Succubus

Lidičky a jiné potvůrky!

Ano, tento blog je nadále zrušen, nehodlám se vrátit, a přesto sem přidávám krátkou povídku, o kterou si napsala Lilith Uchiha. Důvodem je asi dlouhá chvíle a vyhovující téma, takže... yep, tady to je. Omlouvám se za takové zpoždění a taky za to, jestli povídka není podle představ.

Mějte se moc krásně, pac a pusu.

Mei.

---

Celé mé tělo se třese vzrušením, na pokožce se mi vytváří krůpěje potu, které pak stékají po těle a vsakují se do bílého prostěradla. Před očima se mi zjevují všemožné barvy v různých tvarech, čárách - objevují se a zase mizí, a tak pořád dokola. Prohýbám se v zádech pod náporem slasti a v dlaních drtím ramena muže, jenž mi tuto slast dopřává. Tohle je naposledy, co ho uvidím. Od zítřejšího rána se na dlouhé dva týdny rozloučíme, a pak vstaneme před oltářem.

Užíval jsem si jeho tělo, nikdy jsem ho však neměl dost. Byl tak sladký a nezkrotný. Když chtěl, dokázal mě donutit celou noc křičet, prosit, sténat nahlas…

V našem vztahu ale nebylo všechno pohádkové. On nebyl z tohoto světa. Po sexu prahnul jako prostitutka, nikdy se ho nenabažil. Byl to succubus.

Znal jsem ho už pekelně dlouho, respektive od střední, kdy k nám ve třeťáku přestoupil. Nestali se z nás kámoši hned, stejně tak nám trvalo dát se dohromady jako partneři. Cítil jsem, že m k němu něco táhne, ale nedokázal jsem určit co. Možná to, že by zatraceně sexy už jen tím, jak stál u tabule nebo když psal. Přál jsem si být perem, které drží. Chtěl jsem být vzduchem, který nasává. Nikdy jsem si nepřiznal, že jsem se zamiloval, protože tak to nebylo. Já ho nemiloval, ale chtěl jsem být s ním.

Před půl rokem mě požádal o ruku. Před tím vedl dlouhou řeč o tom, jak moc mě miluje, že by pro mě raději ztratil duši, kterou stejně nemá, ale to nikdo nevěděl, nebo jak jsem ho hned na první pohled okouzlil. Kývl jsem na to, neměl jsem co ztratit.

"Hej," oslovil mě můj nejlepší kámoš, Sasuke, "jak se cítíš?"

"Jde to," pokrčil jsem nezaujatě rameny.

"To není odpověď hodná týden před svatbou. Děje se něco? Jsi nervózní nebo něčeho začínáš litovat?" přisedl si ke mně ke stolu.

"Nic," zakousl jsem se do sendviče, který jsem si pro změnu dneska dělal já. Paradoxem je, že mi nechutnal o nic víc ani míň, než kdyby mi ho připravil Gaara.

"Je normální se před svatbou cítit nejistě," plácl mě po rameni.

"Já vím," zamumlal jsem.

"Nebo je v tom vážně něco jiného?" ptal se Sasuke dál. Od doby, co si ke mně přisedl, jsem se na něj ani jednou nepodíval.

"Ne."

"Naruto," oslovil mě poněkud zostra. V momentu jsem k němu zvedl zrak. "Od doby, co jsi se naposledy viděl s Gaarou, neřekneš víc jak půl slova a máš jenom dva kravský výrazy. Stalo se něco?"

Zavrtěl jsem hlavou. "Jenom se mi po něm stýská."

"Znám tě od narození, tohle není stesk. Tohle je přesně ten výraz, jako když ti utekl pes. Jednoduše ti tu říkám, že mě prostě neoblafneš. Vyklop to."

"Fakt se nic neděje," odbyl jsem ho. Zvedl jsem se od stolu a bez rozloučení jsem zalezl do svého kouta - tím myslím své pracovní místo. O Gaarovi nesmí nikdo vědět. Je to můj dlouholetý přítel, snoubenec a za chvíli i manžel. To je vše, co lidé vědí a co vědět potřebují.

Druhý den jsem přišel do práce s jedním sendvičem navíc. Připravil jsem ho pro Sasukeho jako omluvu za to, jak jsem se k němu včera choval. Možná jsem nemusel být až tak chladný, a mohl jsem taky vymyslet nějakou dobrou výmluvu, aby mi věřil, že se nic vážného neděje. I když… on by to stejně prokoukl. Sasukeho znám stejně dlouho jako své rodiče, tahali jsme spolu kačery. On byl první, komu jsem se svěřil se svou orientací a s kým jsem konzultoval každou platonickou lásku. Teď by se hodilo říct, že se na mě nikdy křivě nepodíval kvůli tomu, že jsem gay, ale od doby, co jsem se mu s tím svěřil, se na mě přesně takhle dívá pořád, jenomže v tom ohledu, když mluvím o nějaké osobě, která se mi líbí. Sasuke nebyl romantik. Vlastně co si teď vybavuju, nikdy s nikým nechodil, i když se jen pro jeho pohled tvořily zástupy krásných dívek. Sasukeho bych označil jako asexuála. Nebo aromantika. Nevím. O jeho sexuálním životě jsme mluvili daleko méně než mém.

Ať jsem Sasukeho vyhlížel, jak jsem chtěl, nikde v kanceláři jsem ho nenašel. Zeptal jsem se prvního kolegy, kterého jsem potkal, a zeptal se na Uchihu. Prý ho neviděl. Ani další kolegové ho dnes ještě neviděli. Dokonce ani šéf o něm nic nevěděl.

Vzal jsem do ruky mobil a vytočil jeho číslo. Už jsem to chtěl vzdát, ale na druhém konci drátu se ozval ženský hlas.

"Uzumaki, tohle je číslo Uchihy Sasukeho?" Jasně, že to je jeho číslo, ale proč to zvedla nějaká ženská, to nevím.

"A vy jste k Uchihovi-san v jakém vztahu?" zeptala se.

"Jsem… jeho přítel," odpověděl jsem nejistě. Začínalo mi docházet, kam tohle směřovalo.

"Uzumaki-san. Dnes ráno našli vašeho přítele už mrtvého. Bližší informace vám bohužel nemohu poskytnout."

***

Ležel jsem nehybně na posteli a koukal do stropu. Právě jsem přišel o svou milovanou osobu, o svého bratra, o svou lepší polovičku. Uchihovi už na příští týden plánují pohřeb, já svatbu.

Ležel jsem a přemýšlel, v čem jsem Sasukeho neposlechl, odbyl ho, kašlal na něj, odstrčil ho, křičel na něj - prostě ty situace, kterých teď strašně lituju. Miloval jsem ty chvíle, když jsme se učili. On se učil a já dělal blbosti. Vždycky mi nadával, ať aspoň jeho nechám se něco naučit, když už já na školu kašlu. A já ho nenechal. Ani jednou.

"Rozsviť si, ne?"

Gaara. Naše svatba se pochopitelně musela zrušit. Já nemohl přehlížet bratrovu smrt.

"Proč zrovna on?" zeptal jsem se chraplákem.

"To je život, Naruto," posadil se ke mně a pohladil mě po tváři.

"Já bych pochopil, kdyby to byl kdokoli jiný. Ale musels zabít mého bratra?!" vyštěkl jsem na něj.

"Já se nezajímám o ostatní. Zajímáš mě jenom ty," pousmál se. Rád bych řekl, že to byl něžný, laskavý úsměv, ale v očích se mu odrážela zákeřnost - zlo, kterým on je.

"Tak proč jsi mi vzal toho nejbližšího?!" posadil jsem se a jeho ruku odstrčil.

"Protože mi na něm nezáleží," uchechtl se.

"Ale mně ano!" křikl jsem a hodil po něm polštář. Dlouhá léta jsem jeho slizká slova přehlížel, toleroval. Ale tohle bylo příliš.

Měl jsem chuť se ho zeptat, jestli mu záleží na mých pocitech, ale já věděl, že ne. Věděl jsem to už dávno. Gaara si mě vyhlédnul a rozhodl se, že mě svede. Možná jsem mu neměl tak dlouho odolávat a jednoduše jsem se s ním měl vyspat. Takhle jsme si jeden na druhého zvykli a, kdo ví, jestli má srdce, mě má určitým způsobem i rád, vzhledem k tomu, že mě ještě nezabil a zřejmě to nemá ani v plánu.

Možná by bylo lepší, kdybysme se spolu vyspali hned a já podlehl vyčerpání.

"Ta bolest přejde, Naruto," utěšoval mě. Naklonil se ke mně a svým dlouhým jazykem mi olízl celé ucho. Začínal mi být odporný. Po několika dlouhých letech, kdy se bavil sexem s ostatními a zabíjel je, se mi začal hnusit až teď. "Můžu ti od ní pomoct."

Nechal jsem se svádět. Rukou mi hned zaplul pod kalhoty a snažil se probudit mé přirození k životu, ale to se mu nepodařilo. Jeho nezajímalo, že jsem zdrcený ze smrti nejlepšího přítele. On toužil po sexu. Potřeboval ho.

"Nech mě být!" ohradil jsem se na něj. V momentu jsem se ocitl přišpendlený k posteli, hleděl jsem do Gaarových karmínových očí a vnímal, jak se lidské tělo mění v bezcitnou nestvůru. Všiml jsem si křídel nad jeho hlavou, cítil jsem špičatý ocas, co se mi ovinul kolem nohy.

Byl mi odporný. Nechtěl jsem s ním spát. Nechtěl jsem mít cokoliv společného se zrůdou, co mi zabila bratra. Hromadil se ve mně vztek, který se nedal nijak vyventilovat. Nejraději bych Gaaru shodil na zem a zkopal. Pocity, které se ve mně momentálně hromadily, byly hlubší než nenávist. Chtěl jsem Gaaru zabít. Chladnokrevně ho zabít jako on zabil Sasukeho. Rozpárat jeho tělo nožem, vyjmout z něj vnitřnosti a ty roztrhat na cucky. Co by z něj zbylo bych hodil do řeky a nejspíš bych skočil za ním. Přišel jsem o nejbližší osobu, kterou jsem kdy v životě měl. Můj život ztratil obrovský smysl. Bez Sasukeho… jsem to nebyl já.

Procházím uličkou s kyticí bílých kal. Jdu k oltáři, odkud se na mě usmívá Gaara. Všichni se usmívají. Já ne. Dobrovolně vstupuju do společného života se zrůdou. Nikdo to neví. Nikdo neví, že mě v nejbližší době čeká smrt. Gaara mě má v plánu zabít, o tom není pochyb. Svědčí o tom jeho daleko nezvladatelnější chuť po sexu se mnou. A já jsem na to připraven.

Postavil jsem se před oddávajícího vedle Gaary. Oddávající spustil svou řeč. Něco o lásce. Spojení dvou milujících se lidí. Dokud nás smrt nerozdělí.

A rozdělí nás brzo, pomyslel jsem si, vytáhl z kytice ukrytý nůž a zapíchl si ho do krku.