho přátel byl smutný, obzvlášť ne o Vánocích.

"Jsem v pohodě," založil ruce do kapes a jakoby nic odcházel.

"Mně to můžeš říct!" zastavil ho s úsměvem Naruto. "No tak, nikomu to neřeknu!" zvedl dva prsty na znak přísahy.

Uchiha na chvilku zaváhal, jestli se svěřit, nebo ne, ale nakonec ho jen odbyl nadávkou a pokračoval v cestě domů. Snad se mu podaří usnout...

Jenomže stále ho pronásledovaly kroky. Když zastavil on, přestal i zvuk kráčející osoby. Naschvál i bloudil uličkami a doufal, že to Naruta přejde. "Proč jdeš za mnou?" zeptal se trochu naštvaně Sasuke.

"Hm? Proč nejdeš domů?" opětoval mu otázku Naruto.

"Já se ptal první!"

"Nechci, abys byl sám," odůvodnil Naruto a ruce doposud za hlavou spustil podél těla.

Sasuke si ho zkoumavě přeměřoval. Jak mohl vědět, že plakal ze samoty?

"Nech mě být, usuratonkachi!" odbyl ho a běžel domů, kde se pro jistotu zamkl. Netušil však, že nechal otevřené okno, proto nebylo pro Naruta těžké vlezl dovnitř.

"Máš to tu hezký," pochválil mu byt a zvedl palec nahoru.

"C-? Hej! Vypadni! Nikdo tě nezval!" zakřičel Sasuke a odstrčil ho, ale Naruto se nikam neměl.

"Sasuke, oba jsme na Vánoce sami, nemusíš být smutný, budu tu s tebou," usmál se znovu. Když se Sasuke zamyslel, musel uznat, že měl Naruto pravdu. Najednou neviděl důvod, proč nestrávit Vánoce společně.

"Fajn," uznal nakonec. Neměl rád, když neměl pravdu. "Ale bydlím tu já a platí moje pravidla," upřesnil.

"Samozřejmě," souhlasil hned Naruto a běžel do kuchyně najít si něco k jídlu. Počítal s tím, že Sasuke nikde nebude mít ramen, proto si musel vystačit s chlebem namazaným máslem s uzeninou a sýrem.

"Je pozdě, neměl bys jíst, pokud nechceš být tlustý," konstatoval Sasuke, ale už se o něj nijak nezajímal. Uznal za vhodné pořádně se vyspat, i když věděl, že se mu to zase několik hodin nepovede. Vyslíkl se jen do spodního prádla a zalezl pod peřinu. Teplo už z ní vyprchalo, proto se trochu zachvěl.

Naruto po půlnoční svačince udělal přesně to samé. Sasukemu nevadilo, že si k němu blonďák lehl, dokud se o nic nepokusí, nebude to ani v nejmenším divné.

"Sasuke?" zeptal se Naruto.

"Hm?"

"Proč jsi brečel?" otočil se na něj v domnění, že se setká s jeho černýma očima, ale Sasuke byl otočený zády.

"Nemel nesmysly a spi," pozvdechl si Sasuke. Sotva zavřel oči, dopadla na něj únava, nejspíš po procházce.

"Ale- vždyť se nemáš za co stydět! Já brečím v jednom kuse! Třeba když mi dojdou peníze na ramen, nebo když mi Sakura-chan vynadá, nebo když..." ztlumil hlas a otočil se na druhou stranu, aby ho Sasuke neslyšel, "si mě nevšímáš."

"Co?" zpozorněl Uchiha a také se opřel o lokty. "Když ti dojdou peníze, když ti Sakura nadává a? To poslední mi uniklo," pozvedl černovlásek obočí.

Naruto se na něj krátce podíval, ale jako by Sasukeho černé hloubky vtáhly všechnu Narutovu odvahu přiznat city. "Ale nic. Měli bychom se vyspat, zítra jsou Vánoce!" rozzářil se Naruto nad představou dárků pod stromečkem. Vždycky mu tam nějaký nechal Iruka-sensei a Kakashi-sensei a to mu udělalo velkou radost. "Dobrou!" ukončil jejich debatu a opět se otočil zády.

Sasuke jen protočil očima a taky se uvelebil.

Sasuke se probudil jako první, proto se rozhodl pro sprchu, než Naruto vstane, a také uvaří snídani.

Sotva se Naruto probudil, uslyšel z kuchyně hlasité "Au", proto se rychle běžel podívat, co se stalo.

"Au, do prdele!" zaklel Uchiha a držel si popálenou ruku za zápěstí. Popálenina nevypadala nijak hrozivě, Sasuke měl jen načervenalou ruku.

"Bolí to moc?" zeptal se Naruto. "Kde máš lékárničku?"

"V koupelně," řekl mrzutě Sasuke a posadil se na židli. Sotva začalo ráno a něco mu musí zkazit náladu. A navíc na Vánoce!

Blonďák se až s dobrou náladou vrátil s lékárničkou a začal Sasukemu ruku ošetřovat.

"Co se stalo?"

"Pálila se mi vajíčka a já si neuvědomil, že je i ta rukojeť horká," trochu se zastyděl, už podruhé Naruto viděl, že je Sasuke jen člověk, ne žádný machr nebo tak.

"Měl by sis koupit novou pánev," přemýšlel nahlas Naruto. "Aby ses už nezranil," usmál se na něj, přitom se mu zahleděl do očí. Sasuke se z toho pohledu zachvěl. Ani si to neuvědomil, ale Naruto mu byl najednou blíž, až se mu rozbušilo srdce.

"N... Naruto," pošeptal, jako by se ho ptal, co dělá, ale nechtěl, aby přestal.

"Eh?!" uvědomil se Naruto. "Ehehehe, promiň," omluvně se zasmál a rozhodl se dodělat snídani. Sasuke zůstal bez pohybu, bez dechu sedět. Měl pocit, jako by spal a najednou ho někdo vzbudil ohlušující ránou. "Sasuke, na náměstí bude svítit stromeček, půjdeme tam společně?" zeptal se ho rozzářeně Naruto. Líbily se mu všechny ty světélkující barvy.

"Možná večer," odpověděl Sasuke nepřítomně. Přemýšlel nad situací, která mezi nimi před chvílí nastala.

"Když už je o tom řeč - ty nemáš stromeček?" Donesl mu snídani a posadil se naproti něj. "Hm?" zdůraznil předchozí otázku.

"Normálně Vánoce neslavím, je to den jako každý jiný." Sasuke neprojevoval nejmenší známky zájmu. Nemohl vyhnat z hlavy pomyšlení na to, co by nejspíš následovalo po polibku. Co v něm vyvolalo takový pocit? Pomyšlení na jejich propletená těla v sobě nebo teplo toho druhého v něm vyvolalo pocit motýlků v břiše. To samé pohled na Naruta. Věděl, že k Narutovi něco cítí, ale nikdy to nebylo tak intenzivní.

"Sasuke?" zamaval mu před obličejem Naruto. Byl opět příliš blízko.

"Huh?"

"Nedělej na mě huh, ptám se tě, jaký bys chtěl dárek," Naruto nafoukl tváře a založil ruce na hrudi.

"Dárek? Jaký dárek?" Mám snad narozeniny? Pomyslel si Sasuke.

"Jsou Vánoce! Co chceš jako dárek?" protočil blonďák očima. Docela si o něj začínal dělat starosti, takhle divně se ještě nikdy nechoval.

"Aha..." vydechl Sasuke a zapřemýšlel se. Rozhodně ne hračky, pomyslel si.

Ale co Naruto? Co chce on jako dárek? Ne, nemůže ukázat nějaké city, byl by zranitelný, to by pak těžko Itachiho zabil. "Nic. Bylo by to zbytečné. A co chceš ty?" Než stačil Naruto říct nějaké námitky k Sasukeho odpovědi, musel se zastavit nad jeho reakcí. Vždyť říkal, že neslaví Vánoce a dárky jsou zbytečné, co ho donutilo změnit názor?

"Ehm..." vydal ze sebe. Upřímně nevěděl, co říct. Mohl by říct cokoli z toho, co by chtěl, ale zase na druhou stranu by se cítil jako rozmazlené děcko, které dostane vše, na co ukáže.

"A kde to ehm koupím?" zasmál se Sasuke. "Hmpf. Až se venku uklidní ta chumelenice, půjdeme se podívat na trhy," oznámil nezaujatě a zadíval se do okna. Chodit v metrovém sněhu bude fuška, pomyslel si, dál se ale jeho myšlenky zaobíraly dárkem pro Naruta.

Odpoledne, kdy se začínalo stmívat a sníh nepadal jak o závod, se vydali na trhy, kam se přišlo podívat plno lidí. Naruto lítal od stánku ke stánku, až se Sasukemu ztratil z dohledu. Ten ale neplánoval ho hledat, alespoň bude mít chvilku najít pravý dárek pro Naruta. Nic ho ale nenapadalo. Všechny ručně vyrobené blbůstky byly sice krásné, ale nepotřebné. Chtěl mu dát něco, z čeho bude mít opravdovou radost. Nějakého plyšáka? Naruto už není dítě...

Bloudil sem a tam, ale nic nenašel, dokud se nezačalo stmívat. Řekl si, že by bylo nejrozumnější najít Naruta a jít domů. Udělá něco na večeři a půjdou spát. Nemusel hledat dlouho, Naruto do něj vrazil sotva se rozhodl hledat Sasukeho.

"Kdes byl tak dlouho?" zeptal se Sasuke a zadrkotal zubama.

"Hehehe... Sháněl jsem ti dárek!" zasmál se Naruto a tašku s dárkem schoval za sebe.

Sasuke si celou cestu domů lámal hlavu, co mu Naruto koupil, ale byl ochotný pro něj hrát, že má radost, nechtěl mu zkazit Vánoce. Zároveň se ale nemohl dočkat on sám.

"Jdi do kuchyně, já to zatím připravím," zazubil se Naruto a Sasuke poslechl. Uslyšel šustění igelitového sáčku a následně volání jeho jména. Čím víc se blížil, tím víc slyšel hrát hudbu. "Veselé Vánoce, Sasuke," vykřikl a rukama ukázal na dvaceticentimetrový umělý stromeček. Sasuke nevěděl, jestli skákat radostí, protože dostal dárek, nebo plakat, protože dostal dárek.

"Je úžasný, děkuju," řekl první slova, co ho napadla, a snažil se přidat i úsměv.

"Promiň. Nic jiného jsem nesehnal," posmutněl Naruto. Bylo mu líto, že mu dal něco, co vytáhne jednou za rok.

"To je v pořádku, alespoň nemusím každý rok zdobit stromeček, děkuju," usmál se a Naruto mu úsměv opětoval. Zavládlo ticho, které lámala tichá hudba. Uchuh slyšel své srdce. Neměl pro blonďáka dárek, tolik se styděl a snažil se něco vymyslet, dokud na něco nepřišel. Přešel k rádiu, pustil ho hlasitěji a s otevřenou dlaní přišel k Uzumakimu. "Nechtěl jsem kupovat zbytečnosti, tak... Z-zatančíš si se mnou?" V jeho tvářích se objevily menší ruměnce a v Narutových taktéž.

"Al-ale já neumím tancovat," nevymlouval se, opravdu o společenském tanci věděl kulový.

"Povedu tě." Černovlásek si ho přitáhl za pas, sevřel jeho ruku ve své a když už oba stáli tělo na tělo připraveni tancovat, zadívali do očí toho druhého. Oběma se tak rozbušilo srdce, že to mohl cítí i ten druhý. "J-je to jednoduchý," zakoktal se Sasuke a hlasitě polkl. "Musíš začít krokem dozadu pravou nohou." Svým tělem ho navigoval a musel uznat, že se učil rychle, i když se často díval na nohy nebo šlapal Sasukemu po nohách.

Bez nehody tancovali pár sekund, pak písnička skončila a oni se zastavili, ale pořád se drželi v objetí.

"Děkuju, Sasuke. Líbí se mi tvůj dárek pro mě," usmál se Naruto. Uchiha ale byl zahleděný do Narutových očí tak moc, že se nezmohl na jediné slovo. Hlavu opatrně přibližoval k Narutovi a sledoval jeho reakci. Co když bude agresivní? Celkem se toho bál i po tom, co se stalo ráno.

Prvně se dotkly jejich nosy, teprve pak Sasuke naklonil hlavu, aby měl lepší přístup k jeho rtům, o které se následně otřel. Cítil, že i Naruto hoří nedočkavostí, proto jazykem jemně olízl jeho spodní ret a následně jím vjel do blonďákovy pusy. Už zase se ním rozlehl pocit motýlků, tentokrát do celého těla.

Ruku z Narutových beder přesunul na bok břicha a druhou udělal totéž. Naruto se bál, že jakýmkoli pohybem přeruší jejich polibek, proto ruce přesunul na Sasukeho paže.

Sasuke se oddálil na dva centimetry, než vzdálenost zvětšil.

"S-Sasuke..." pošeptal Naruto a čelo si opřel o jeho hruď. "J-já- Vůbec nevím, co říct..." Na okamžik se dokonce zasmál.

"Neříkej nic." Sasuke obmotal své ruce kolem něj a pevně sevřel. "Miluju tě, Naruto."